Víkend v La Platě / Weekend in La Plata

CZ Rotexáci z našeho distriktu jsou prostě nejlepší. Na minulém Rotary meetingu nám slíbili, že pro nás připraví speciální kemp. A o pár týdnů později svůj slib splnili. Týden před začátkem kempu nám poslali e-mail s instrukcemi. Chtěla jsem mít všechno v klidu nachystané a připravené, a tak jsem zprávu přeposlala svojí host rodině a zeptala jsem se jich, kdy můžeme všechny věci zařídit. Řekli mi, že na to máme spoustu času.  Pondělí jsem svou otázku ohledně příprav zopakovala. Dostalo se mi téže odpovědi jako předtím. Nebyla jsem z toho zrovna nadšená, ale rozhodla jsem se, že se k problému postavím jako Argentinka – nebudu ho řešit. Důsledky mého rozhodnutí mě docela překvapily.

EN Rotex in our district is the best. At the last Rotary meeting they told us that they’d prepare a special camp for us. And few weeks later they did so. They sent us an e-mail with instructions a week before the camp. I really wanted to have everything ready on time so I resent it to my host family immediately and I asked them when we can arrange all the things. They told me we had plenty of time. On Monday, I repeated my question about organising things. The answer was the same. It made me feel pretty uncomfortable but I decided to act like an Argentinian – which means not to care. Results were kinda surprising for me.

PÁTEK 9. prosince

Nastalo ráno a já jsem ještě pořád neměla všechno, co jsem potřebovala. Připomněla jsem se tatínkovi. Řekl mi, že autorizaci mi vytiskne, ale že SUBE kartu (karta na městskou dopravu) si nejspíš nekoupím, protože dnes je státní svátek a místo, kde by mi ji mohli vydat, je tím pádem zavřené. No super. Tak jsem chtěla alespoň upéct koláč, protože nám bylo řečeno, abychom přivezli něco k snědku. Když jsem otevřela ledničku, málem jsem dostala infarkt. Nebylo v ní skoro nic. A tak jsem zapojila veškerou svou kreativitu a fantazii a zkombinovala jsem tři různé recepty, protože jen na jeden konkrétní jsem neměla dostatek surovin. Rozhodla jsem se pro improvizovanou banánovou buchtu. Když už jsem si skoro oddechla, protože jsem téměř všechno měla úspěšně v míse, zjistila jsem, že nemáme mléko. Naštěstí však mám mladší sestru, které neustále pije takové to dětské mléko, tak jsem ho použila. Když jsem buchtu strkala do trouby, byla jsem si skoro jistá, že to skončí katastrofou. Ale po chvíli začala pěkně vonět. Když byla upečená, ochutnala jsem ji. Mňam. Aspoň v něčem jsem uspěla.

Odpoledne jsem si snažila sbalit věci, zatímco jsem koutkem oka neustále sledovala sestru, která se přehrabovala v mých věcech, protože oba rodiče spali, brácha koukal na televizi a ona se nudila. Ačkoli to bylo skoro nemožné, zvládla jsem se nachystat na čas. Když už jsme se chystali nasednout do auta, zeptala jsem se na svou autorizaci. Táta řekl, že je v tiskárně. Poděkovala jsem mu, zašla jsem si pro ni a dala jsem ji mamince k podepsání. Poté jsme nasedli do auta. Netroufala jsem se optat, jak to bude s podpisem mého counsellora. Ale vzhledem k tomu, že jsme rovnou opustili město, mi to bylo docela jasné. Nu což.

Překvapivě jsem přijela jako první. Pobývali jsme v domě, nebo spíše na zahradě prarodičů Olivie, jedné z členek Rotexu. Ostatní průběžně přijížděli, a tak jsme se pustili do stavění stanů. Bylo legrační dělat tu dobře známou práci na tak odlišném místě. Když už jsme byli se stavbou hotoví, dorazili poslední inboundi. Měla jsem obrovskou radost, když jsem uviděla Tabeu s Annikou, protože už jsem měla dost všudypřítomné němčiny. (Ano, obě jsou z Německa, ale jsou natolik slušné, aby v mojí přítomnosti mluvily anglicky.) A Tabein host táta přivezl domácí alfajores.

K večeři nám Rotaxáci připravili hamburgery a k nim jsme dál přikusovali alfajores. Po jídle jsme hráli hru – něco jako hledání pokladu. Byli jsme rozděleni do čtyř družstev. Dostali jsme první papírek s hádankou, jejíž řešení nás dovedlo k dalšímu papírku a tak dále, dokud jsme nenašli ten poslední. Byla to zábava, až na to, že některé papírky záhadně zmizely… Byli jsme z toho trochu zklamaní, protože jsme si mysleli, že nejsme malé děti, abychom dělali něco takového… I přes to byla hra super a do stanů jsme šli docela pozdě.

FRIDAY 9^th December

In the morning I still dit have the things I need. I remind my dad of it again. He said that he will print the authorization for me but that I can’t probably buy the SUBE card (card for taking a bus in the city) because it’s a national holiday and the office is closed. Great. So I wanted to bake a cake, because we were asked to bring one. When I opened the fridge I almost got a heart attack. There was almost nothing in it. I used all of my creativity and combined three different recipes because I didn’t have enough ingredients to prepare one particular cake. I decided to make an improvised banana cake. When I was almost done, I discovered that we had no milk. Luckily, I have a younger sister who still drinks that children milk so I used that. When I put the cake to the own I wasn’t very sure that it was gonna be delicious. But after a while it started to smell well. When it was prepared, I tasted it. Yummy. At least in this task I succeeded.

In the afternoon I was trying to pack my things while I was keeping an eye on my sister who was going through my things because parents were sleeping siesta, my brother was watching TV and sister was bored. Though it was almost impossible, I managed to get ready on time. When we were about to get to the car I asked again about my authorization. Dad told me that it was in the printer. I thanked him, went get it and gave it to my mom to sign it. She did so and we got to our car. I didn’t dare to ask about my counsellor’s signature and we just left the city so I assumed that I won’t get it. Never mind.

Surprisingly, I was the first one who arrived. We stayed in the house, or better to say in the garden of Olivia’s grandparents. (Olivia is one of the Rotex.) Others were continuously arriving so we started building tents. It was funny to do this familiar work in such a different place. When we were done, the last part of inbounds arrived. I was so happy to see Tabea and Annika because I was kinda fed up with the omnipresent German. (Yeah, they’re both from Germany, but they’re polite enough to speak English when I’m around.) And Tabea’s host dad Diego brought home made alfajores.

For dinner Rotex prepared hamburgers and we continued eating alfajores as well. When we finished eating we played a game. We played a treasure hunt. We were divided into four teams and we were given first note with a riddle and the solution led us to another note and so on until we found the last one. It was pretty funny though some notes magically disappeared… We were kinda disappointed by that because we’d thought that we weren’t little kids to do something like that… Nevertheless, the game was a great fun and we went to our tents pretty late.

SOBOTA 10. prosince

Byli jsme probuzeni v 7:45. Cumbiou. Upřímně řečeno, znám lepší budíčky. Rychle jsme se oblekli a spěchali do koupelny, protože jsme se v ní museli prostřídat všichni. Myslím, že vás ani nepřekvapí, že některým klukům to trvalo dýl, než všem holkám dohromady. (Pardon, jen tu bojuju proti určitým paradigmatům.) K snídani jsme si dopřáli alfajores a mou banánovou buchtu.

Když už jsme se chystali k odchodu, bylo nám řečeno, abychom si oblekli naše Rotary trička. Nebyli jsme z toho zrovna dvakrát nadšení, protože jsou světle modrá. A venku bylo asi 35 °C. Ale my jsme výměnní studenti – vždy připraveni na nemožné výzvy. A tak jsme si je oblekli.

Autobusem jsme dojeli do República de los niños. Je to model těch nejdůležitějších institucí Argentiny. Ačkoli je to místo primárně pro děti, i nás to docela bavilo. A pochopitelně jsme taky vyzkoušeli všechna dětská hřiště. Součástí tohoto areálu je i velký park, ve kterém spousta lidí sportuje. A tak jsou v něm i sprchy. Pochopitelně se strhla vodní bitva. (Ehm… Samozřejmě ne mojí vinou.) K obědu jsme si dali pár sendvičů a dalším autobusem jsme dojeli do centra La Platy.

Prozkoumali jsme ta nejznámější místa a Rotexáci nám povyprávěli spoustu zajímavostí o městě. Prohlídku jsme začali na hlavním náměstí a pokračovali jsme do katedrály. V jedné z jejích věží je výtah, který nás vyvezl nahoru, takže jsme si mohli vychutnat výhled na celou La Platu z ptačí perspektivy. Když jsme se dostali dolů, prošli jsme kolem radnice, minuli jsme divadlo a dostali jsme se až do parku Plaza Moreno, kde se stalo něco velmi divného, znepokojivého a trochu děsivého.

Procházeli jsme se po parku, když tu se za námi najednou objevili čtyři kluci. Mohlo jim být tak deset let. Malé děti. Ale něco na nich nám napovídalo, že bychom se před nimi raději měli mít na pozoru. A naše podezření se ukázalo být opodstatněné. Obklopili naši skupinku a začali po nás pokřikovat nadávky a urážky, snažili se nám „nahlédnout“ do tašek, a když jsme se jim v tom snažila zabránit, začali po nás házet kamínky, předstírali „rvačkové pohyby“…  Rotexáci nám okamžitě špitli, abychom odtamtud co nejrychleji zmizeli. Poslechli jsme, ačkoli se v nás proti tomu všechno bouřilo. Opustili jsme park a vyšli jsme na ulici, ale ty děti nás následovaly. A tak jsme zavolali policii a schovali jsme se v restauraci. Seděli jsme tam a nevěděli jsme, co si o tom máme myslet. Nebála jsem se. Spíš jsem se cítila zahanbeně, trapně, rozzlobeně… A taky mi bylo líto těch kluků, protože nejspíš nikdy nedostanou šanci na „normální“ život. A jsem si téměř jistá, že ostatní se mnou tyto pocity sdíleli, především dvoumetroví kluci z Německa, kteří tráví spoustu času v posilovně… A teď museli utéct před čtyřmi dětmi.

Když přijela policie, ti kluci už byli dávno pryč, ale policisté se nám nabídli, že nás doprovodí k městskému úřadu, který byl naším dalším cílem. Jeho budova je velmi pěkná a zrovna se tam nacházela expozice moderního umění. Potom jsme šli do McDonaldu a dali jsme si strašně sladké, ale skvělé frappé.

Cesta domů znamenala víc než hodinu cesty autobusem, a tak jsme se po návratu vrhli rovnou do bazénu. Pořádali jsme vodní bitvy, plavali jsme, potápěli se… Bylo to super.

Povečeřeli jsme pizzu a pak jsme hráli truco. Když se setmělo, uspořádali jsme si malou party.  Ale byla to argentinská party, takže byla výborná a mohli jsme tancovat s lidmi, které máme rádi.

SATURDAY 10^th December

We were woken up at 7:45. By cumbia. I know better alarm clocks, to be honest. We dressed up and hurried to the bathroom because we all had to take turn in one bathroom. I think that it won’t really surprise you that some of the guys spent there much more time than all the girls together. (I’m sorry I just needed to subvert some paradigms.) We ate some alfajores and my banana cake for breakfast. When we were about to leave, we were told to put on our Rotary t-shirts. We weren’t very happy about it because they were light blue. And it was about 35 °C. But we are exchange students – ready for impossible challenges. So we put them on.

We took a bus to the República de los niños. It’s a model of the most important institutions of Argentina. Though it’s primary for children, it was interesting for us as well. And we enjoyed all the playgrounds. There’s a huge park in the area and many people use it for doing sports. So there’re some showers. Of course, we started a water battle. (Ehm… Not my fault at all.) Then we ate some sandwiches for lunch and we took another bus to the city centre of La Plata.

We explored the most famous places and Rotex told us many interesting things about the city. We started on the main square and continued to the Cathedral of La Plata. There’s a lift in one of the towers so we could appreciate the beauty of the whole city.  They we got down, passed by the city hall, saw a theatre and ended up in park Plaza Moreno where something very strange, upsetting and kinda creepy happened.

We were walking through the park when four boys suddenly appeared behind us. They could be ten years old. Little kids. But something about them was weird and told us to be careful. Our suspicion turn out to be justified. They surrounded our group and started shouting swear words at us, they tried to “have a look” in our bags and when we didn’t allow them to do so, they started throwing small stones at us, making “fight moves”… Rotex immediately told us to get out of there as soon as possible. We did so though we were against that. We left the park and walked down the street but the kids kept following us. So we called the police and hid in one restaurant. We were sitting there and we weren’t sure what to think about it. I wasn’t scared at all.  I felt ashamed, embarrassed, angry and kinda sorry for these children who will probably never get a chance to live a “normal” life. And I guess that almost everyone shared these feelings with me, especially tall German guys who spends plenty of time at gym… And now had to run away from four children.

When the police arrived, the boys were gone but the policemen told us that they will guard us to the Municipality which we were about to explore. The building is very nice and there was an exhibition of modern art. Then we went to McDonald’s to enjoy terribly sweet frappe.

On our way home, we spent more than an hour in a bus so when we arrived, we went straight to the swimming pool. We play fight, swam, dived… It was great.

We ate pizza for dinner and then we played truco. When it got too dark, we had a little party. But it was an Argentinian party so it was a good one and we danced a lot with people we like.

 

<3

Skoro ticho v soudní síni / Court hall

Evita

RYE 4905

Naše výměna je pohádková / Our exchanges are as a fairy tale

Další skupinová fotka / Another group pic

A ještě jedna / And one more

Výtahová fotka z katedrály / Elevator photo from the cathedral

Městský úřad / Municipality

Konečně v bazénu / Finally in the pool

NEDĚLE 11. prosince

Rotexáci byli tak hodní, že pro dnešní budíček zvolili téměř poslouchatelnou písničku v angličtině. Zopakovali jsme si ranní závod do koupelny a pak jsme si dopřáli horké kafe a sušenky. Sbalili jsme si své věci i stany a pustili jsme se do hraní truca. Což je takový argentinský životní styl: když nevíte, co dělat, když se nudíte nebo když máte volnou chvilku, hrajte truco a pijte maté.

Opět jsme autobusem dojeli do La Platy. Tentokrát jsme se šli projít po parku El Bosque de La Plata. Byl docela pěkný a našli jsme v něm hřiště, na kterém jsme strávili spoustu času. K obědu jsme snědli sendviče a poté jsme šli do Museo de Ciencias Naturales. Expozice byla docela zajímavá, ale muzeum bylo opravdu velké a docela jsme se unavili, než jsme ho celé prošli.

Když jsme se cítili dostatečně vzdělaní, vrátili jsme se zpět do parku, dali jsme si sušenky a hráli hry. Bohužel jsem musela odejít dřív, protože jsem domů jela autobusem. Neměla jsem dokonce ani čas obejmout se se všemi, a tak doufám, že se s nimi brzy uvidím.

SUNDAY 11^th December

Rotex was so nice that they chose almost an acceptable English song as an alarm clock today. We repeated our morning run to the bathroom and we enjoyed hot coffee and biscuits for breakfast. Then we packed our stuff and our tents and played truco. That’s Argentinian way of life: if you don’t know what to do or if you’re bored or if you have some free time, play truco and drink mate.

Then we took bus to La Plata again. This time we went for a walk to a park called Bosque de La Plata. It was pretty nice and we found a playground where we spend plenty of time. We ate sandwiches for lunch and then we went to Museo de Ciencias Naturales. The exhibition was pretty interesting, but the museum was very huge and we got pretty tired when we explored it all.

When we felt educated enough, we went back to the park, ate another cookies and play games. Sadly, I had to leave sooner because I was going home by bus. I didn’t even have time to hug everyone so I really hope that I’ll see them soon.

Museo de Ciencias Naturales

Nic než láska / Pure love

CZ Tento víkend byl naprosto úžasný, a tak bych vám, naši milovaní Rotexáci, chtěla poděkovat za všechno, co jste pro nás udělali. Máme vás moc rádi, i když nám říkáte „děti".

EN This weekend was really awesome and I'd like to thank you, our dearest Rotex, for preparing it for us. We love you, though you call us "children".

Článek pro budoucí outboundy (a pro všechny ostatní) / Post for future outbounds (and for everyone else)

Mí drazí čtenáři,

tento článek bude poněkud odlišný od těch, na které jsme zvyklí. Říkejme mu Schrödingerův článek, protože je o mojí výměně a není o ní. O čem to jenom mluvím? V těchto dnech mladí, nebojácní, nezkušení a nepodezřívaví lidé dostávají e-maily, které jim změní životy. Píše se v nich, že byli vybráni jako výměnní studenti pro příští rok. Vím naprosto přesně, jak se cítí, když si přečtou netrpělivě očekávanou zprávu a uvědomí si, že jejich životy už nikdy nebudou stejné, jako byly předtím. Jsou nesmírně šťastní a nadšení, ale také trochu nervózní a vystrašení. Věřte mi, prošla jsem si tím. (Dokonce jsem o dni, kdy ke mně dorazil můj e-mail i napsala příspěvek na blog - jo, zní to jako něco z Harryho Pottera.) A tak jsem se rozhodla, že udělám dobrý skutek (potřebuju si naklonit karmu) a napíšu něco o své emocionální pouti ode dne, kdy jsem obdržela svůj e-mail, až po můj třetí dovršený měsíc v zahraničí, abych jim trochu pomohla.

Pro budoucí outboundy (a všechny, kteří z nějakého nepochopitelného důvodu pokračují ve čtení):

LIDI, JENOM KECÁM. Neočekávejte tu žádná moudra, která by snad mohla mít nějakou hloubku. A ani nedoufejte, že byste tu snad mohli nalézt užitečné rady. Vím, že byste byli moc rádi, kdyby vám někdo řekl, co se bude dít před výměnou a jaké to bude během ní, ale upřímně řečeno, já ani netuším, co se děje s mým životem. Což však neznamená, že by čtení následujícího textu snad byla ztráta času (přičemž jsem si celkem jistá, že už jste svým časem plýtvali, když jste na internetu narazili na můj článek). Jen se vám snažím říct, že nikdo a nic vás nemůže připravit na rok v zahraničí. Tak to prostě je. Ale je tu spousta lidí se zkušenostmi, které vám mohou trošku pomoct. Třeba já a tento článek. Tak k sobě buďte upřímní, přiznejte si, že nemáte co ztratit, a pusťte se do čtení.

Počkejte. Než budete pokračovat, vezměte, prosím, na vědomí mé přátelské varování: Jsem bezcitná, sarkastická mrcha, takže mě neberte moc vážně. A neurážejte se. A jinak… nemusíte se bát. Tohle se mnou neudělala výměna, byla jsem taková už předtím (jen jsem to dobře maskovala při Rotary pohovorech). Dobrá, výměna možná trochu (vlastně trochu víc) posílila moji osobnost, ale na druhou stranu jsem se díky ní dostala daleko od většiny z vás, takže se nemáte čeho bát. Zatím. Muhaha. 

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VĚC

Začněme tím nejdůležitějším. A pro jednou budu mluvit naprosto vážně a chci, abyste dávali dobrý pozor. Protože toto je jedna z mála věcí, o které vás mohu obohatit, protože jsem o ní 100% přesvědčená: KAŽDÁ VÝMĚNA JE ORIGINÁLNÍ. Nikdy nenajdete dva lidi, jejichž zkušenosti by byly totožné, třebaže žijí v téže zemi, v témže městě. Proč to tak je? Protože nikdy nenarazíte na dva lidi, kteří by žili identické životy. Proto vám nikdo nemůže povědět, jestli vaše výměna bude taková, nebo onaká. Budete to muset zjistit sami. A užijte si to, jak jen to bude možné. 

HOSTITELSKÁ ZEMĚ 

Nejpodstatnější věc: Vaše výměna bude báječná bez ohledu na to, kde ji strávíte. Opravdu. Nejspíš sníte o jedné specifické zemi, ale… přečtěte si znova první bod a ještě jednou se zamyslete nad důvody, proč chcete jet právě tam. Vidíte? Pro výměnu neexistují lepší a horší země. Jste to jen vy a vaše schopnost adaptovat se a vytěžit z příležitosti, která se vám naskytla, maximum. Takže si to shrneme: Výměna kdekoli bude úžasná.

OČEKÁVÁNÍ

Nesplnitelný tip: Žádná nemějte. Tato rada je úzce spjata s prvním bodem. Jelikož o svém budoucím životě nic nevíte, neměli byste od něho nic očekávat. Pokud nechcete být zklamaní. Omlouvám se, jestli to zní, jakože si protiřečím, ale jde to vysvětlit jen těžko. Než jsem odjela, snila jsem o své výměně 24/7. Po příjezdu jsem nebyla doopravdy zklamaná, ale realita byla naprosto jiná, než jsem si představovala. Když se dostanete do této situace, bude záležet jen na vás, jak se s ní vypořádáte. Navíc panují mnohé stereotypy o zemích, lidech, jídle... O všem. Některé z nich jsou založené na pravdě, jiné jsou jako jednorožci - někdo se s nimi mohl setkat, ale neexistují o tom žádné důkazy.

RODINA

Opustit svou rodinu je těžké. O tom žádná. Každý to ví, a tak otázku Chybí ti tvoje rodina? uslyšíte častěji, než se vám bude líbit. A teď přichází to, co vám chci říct: pokud vám vaše rodina nechybí, nejste špatní. Spousta lidí na mě zůstala s otevřenou pusou zírat, když jsem jim na položenou otázku odpověděla záporně, a moje snaha o jakékoli vysvětlování byla marná. Jde o to, že je velký rozdíl mezi tím, když vám někdo chybí, a tím, když vám někdo chybí. Nedává to žádný smysl? Můžu to vysvětlit. Je tu takový ten tak-strašně-moc-mi-chybíš-brečím-ve-dne-v-noci-já-to-tady-nezvládnu-prosím-já-chci-domů druh toho, že vám někdo chybí. No a pak je tu Týýýýjo-tohle-je-super-škoda-že-tu-nejste-se-mnou-ale-nebojte-pošlu-vám-fotky typ toho samého. A je možné, že jsou tu lidé, kterým jejich rodina nechybí vůbec, a přesto ji naprosto upřímně milují. Nikdy nevíte, co se odehrává v hlavě toho druhého, tak ostatní, prosím, nesuďte.

Speciální tip: sociální média a všechny tyhle moderní technologie jsou bezesporu super, ale lehce může dojít k jejich nadužívání. Proto si myslím, že je dobré se před odjezdem na výměnu s rodiči a ostatními příbuznými domluvit, jak často si budete volat a psát. Vysvětlovat rodinným příslušníkům, že s nimi nechcete mluvit tak často, je velmi složité a nemusí být pochopeno správně.

KLIŠÉ O VÝMĚNĚ

Dvě největší klišé o výměně: přiberete na váze & neustále budete bez peněz. No, opět je to zcela individuální. 

K přibírání: problémem je, že se váš životní styl radikálně změní. Můžu vám to demonstrovat na sobě: Za svůj tříměsíční pobyt v Argentině jsem trochu přibrala (všichni mi pořád dokola opakují, že to není poznat, ale já prostě vím svoje). A jsem si jistá, že je to kvůli tomu, že jsem přejala životní styl, který mi nevyhovuje tolik jako ten český. V ČR jsem každý den chodila do školy i ze školy pěšky, venčila jsem psa, občas jsem si zaběhala… Nepotřebovala jsem žádnou dietu nebo něco takového. Nesnažila jsem se žít nějak přehnaně zdravě, jen jsem se jaksi vyhýbala očividně nezdravým věcem. A tady? Rodiče mě všude vozí autem. Psi tráví celé dny na zahradě a nikdo je nikdy nevenčil. Nesmím chodit běhat sama a není tu nikdo, s kým bych mohla jít. Jím to samé, co moje rodina, což znamená milanesas (řízky), těstoviny, hamburgery… A kolu. V ČR jsem kolu pila jen při zvláštních příležitostech, tady ji piju každý den. (Přišlo by mi to nezdvořilé požádat svou host rodinu o vodu, když všichni pijí kolu. AKTUALIZACE: toto jsem napsala včera anglicky, dneska to překládám do češtiny. A včera při večeři jsem si do sklenice nalila vodu a všem to bylo jedno. Prosím, buďte na mě hrdí.) Když si sama chystám jídlo, snažím se do svého jídelníčku zahrnout co možná nejvíc ovoce, zeleniny, mléčných výrobků… Ale není to jednoduché. Proto říkám: záleží to na vás. A na vaší host rodině.

K tomu, že výměnní studenti nikdy nemají peníze: tohle se mě osobně netýká. Ne tím způsobem, že bych jeden den dostala kapesné a druhý den bych měla prázdnou peněženku. Spíš je to tak, že jsem chudý výměnný student, protože jsem investovala spoustu peněz do Rotary výletů a výměny samotné. S utrácením kapesného je to jako s přibíráním na váze: musíte se kontrolovat, ale také to záleží na host rodině. (Dokážu si živě představit, že pokud byste žili v domě, kde nejsou žádné sladkosti, půjdete si nějaké koupit. Udělala bych to samé.)

ROTARY RODINA

Tohle bude znít jako naprosté klišé, ale 99 % Rotary výměnných studentů vám potvrdí, že je to svatá pravda. Ostatní studenti se stanou tvojí rodinou. Nejspíš se neuvidíte moc často, a tak potom budete nesmírně šťastní a budete si užívat každou společnou chvíli, když k tomu dostanete příležitost. Proč? Protože máte podobné zkušenosti a zážitky, vypořádáváte se s podobnými problémy, bojujete s tímtéž cizím jazykem… Máte spoustu věcí společných. Budete je milovat ostatní výměnné studenty a oni budou milovat vás. Budou vás podporovat, budou se radovat z vašich úspěchů, budou tam pro vás, když se budete cítit opuštění, budete jim moct věřit, budete se jim moct se vším svěřit. Nebudou vás soudit, budou se vám snažit se vším pomoct. A navíc jsou to většinou naprosto úžasní lidé. (A nezapomínejte, že Rotexáci jsou také výměnní studenti. Takže jsou taky super. A můžou to být skvělí kamarádi.)

JAK BÝT DOBRÝM VÝMĚNNÝM STUDENTEM?

Dobrá, teď trochu zvážním a začnu filozofovat a moralizovat. Omlouvám se vám, ale následující sdělení se mi zdají opravdu důležitá.

• Musíte být sami sebou. Nemůžete se celý rok přetvařovat a něco předstírat, musíte být tím, kým jste. Někteří lidé vás nebudou mít rádi, ale totéž by se vám stalo ve vaší domovině. Jen vždy buďte slušní. Může to znít jako něco naprosto běžného ale realita je mnohdy jiná. Zvyky se na různých místech liší, ale slušností nikdy nic nepokazíte. Buďte slušní ke všem - k vaší host rodině (prostě nabídněte svou pomoc a počkejte, co to udělá), ke svým novým spolužákům (snažte se zjistit, jak to mezi nimi funguje), k cizím lidem, na které narazíte na ulici, v obchodě…
• Vždycky myslete na to, že nereprezentujete jen sebe, ale svou rodinu, školu, město, Rotary Klub, zemi, Rotary Distrikt, kontinent… a komunitu výměnných studentů. Zní to trochu přehnaně a děsivě, ale zkuste se nad tím zamyslet. S veškerými radostmi, které nám výměna přináší, přichází i velká zodpovědnost. Jen si představte toto: pokud jste z malé země, je docela možné, že budete jediným zástupcem svého národa, se kterým se kdy lidé ve vaší hostitelské zemi setkají. Tak, prosím, reprezentujte všechny a všechno dobře.
• Buďte slušní při jednání s lidmi. Samozřejmě můžete vyjadřovat své názory a účastnit se diskuzí. Jen si pamatujte, jaký je rozdíl mezi diskuzí a hádkou. Nehádejte se s ostatními. Prezentujte své názory slušně. A tolerujte názory ostatních, třebaže s nimi nesouhlasíte. A také. Není žádná ostuda přiznat, že jste neměli pravdu. Je to naprosto v pořádku. A je to známka moudrosti.
• Nepodporujte "špatné" stereotypy o svých zemích. Jak? Dám vám příklad: O Latinské Americe se tvrdí, že všichni chodí všude pozdě. (Neříkám, jestli je to pravda, nebo ne. Jen uvádím příklad stereotypu.) Takže pokud jste z Latinské Ameriky a žijete v zemi, ve které jsou všichni všude včas, buďte tam včas i vy. Jinak budete porušovat jisté společenské pravidlo a vzhledem k tomu, že lidé mají sklon zobecňovat, pomyslí si: No jo, on/ona je z Latinské Ameriky, samozřejmě, že jde pozdě. A stereotyp je podpořen. A myslím si, že to nechcete.
• Dodržujte všechna pravidla ve své hostitelské zemi - v host rodině, ve škole, pravidla Rotary… Nemusejí se vám vždycky líbit, ale pamatujte si: když někdo přijede do vaší země, chcete po něm, aby respektoval všechna místní pravidla. Tak udělejte totéž. 
• Být slušný a vděčný se vyplatí také v komunikaci s ostatními výměnnými studenty. Než někomu položíte otázku, pozdravte ho, zeptejte se, jestli neobtěžujete, a nakonec, bez ohledu na odpověď, poděkujte. (Asi si myslíte, že teď už to vážně přeháním, ale divili byste se, kolik zpráv tohoto typu: Argentina, nebo Brazílie pro moji výměnu? jsem již obdržela. Moje reakce byla Ahoj? Kdo jsi? Ano, můžeš se mě na něco zeptat, ačkoli tato otázka nepatří k těm nejpovedenějším. Po publikování tohoto příspěvku na každého, kdo se mi odváží něco takového napsat, budu Caps Lockem křičet, aby si přečetl můj zatracenej blog.) Mimochodem, myslím, že mohu s klidem prohlásit, že většina z výměnných studentů si užívá tento druh pozornosti. Tím myslím, že se nám líbí, když se zajímáte o naši zemi, o naši výměnu, o nás. Takže pokud se hezky zeptáte, budeme si s vámi povídat celé hodiny, pošleme vám fotky, budeme vám držet palce a podporovat vás… Staneme se vašimi kamarády.

Cítím se trochu provinile, že jsem všechny tyto skutečnosti zmínila, ale připadalo mi, že bych vám je měla připomenout. Nejspíš proto, že jsem ve stejné situaci, v jaké vy budete příští rok. Jsme Rotary výměnní studenti. Jsme ambasadoři našich zemí. A jsme ambasadoři míru.

ROZLIČNÉ MYŠLENKY, KTERÉ MI PROLÉTLY HLAVOU A PŘIPADALY MI DŮLEŽITÉ NEBO UŽITEČNÉ

• Před odjezdem se vám bude zdát, že je všechno tak nějak spojeno s vaší výměnou - memes, filmy, knížky, texty v učebnicích, kázání v kostele… Neblázníte, je to normální. (Nebo blázním všichni, kdo ví?)
• Nemůžete ovlivnit své sny, proto se kvůli nim neciťte provinile. (Sny o tom, že jste zpátky doma, jsou nejhorší.)
• Pokuste se naučit vařit nebo péct něco z vaší země. Vaše host rodina z toho bude nadšená; i kdyby to měly být jen nějaké sušenky.
• Můžete se skvěle bavit i bez porušování pravidel.
• Budete velmi emocionálně nevyrovnaní bez zřetelného důvodu - chvíli se budete cítit hrozně smutně, o několik minut později budete naprosto šťastní.
• Výměnní studenti hodně brečí - hlavně štěstím.
• Výměnní studenti se strašně rádi objímají.
• Na Facebooku je spousta skupin pro výměnné studenty (moje nejoblíbenější se jmenuje Worldwide Exchange Students), staňte se jejich členy. Sdílení zkušeností, zážitků a legračních memes s ostatními je nedocenitelné.
• Po škole nejspíš budete opravdu unavení, protože soustředit se celý den v cizím jazyku je vyčerpávající. Dokonce vás může pravidelně bolet hlava.
• Spousta výměnných studentů je na výměně nemocná častěji, než bývala doma. Neciťte se provinile, protože "je vám zase blbě".
• Mějte svoje standardy a neklesejte pod svoji úroveň. Nic nedělejte jen proto, že to dělají všichni ostatní, když vám se do toho nechce. (Toto platí obzvláště pro dodržování/porušování pravidel a hraní flag game.)
• Vztahy na dálku mohou fungovat. Jen spolu musíte otevřeně mluvit, abyste věděli, co ten druhý očekává, chce… A musíte být přesvědčení, že váš vztah za roční čekání stojí. (Mimochodem, zvládat vztah na dálku není tak složité a hrozné, jak se na první pohled může zdát.)
• Čas letí hrozně rychle. Vaše výměna bude pryč dřív, než se nadějete. Tak si ji užívejte. 

WOW! Je tu spousta dalších věcí, které bych vám chtěla říct, ale nechám vás, ať na ně přijdete sami. Musíte se přeci v průběhu toho roku nějak zabavit…

Jak jsem tak psala tento článek, uvědomila jsem si, že svět Rotary vlastně utopický. A mně se to líbí. Pokud budeme dodržovat všechna psaná i nepsaná pravidla, budeme dobrými výměnnými studenty. A co kdybychom pokračovali v jejich dodržování i po skončení našich výměn? Předpokládám, že by se z nás stali dobří lidé. Dobří lidé po celém světě. A to už něco znamená. To znamená, že můžeme udělat svět lepším místem. Je nás spousta. Můžeme být generací výměnných studentů. Můžeme být generací ambasadorů míru. A to za tu snahu stojí.

My beloved readers,

This post is gonna be a little bit different than usually. Let's call it a Schrödinger post, because it's about my exchange and it's not. What on Earth (and in the whole universe) am I talking about? These days, young, brave, innocent and unsuspecting people are receiving their life changing e-mails which are informing them that they had been chosen as exchange students for the following year. I do know how they feel when they read the awaited message and know that their lives will never be the same again. They're extremely happy and excited, but also kinda nervous and insecure. Believe me, I've been through it. (I have even written one post about the day I received my e-mail - this sounds like some Harry Potter stuff.) So I've decided to make a good deed (I need positive karma) and write a post describing my emotional journey from the day I received my e-mail to my third completed month of exchange to help them a little. 

For future outbounds (and anyone who's for some incomprehensible reason interested in my post):

JUST KIDDING, PEOPLE. Don't expect any deep stuff here. And don't even hope to find any advice here. I know that you'd like to know what's about to happen before and during your exchange, but to be honest I don't even have an idea what's been going on with mine. But that doesn't mean that reading this article is just a waste of time (though I'm pretty sure you'd already been wasting your lives on the Internet when you found it). I'm just trying to tell you that nobody and nothing can prepare you for a year abroad. That's the truth. But there're many people and many things that can help you a little. Like this post and I. So be honest to yourselves and accept that you have nothing to lose and go on reading.

Wait. Before you continue reading, please read this friendly warning: I'm a heartless, sarcastic bitch so don't take me too seriously. And don't get offended. Nevertheless, don't be afraid. This didn't happen to me during my exchange. I'd been like this before (I just hid it well during the Rotary interviews.). Well, my exchange maybe strengthen my personality a little (a little bit more, in fact) but on the other it brought me far away from most of you so you don't have to be afraid. Not yet. Muhaha.

THE MOST IMPORTANT THING

First things first. And for once I'm absolutely serious and I want you all to pay attention now, because this is one of the only things I can teach you and I'm convinced that it's 100% true: EVERY EXCHANGE IS ORIGINAL. There'll never be two people having exactly the same experience though they're in the same country, in the same city. Why? Because you'll never find two people living the same life. That's why nobody can tell you if your exchange is gonna be like this or like that. You'll figure it out by yourself. And try to enjoy it as much as possible.

HOST COUNTRY

The most important thing: the exchange is gonna be amazing no matter where you spend it. Really. You're probably dreaming about one specific country but... read the first point again and think about the reasons why you wanna go there again. You see? There are no better or worse countries to spend exchange in. It's just you and your ability to adapt and make the most of the chance you got. So I'll repeat it for you: Exchange anywhere is gonna be incredible. 

EXPECTATIONS

Impossible tip: Don't have any. This advice is closely related to the first point. Since you don't know anything about your future life, you shouldn't expect anything. Otherwise, you're most likely gonna be disappointed. It's really hard to explain this, I'm sorry if it's confusing. I was dreaming about my exchange 24/7 before I left. When I arrived I wasn't really disappointed but the reality was slightly different from what I expected. And it depends on you if and how you're able to deal with it. Plus there are many stereotypes about the countries and people and food and everything. And some of them are real, some of them are like unicorns - someone might have seen them but there is no proof.

YOUR FAMILY

Leaving your family is hard. No doubts. And everyone knows this so you'll be asked the question Do you miss your family? more often than you can imagine. And here comes my point: if you don't miss your family, you're not bad. Many people were staring at me when I told them so and they kinda didn't want to accept my explanation. The thing is that there's a huge difference between missing someone and missing someone. Doesn't make any sense? I can explain. There is the I-miss-you-so-much-I-cry-all-day-all-night-I-can't-make-it-please-I-wanna-go-home kind of missing someone and then there is the Oh-this-is-so-cool-wish-you-were-here-but-don't-worry-I'll-send-you-photos kind. And maybe there are people who don't miss their family at all, but they deeply, truly love it. You never know what's going on in someone's head so please, don't judge them.

Extra tip: social media and all these technologies are undoubtedly great but they can be overused easily. So I think it's good to talk with your parents and other relatives before you leave and agree with them on the frequency of video calls and messages. If you don't do so, it could be uncomfortable for everyone. Explaining to your family that you don't wanna talk to them so often is very hard and might not be understood properly.

YOUR FRIENDS AND CLASSMATES

Making new friends is not gonna be easy. That's it. You're gonna be that girl/guy, the exchange student, the foreigner. They'll probably call on you by the name of your country. The language barrier is gonna be a real problem. Especially if you're going to a non-English speaking country. (You might not believe it but many people don't speak English though they’ve been learning it for many years and even more people don't wanna speak English. And you have to accept it because it's your fault that you don't speak their language, not theirs.) At school you'll get in a collective of people who know each other for many years and they'd already became friends and it's hard for them to accept someone. BUT... Once you become friends with someone, the friendship is gonna be awesome. Because you'd get through so many things together. But it takes time. So don't be stressed if you don't have friends after few days at school. Every friendship has its value and some of them are worth waiting for. (The last sentence kinda works for your home country friendships as well. This is gonna sound like a terrible cliché, but in a year you'll see who your real friends are.)

EXCHANGE CLICHES

Two biggest exchange clichés: you'll put on weight & you'll always be broke. Well, it's very individual again.

To the gaining thing: the problem is that you'll distinctly change your lifestyle. I can tell you my story: During my 3-month-stay here I put on weight a little (everyone here keeps telling me that they can't notice it, but I just know). And I'm sure that it's because I accepted a different lifestyle which doesn't suit me as much as the Czech one did. I used to walk to school every day, I used to walk my dog, I used to go jogging from time to time... And I didn't need any diet or stuff. I wasn't trying to eat extremely healthy but I kinda avoided the obviously junk food. And here? My parents drive me everywhere. Dogs spends time on garden and no one ever took them for a walk. I'm not allowed to go jogging alone and there's no one to go with. I'm eating the same things as my family, which means milanesas (schnitzels), pasta, hamburgers... And coke. I drank coke just for specials in the Czech Republic, here I drink it every day. (I'd find it very impolite if I asked my host family for water when they all are drinking coke together. But I really am planning to announce in my new host family that I don't drink it. UPDATE: I wrote this thing yesterday and today I'm translating it to Czech. And yesterday, when we were having dinner I just served myself water and no one cared. Please, be proud of me.) When I'm preparing food for me I'm trying to eat some fruits, vegetable, yogurt... But it's hard to do so. So that's it. It depends on you. And your host family.

About being without money: well, it doesn't happen to me. Not in the way that I get my pocket money one day and my wallet is empty by the next day. It's more like I'm a poor exchange student because I spent almost all of my money on the Rotary trips and the exchange itself. The thing with pocket money is the same as with gaining weight: you have to control yourself, but it also depends on your host family. (I really can imagine that if there are no sweets in your house, you go buy some. I'd do the same thing.)

ROTARY FAMILY

This might sound as another cliché but 99 % of Rotary exchange students will confirm that it's truth. Other exchange students will become your family. You won't probably see them very often so when you get a chance you'll be absolutely happy and you'll be enjoying every second together. Why? Because you're having similar experience, dealing with similar problems, fighting the same language... You have so many things in common. You'll love other exchange students and they'll love you. They'll be supporting you, they'll be happy for your successes, they'll be there for you when you feel down, you can trust them, you can tell them everything. They won't judge you, they'll try to help you. Plus exchange students are usually awesome people. (And remember that Rotex are exchange students as well. So they're cool as well. And they can be great friends.)

HOW TO BE A GOOD EXCHANGE STUDENT?

Well, I'm gonna get a little serious, philosophical and moralistic. I apologize, but I find following things really important.

• You have to be yourself. You can't pretend anything for a year so you have to be who you are. There are gonna be people who won't like you, but the same would happen in your home country. Just remember to always be polite. It might sound like something normal, but the reality is kinda different. The costumes are different in different places but being polite is never a mistake. Be polite to everyone - host family (just offer your help and see what will happen), your new classmates (try to figure out how things work in their society), to strangers on the street or in the shop...
• Always remember that you're representing not just yourself, but your family, your school, your city, your Rotary Club, your country, your Rotary District, your continent... and the community of exchange students. It sounds kinda scary but think about it. Among with all the joy of exchange comes a huge responsibility. Just imagine: if you're from a small country, you might be the only representative of your nation with whom the members of your host country will ever get in touch. So please, represent everyone and everything properly. 
• Be polite when talking to other people. Of course you have the right to present your opinions and to participate in discussions. Just remember the difference between a discussion and an argument. Don't fight others. Present your opinions politely. And accept others opinion though you don't have to agree with them. And there's no shame to realise that you weren't right and it's absolutely okay to admit it. It's a sign of wisdom.
• Don't support "bad" stereotypes about your country. How? For example: There's a stereotype about Latin America that everyone is always late. (Now I'm not saying whether it's true, or not. I'm just putting down a stereotype.) So if you're from Latin America and everyone in your host country is always on time, be on time. Otherwise, you'd break a social rule and people tend to generalize so they'd think Yeah, he/she is from Latin America, of course he/she is late. And I'm pretty sure that you don't want this.
• Accept all the rules of your host country - in your host family, at your school, the Rotary ones... You might not like them but remember: if someone comes to your country, you want them to respect the rules there. So do the same thing.
• Being polite and grateful works also in communication with other exchange students. Before you ask someone a question, greet them, ask them if you're not bothering them and then, no matter what they respond, thank them. (You may think that I'm being a drama queen but I've received some messages saying: Argentina or Brazil for my exchange? and I was like Hello? Who are you? Yes, you can ask me a question though this is a silly one. After writing this I'll shout in Caps Lock on everyone who asks me a question like this to go read my bloody blog.) By the way, I think I can say that most of the exchange students enjoy this kind of attention when someone is interested in our country, in our exchange, in us. So if you ask us nicely, we'll talk to you for hours, we'll send you photos, we'll keep our fingers crossed for you... We'll become your friends. 

I feel kinda guilty for mentioning this all, but I felt like reminding you. Probably because I'm in the same situation. We're Rotary Youth Exchange Students. We're Ambassadors of our countries. And we're Ambassadors of Peace.

MY RANDOM THOUGHTS WHICH MAY BE USEFULL OR IMPORTANT

• Before you leave, everything is gonna be kinda related to exchange - memes, films, books, texts in student books, sermons in church... You're not getting mad, it's normal. (Or we're all mad, who knows?)
• You can't control your dreams so don't feel guilty about them. (The ones about being back in your home country are the worst.)
• Try to learn how to cook or bake something from your host country. Your host family will love it; even if you just bake some cookies.
• You can have a great fun without breaking any rules.
• You'll feel very emotionally unstable without any real reason - you feel very sad one moment, in few minutes you feel absolutely happy.
• Exchange students cry a lot - mostly because of happiness.
• Exchange students love hugs.
• There are many Facebook groups for exchange students (my favourite one is Worldwide Exchange Students), join them. Sharing experience and funny memes with others is priceless.
• You're probably feel very tired after school because paying attention in foreign language is exhausting. You may even have headaches.
• Many exchange students get ill more often than they did in their home countries. Don't feel guilty for "being sick again".
• Have your standards. Don't do anything just because everyone else does it when you don't feel like doing so. (This works specially for rules and flag game.)
• Long distance relationship can work. You just have to talk so you know what the other one expects, wants... And you have to be sure that your relationship is worth one year waiting. (By the way, living in a long distance relationship is not as hard as it seems.)
• Time flies. And your exchange is gonna be over quickly. Enjoy it.

WOW! There are so many things I'd like to tell you but I'll let you to figure them out by yourselves. You gotta have some fun during the year...

As I was writing this post I realised that the Rotary world is a kind of utopia. And I like it. If we follow all the written and unwritten rules, we're good exchange students. So what if we continue following them after our exchange? I guess that we'll become good people. Good people all around the world. And that means something. That means that we can make the world a better place. There are many of us. We can be the generation of exchange students. We can be the generation of ambassadors of peace. And that's worth trying.