27. – 28. 6. 2016
CZ Jste znudění? Máte více
volného času, než je vám libo? Máte pocit, že musíte přestat žít svůj
monotónní život? Chcete vyzkoušet něco nového? Něco vzrušujícího? Možná trochu
nebezpečného a děsivého? Jestli ano, tato hra je právě pro vás. Jmenuje se:
ZÍSKEJ SVOJE VÍZUM!
Chtěla jsem tuto hru začít
hrát příliš brzy, ještě dříve, než se stala populární mezi všemi výměnnými
studenty. Poprvé jsem argentinskou ambasádu, sídlící v Praze, kontaktovala v
dubnu. Bylo mi řečeno, že hra ještě nezačala a že mám spoustu času na to, abych
se na ni připravila. A tak jsem čekala. Stala se spousta věcí a po nějaké době,
v květnu, jsem se rozhodla odeslat další zprávu. Bylo mi sděleno, že hra je
téměř připravena a že se již čeká pouze na technickou podporu z Argentiny.
Hra začala 15. května.
Prvním úkolem bylo získání či připravení jistých dokumentů a podobných
materiálů:
1) taková ta
nejsem-sériový-vrah-jen-jsem-škaredá-a-snažím-se-vypadat-roztomile-ale-vypadám-jako-agresivní-brambora
fotka
2) pas (pokud možno se
stejným typem fotografie)
3) rodný list
4) rezervace letu
5) výpis z trestního
rejstříku
6) souhlas rodičů
Zařídila jsem to velmi
rychle.
Fajn, tohle bylo
jednoduché! Pomyslela jsem si. Bohužel si některý z
tvůrců hry musel vyslechnout moje myšlenky.
Druhá část byla
složitější. Musela jsem získat apostilu. A nejen jednu, rovnou dvě.
Otázka pro všechny:
Slyšeli jste již někdy slovo APOSTILA? Pokud ano, dejte mi, prosím, vědět,
abych před vámi mohla pokleknout a uctívat vaši neskonalou moudrost.
Ačkoli jsem dlouho pátrala
na internetu, nikde jsem nezjistila, co přesně to ta apostila je. Ano, tetička
Wiki mě zklamala. Naštěstí jsem našla dvě nápovědy. První byla ne webových
stránkách Ministerstva zahraničních věcí, druhá na webu Ministerstva spravedlnosti.
Protože jsem apostilu potřebovala kvůli cestě do zahraničí, rozhodla jsem se,
že se obrátím na první z ministerstev.
“Dobrý den, tady Eliška
Buzášová. Mohla bych se vás, prosím, na něco zeptat?”
“Všechno je na naší webové
stránce.”
“Ehm, omlouvám se, ale
nemohla jsem to tam nikde najít.”
“Všechno je na naší webové
stránce.”
“Potřebuji získat apostilu
a nevím, jak to mám udělat. Mohla byste mi pomoci?”
“Všechno je na naší webové
stránce.”
Telefon oněměl.
Dobrá, tvůrci hry ji
instruovali velmi dobře. A ona pravidla dodržela na jedničku s hvězdičkou. Řekla jsem si.
Ale pořád jsem netušila,
co mám dělat, a tak jsem se pokusila zavolat na Ministerstvo spravedlnosti.
K mému překvapení byla
dáma, která zvedla telefon, velmi milá a snažila se mi pomoci.
“Můžu se vás zeptat, k
čemu apostilu potřebujete?”
Pověděla jsem jí svůj
příběh o nadcházející výměně.
“To je zajímavé! Které
dokumenty potřebujete ověřit?
“Rodný list a výpis z
trestního rejstříku.”
“Víte, který výpis z
trestního rejstříku potřebujete, že ano?”
“Omlouvám se, ale obávám
se, že nevím, o čem to mluvíte. Já už výpis mám.”
“Kde jste ho dostala?”
“V Check Pointu, na
poště.”
“Víte, tento použít
nemůžete.”
“Jak to?”
“Máte na něm kulaté
razítko, že?”
“Ano.”
“Ale vy potřebujete
hranaté. To dostanete pouze v Praze v Centrálním registru.”
“Dobře… A jaký je mezi
těmito dvěma dokumenty rozdíl?”
“To razítko.”
“Prosím?”
“Jak jsem řekla, to
razítko.”
“Ale… Ty dokumenty jsou
totožné, obsahují naprosto stejné informace… Jen mají jiná razítka jiných
tvarů.”
“Správně. Upřímně řečeno…
Nemáme v tom úplně systém.”
“Dobrá, moc vám děkuji,
brzy na viděnou.”
“Počkejte… Jste si vědoma
toho, že u nás apostilu nedostanete?”
“Ale proč ne? Právě jste
mi řekla…”
“My apostilou ověřujeme
pouze ty dokumenty, které budou použity v České republice. Ale vy apostilu
potřebujete do zahraničí. Takže si budete muset zajít na Ministerstvo
zahraničních věcí.”
Je mi to jasné. Ještě
jednou děkuji.”
“Nemáte zač. Přeji vám
hodně štěstí.”
Ta dáma věděla, o čem
mluví.
Jsem přesvědčená, že
tvůrci hry s touto dámou před začátkem hry nemluvili. Troufám si tvrdit, že
jsem je překvapila, neočekávali, že by někdo volal na jiné ministerstvo. Cítila
jsem se skvěle. Mohla jsem postoupit do třetí části.
Třetím úkolem byla cesta
do Prahy. Děda se mi nabídl, že mě tam odveze. První zastávku jsem si udělali v
Centrálním registru, v němž jsem si vyžádala svůj výpis z trestního rejstříku.
Dostala jsem ho. I s hranatým razítkem. Zamířili jsme na Ministerstvo
zahraničních věcí. Hra tam byla skvěle zorganizovaná. Ta dáma, se kterou jsem
již měla tu čest hovořit po telefonu, již na mě čekala.
“Dobrý den, potřebovala
bych si tyto dokumenty nechat ověřit apostilou,” podala jsem jí můj rodný list,
výpis z trestního rejstříku a dva kolky.
Vzala si výpis z trestního
rejstříku a jeden kolek, zbytek mi vrátila.
“Toto vám apostilou
neověřím.”
“Omluvte mě?”
“Toto vám apostilou
neověřím.”
“Ehm… Proč?”
“Špatná velikost.”
“Špatná velikost čeho?”
“Vašeho rodného listu.”
“Ale to je můj originální rodný list.”
“Má špatnou velikost.”
“Jak už jsem řekla, je to original. Nemám žádný jiný.”
“Musíte mít správnou
velikost.”
“Jak jsem to měla vědět?”
“Všechno je na našich
webových stránkách.”
“Tam je pouze napsáno, že
si mám přinést original mého rodného…”
Ale ta ženská už mě
neposlouchala. Odkráčela do hlubin své kanceláře a nechala mě na sebe čekat. Po
chvíli se vrátila s mým výpisem z trestního rejstříku. Podala mi ho.
“Děkuji vám. Mohla byste
mi nyní, prosím, sdělit vice informací ohledně mého rodného listu?”
“Všechno je na našich webových stránkách.”
Zavřela přepážku, která nás oddělovala.
To mě opravdu rozčílilo a
vyběhla jsem z kanceláře.
Oficiální verze: Jak jsem ve spěchu opouštěla budovu, pokusila
jsem se co možná nejrychleji zavřít dveře, ale bylo ten den velmi větrno a vítr
mi vyrval dveře z rukou a způsobil tak při zavírání dveří velmi hlasitý zvuk.
Neoficiální verze: Práskla jsem za sebou dveřmi.
Venku jsem zavolala
mamince. Naštěstí ještě nejsem plnoletá, a tak mi maminka mohla sehnat nový,
větší rodný list. Když mluvila s paní na matrice, byla jí položena otázka, k
čemu že to potřebuji nový rodný list. Maminka jí vypověděla můj příběh. Dáma
zvážněla.
“Takže budete potřebovat
apostilu, že?”
“Ano.”
“Tak to nejdřív budete muset na kraj nechat si to ověřit. Bez potvrzení z kraje
apostilu nedostanete.”
A tak maminka jela do krajského města na další úřad. Všechno vysvětlila další
paní.
“Je mi to velmi líto, ale
nemohu vám pomoci.”
“Jak je to možné?”
“Systém nám dneska nepracuje.”
“Prosím?”
“Zdá se, že máme pokažený systém.”
“Nemůže ho někdo opravit?”
“Nic nepomáhá.”
“Obávám se, že to budete muset spravit hned teď. Opravdu to potvrzení potřebuji.
Zítra ho vezu do Prahy.”
“Opravdu se vám omlouvám…”
“Prosím… Zkuste to.”
A tak ta dáma desetkrát restartovala systém, až jí konečně povolil vytisknout
inkriminovaný list papíru. Maminka vyhrála.
Mou další zastávkou byla
argentinská ambasáda. Myslela jsem si, že jsem připravená na vše. Ale tvůrci
byli doslova a do písmene kreativní.
Otevřela jsem dveře. Nikde
nikdo.
“Je tu někdo?”
Přišla stará paní.
“Koho sháníte?”
“Potřebuji mluvit se
sekretářkou pana velvyslance.”
“Máte domluvenou schůzku?”
“Ne, právě si ji chci domluvit.”
“To nebude možné.”
“Jak to?”
“Protože dnes je
argentinský státní svátek.”
“Dobrá… Můžu přijít zítra?”
“Můžete to zkusit.”
Byla jedna hodina
odpoledne, což znamenalo, že jsem měla k dispozici celé jedno volné odpoledne.
A tak jsem poprvé využila kontaktů získaných díky Rotary. Rozhodla jsem se
napsat jednomu výměnnému studentovi z Brazílie, se kterým jsem se seznámila na
třetím Orientation meetingu. Svou výměnu trávil v Praze. Odpověděl mi během
několika minut. Byl z možného setkání nadšený a řekl mi, že mě seznámí se svými
brazilskými kamarády, kteří byli na výměně v Evropě a právě byli na výletě v
Praze. Řekl mi, ať mu zavolám, až budu připravená.
"Hey, Nic. Elis is
speaking."
"Já vím. Jak se máš?"
"Dobře, už jsem na
cestě. Kde jste?"
"Dávej pozor, popíšu
ti cestu."
A popsal mi česky celou
cestu přes Prahu. Jeho čeština byla perfektní, mluvil téměř plynule. Setkání s
Nicem a jeho kamarády jsem si moc užila a cítila jsem se po tom všem, co jsem
právě zažila, o poznání lépe.
Ale hra další den
pokračovala. Brzy ráno jsme na nádraží vyzvedli maminku. Přivezla mi rodný list
požadované velikosti. Mohli jsme se znova vydat na Ministerstvo zahraničních
věcí. Dokonce i démoni musejí někdy odpočívat. Jedině tak si dovedu vysvětlit skutečnost,
že jsem znova nepřišla do styku s paní Všechno-je-na-našich-webových-stránkách.
Apostilu jsem obdržela bez jakýchkoli problému.
Čtvrtá část nebyla
obtížná, zato byla pěkně drahá. Musela jsem si tyto dva ověřené dokumenty
nechat soudně přeložit. Všichni byli velmi laskaví a milí. Taky bych byla,
kdybych brala takové peníze jako oni… Požádali mě, abych si na překlad počkala,
a tak jsme našli dobrou kavárnu a čekali jsme na zprávu. Ta po dvou hodinách
konečně přišla. Vyzvedla jsem si dokumenty, má peněženka zaplakala a poslední
část hry mohla začít.
Pátá mise: Argentinská
ambasáda
Věděla jsem, že toto bude
ta nejošemetnější a nejkomplikovanější část, proto jsem se rozhodla vytasit své
veškeré zbraně – oblékla jsem si své rotariánské sako.
Zdá se mi, že ti
nejprotivnější lidé vždy pracují v pondělí, protože I tady byla jiná paní. Byla
velmi milá a popřála mi před mou schůzkou hodně štěstí.
V kanceláři jsem potkala
pána z Argentiny. Dali jsme se do řeči. Komunikace byla krapet komplikovaná,
protože znal pouze nejzákladnější anglické fráze. Což se dá tvrdit také o mně a
mé znalosti španělštiny. Náš dialog musel znít neuvěřitelně legračně, ale
rozuměli jsme si a sdělili jsme si své příběhy. Byl nadšený, když jsem mu
řekla, že pojedu na výměnu právě do jeho země. Dal mi svou vizitku se slovy,
abych se na něho obrátila, kdykoli budu něco potřebovat.
Když byla pánova
záležitost vyřešena, sekretářka se začala věnovat mně a mým dokumentům. Všechny
dokumenty jsem měla připravené bezchybně. Byla jsem na sebe opravdu hrdá.
Sekretářka mi domluvila schůzku s panem velvyslancem. Měli jsme se sejít po
obědě.
Pan velvyslanec byl velmi
milý a vedli jsme spolu rozverný dialog.
"Dobrý den, slečno."
"Hola, buenos día."
"Jak se máte?"
"Bien, ¿vos?"
"Dobře, děkuji. Jak
dlouho se učíte španělsky?"
"Estudio español tres
meses."
"Mluvíte moc dobře."
"Gracias."
"Dobře, děkuji
vám. Na shledanou."
"¡Mucho gusto! Adios."
A to bylo vše.
Následující týden jsem v
ruce držela své vízum. Hra skončila. Zvítězila jsem.
VÍTĚZSTVÍ!!! ✌️
EN Are you bored? Do you
have much more free time than you need? Do you think you need to stop living
your ordinary life? Do you want to experience something new? Something
exciting? Maybe something kinda dangerous and creepy? If so, this game is right
for you. It's called: LET'S GET YOUR VISA!
I wanted to start playing
this game too soon, literally before it became popular among all the exchange
students. I made the first contact with Argentinian Embassy in Prague in April.
I was told that the game hadn't started yet and that I had plenty of time to
get ready to play it. So I waited. Many things happened and after some time, in
May, I decided to send another message. I was told that the game is almost
prepared, they were just waiting for some technical support from Argentina.
The game begun on June 15.
The first task was to prepare some documents and other stuff:
1) the
I-am-not-a-serial-killer-I-am-just-ugly-and-I-tried-to-look-cute-but-I-look-like-an-aggressive-potato
photo
2) passport (preferably
with the same kind of photo)
3) birth certificate
4) flight booking
5) criminal record
6) parent's permission
I got it ready really
quickly.
Well, this was easy! I thought.
Unfortunately, some of the
creators of the game must've heard my thoughts.
The second part was
trickier. I had to get an apostille. Two of them.
Question for everyone: Had
you ever heard the word APOSTILLE before? If so, please let me know so I can
kneel before you and admire your endless knowledge.
Though I did an Internet
research, I still wasn't sure what exactly the apostille was. Yes, Auntie Wiki
disappointed me. Luckily, I found two hints. One was on the web page of the
Ministry of Foreign Affairs, another on the web page of the Ministry of
Justice. Since I needed the apostille in order to travel abroad, I decided to
contact the first one.
"Good morning, Eliška
Buzášová is speaking. May I ask you something, please?"
"Everything is on our
web page."
"Uhm, I'm sorry but I
couldn’t find it there."
"Everything is on our
web page."
"I need to get an
apostille and I don't know how to do it. May you help me?"
"Everything is on our
web page."
The phone went silent.
Well, the creators of the
game gave her good instructions. And she obeyed the rules perfectly. I thought.
But I really had no idea
what to do so I tried to call the Ministry of Justice.
Surprisingly, the lady who
answered the phone was really nice and she was willing to help me.
"May I ask you why do
you need the apostille?"
I told her my exchange
story.
"Interesting! For
which documents do you need it?"
"For my birth
certificate and my criminal record."
"Oh, you know which
criminal record you need, don't you?"
"I'm sorry, I think I
don't know what you're talking about. I already have one."
"Where did you get
it?"
"At the Check Point,
in a post office."
"Well, you can't use
this one."
"Why not?"
"You got a round
stamp, right?"
"Yes."
"But you need a
square one. You can get it only in Prague, in the Central Register."
"Oh... Okay... And
what's the difference between those two documents?"
"The stamp."
"Excuse me?"
"As I said, the
stamp."
"But... The documents
are exactly the same, they contain the same information... They just have
different shapes of stamps."
"Right. Honestly...
it's a mess."
"Well, thank you very
much, see you soon."
"Wait... Are you
aware of the fact that you won't get the apostille here?"
"Oh, why not? You've
just told me..."
"We give apostilles
only to documents which are going to be used in the Czech Republic. But you
need it for a foreign country. So you have to go to the Ministry of Foreign
Affairs."
"I see. Thank you
very much!"
"You're welcome. Good
luck!"
The lady knew what she was
talking about.
I'm sure that creators
hadn't talked to this lady before the game begun. I think I surprised them,
they didn't expect anyone to call other Ministry. I felt great. I might
continue with part three.
Third task was a journey
to Prague. My grandpa gave me a ride. First stop was at the Central Register
where I asked for my crime report. I got it. With the right square stamp.
Then we headed to the
Ministry of Foreign Affairs. The game was perfectly organized there. That lady
with whom I had the chance to talk via mobile phone was waiting for me.
"Good afternoon, I'd
like to get apostilles on these documents," I handed her my birth
certificate, the crime report, and two stamps.
She took the crime report
and one stamp but she gave the rest back to me.
"I won't give you the
apostille on this."
"Beg your
pardon?"
"I won't give you the
apostille on this."
"Ehm... Why?"
"Wrong size."
"Wrong size of
what?"
"Of your birth
certificate."
"But this is my
original birth certificate."
"It has a wrong
size."
"As I said, it's the
original. I don't have another one."
"You have to have the
right size."
"How should have I
known this?"
"Everything is on our
web page."
"There's only written
that I have to bring my original birth..."
But the woman wasn't
listening anymore. She walked in her office and let me wait for her. After a
while she returned with my crime report. She handed it to me.
"Thank you, ma'am.
Would you please give me some information about the birth certificate
now?"
"Everything is on our
web page."
And she closed the
partition between us.
I got really angry and I
ran out of the office.
Official version: As I was leaving the building in a hurry I tried to close the door
very quickly but it was really windy and the wind took the door from my hands
and made a loud noise as the door was closing.
Unofficial version: I slammed the door.
Outside I called my mom.
Luckily, I'm not full-aged, yet. So my mom could get me a new, bigger birth
certificate. When she was talking to the lady in the office she was asked why I
needed a new one. Mom told her my story. The lady became serious:
"So you will need an
apostille, right?"
"Yes."
"Then you have to go
to the regional office to get another confirmation. Without that you won't get
the apostille."
So my mum went to another
city, to another office. She explained everything to another woman.
"I'm very sorry, but
I can't help you."
"How's this
possible?"
"The system doesn't
work today."
"I'm sorry?"
"The system seems to
be broken."
"Can't anyone fix
it?"
"Nothing helps."
"I'm afraid, you have
to repair it right now. I really need this confirmation. I'm taking it to Prague
tomorrow."
"I really am
sorry..."
"Please... Give it a
try."
So the lady restarted the
system ten times and then it finally allowed her to print the list of paper. My
mom won.
My next stop was the
Embassy of Argentina. I thought I was ready for everything. But the creators
were literally creative.
I opened the door. I
didn't see anyone.
"Is anybody in
here?"
An old lady came.
"Who are you looking
for?"
"I need to talk with
the secretary of the ambassador."
"Do you have a
planned appointment?"
"No, I want to plan
one."
"That won't be
possible."
"Why not?"
"Because today is an
Argentinian national holiday."
"Oh, well... May I
come tomorrow?"
"You can try
it."
It was 1 p.m. which meant
that I had a free afternoon. I used my Rotary friendship for the first time. I
decided to text one exchange student from Brazil whom I met at the third
Orientation meeting. He was currently living in Prague. He responded within few
minutes. He was very excited to meet me again and he told me he'd introduce me
to his Brazilian friends who were spending their exchanges in Europe and who
were on a trip in Prague now. He asked me to call him when I was ready.
"Hey, Nic. Elis is
speaking."
"Já vím. Jak se
máš?"
"Dobře, už jsem na
cestě. Kde jste?"
"Dávej pozor, popíšu
ti cestu."
And he described me how to
get through Prague. His Czech was perfect, he was almost fluent. I had a great
time with Nic and his friends and they really made me feel better after
everything I had experienced.
But the game continued
next day. We picked my mum up at the railway station early in the morning. She
brought me the right sized birth certificate. We could go to the Ministry of
Foreign Affairs again. Even demons have to rest sometimes. That's probably why
I didn't have to deal with the Everything-is-on-our-web-page lady again. I got
the apostille without any complications.
Part four wasn't difficult
but it was pretty expensive. I had to get a certified translation of those two
documents. Everyone was really kind and nice. I'd be nice as well if I were
earning as much money as them... They asked to wait for the translation so we
found a good café and we waited for a message. After two hours it finally came.
I picked the documents, my wallet cried, the last part of the game could begin.
Task five: The Embassy of
Argentina
I knew that this was the
trickiest and most important part so I decided to use all my advantages - I put
on my Rotary blazer. It seems like the rudest people always work on Mondays
because another lady was even here. She was very nice and wished me the best
luck before my appointment.
I met a man from Argentina
in the office. We started to talk. The communication was quite complicated
because he knew only the basic English phrases. And you can say the same about
me and my Spanish. Our dialog had to sound really funny but we understood each
other's story. He was very excited when I told him that I was going to spend my
exchange in his country. He gave me his business card and told me to message
him or call him whenever I need anything.
When the man's problem was
solved the secretary started working with my documents. All the documents very
prepared properly. I was so proud of myself. The secretary made me an
appointment with the ambassador. We were meeting after lunch.
The ambassador was really
nice and we had a lovely dialogue.
"Dobrý den,
slečno."
"Hola, buenos
día."
"Jak se máte?"
"Bien, ¿vos?"
"Dobře, děkuji. Jak
dlouho se učíte španělsky?"
"Estudio español tres
meses."
"Mluvíte moc
dobře."
"Gracias."
"Dobře, děkuji vám.
Na shledanou."
"¡Mucho gusto! Adios."
And that was all.
I got my visa the
following week. The game ended. I won.
VICTORY!!! ✌️