¡Hola!

CZ Ahoj! Jmenuji se Eliška a pocházím z České republiky. Díky Rotary žiju v současné době v Argentině!

EN Hi! My name is Eliška and I was based in the Czech Republic. Thanks to Rotary I'm currently living in Argentina!

ES ¡Hola! Me llamo Eliška y soy de la Republica Checa. ¡Gracias a Rotary ahora estoy viviendo en Argentina!

pondělí 20. února 2017

Dovolená v Intiyacu / Holidays in Intiyaco / Vacaciones en Intiyaco

CZ Léto je tu v plném proudu a všichni se vydávají na dovolenou. Včetně mé rodiny. A protože má rodina jsou samí skvělí lidé (a taky neměli na výběr), vzali mě s sebou. Užili jsme si nádherné dny v Intiyacu, malé vesničce, která je asi 20 km vzdálená od Villa General Belgrano v provincii Cordoba. Bydleli jsme v chatě zvané La Oma (tato oblast bývala německou kolonií), která se nachází poblíž Alice’s Tea Cup. Proč to vůbec zmiňuji? Protože jsem příliš líná na to, abych vám vysvětlovala, kde přesně inkriminované místo je, a tak jsem ho našla na Google Maps. Tady ho máte:
Když teď již víte, kde jsme strávili dovolenou (a pokud vám to přijde alespoň trochu zajímavé), můžete se na ni vypravit s námi.

EN It’s summer time here and everyone goes on holidays. So did my family. And because they’re awesome (and have no other option) they took me with them. We spent wonderful days in Intiyaco, a small village 20 km far from Villa General Belgrano in the province of Cordoba. We stayed in a cottage called La Oma (this region used to be a German colony) which is next to Alice’s Tea Cup. Why do I mention it? Because I’m too lazy to explain the location of the place to you and I found it on Google Maps instead. Here you go:
Now you know where we enjoyed our holiday and if you’re interested, you’re very welcome to join us.

ES Ahora es verano acá y todos se van de vacaciones. Mi familia también. Y porque son increíbles (y no hay otra posibilidad) yo fui con ellos. Pasamos unos días hermosos en Intiyaco, un pueblo pequeño a 20 km de distancia de Villa General Belgrano en la provincia de Córdoba. Estuvimos en una cabaña que se llama La Oma (esa parte del país era una colonia alemana) y está al lado de Alice’s Tea Cup. ¿Por qué estoy escribiendo sobre eso? Porque soy demasiado vaga para explicarles dónde esta ese lugar y por eso solamente lo busqué en Google Maps. Acá tienen:
Ahora ustedes saben dónde disfrutamos las vacaciones y si se ese lugar parece interesante para ustedes, los invito a visitarlo junto con nosotros.



CZ Den 1 – 15. ledna
Rodinná rada rozhodla, že se na cestu vypravíme velmi brzy (nebo velmi pozdě): ve dvě hodiny ráno. S maminkou a Nicem jsme se shodli na tom, že se nám na tu chvilku ani neoplatí se ukládat ke spánku, a tak jsme zůstali vzhůru a dívali jsme se na Alenku v říši divů. Tatínek se probudil dříve, než předpokládal, a tak jsme z domu vyrazili už o půl druhé. Já ani bráchové jsme byli docela unavení a nikdo z nás nemám problém s tím usnout kdekoli, takže jsme spali po celou dobu cesty a probudili jsme se, až když jsme přijížděli do Villa General Belgrano. Očividně jsme opravdu dobří spáči, protože ráno nám rodiče vyprávěli, že v noci se přehnala ohromná bouřka a museli jsme na hodinu zastavit na benzínce a počkat, až se trochu zklidní vítr. Přesto jsem spala velmi dobře. Kdybych měla jmenovat jedinou věc, kterou mě výměna zatím naučila, je to: jak spát kdykoli, kdekoli, za jakékoli situace.
Než jsme dorazili do Intiyaca, déšť ustal. Všechno kolem nás bylo svěží a zelené. Zabydleli jsme se v naší chatě a maminka připravila rychlý oběd: špagety. Pak jsme se šli odívat na řeku. Voda byla nádherná a překvapivě ani nebyla tak studená. Chtěli jsme se do ní hned vrhnout, ale rozhodli jsme se, že budeme zodpovědní a řídíce se heslem „nejdřív práce, potom zábava“ jsme se vydali nakoupit do Villa General Belgrano.
Když jsme se vrátili, dováděli jsme v čisté říční vodě. Zůstali jsme na břehu až do noci. Když přišel čas na večeři, vrátili jsme se do chaty a tatínek připravil jídlo. Když jsme se uložili ke spánku, vychutnávali jsme si tmu a ticho hor.

EN Day 1 – 15th January
We decided to start our journey very soon (or very late): at 2 am. Mum, Nico and I agreed on the idea that it’s not worth going to bed so we stayed up and watched Alice in Wonderland. Dad woke up sooner than he’d expected so we left house at 1:30. My brothers and I were pretty tired and none of us has troubles with sleeping anywhere so we slept the whole time and we woke up when we were almost in Villa General Belgrano. Apparently, we’re all incredibly good at sleeping because in the morning our parents told us that there was a terrible storm at night and that we even had to stop for an hour at a petrol station and wait for the wind and rain to calm down a little. I slept really well, though. If there’s just one thing which exchange’s taught me, it’s how to sleep whenever, wherever, in whichever situation.
By the time we arrived to Intiyaco, the rain had stopped. Everything around us was green and fresh. We brought our stuff to our cottage and mum prepared a quick lunch: pasta. Then we went to have a look at the river. It was beautiful and surprisingly, the water wasn’t very cold. We wanted to go to the water but then we decided to be responsible and following the idiom “business before pleasure” we went shopping to Villa General Belgrano.
When we returned, we had fun in pure water in the river. We stayed by the river side until evening. When it was time for dinner, we returned to our cottage and dad prepared the meal. We went to our beds and enjoyed the darkness and silence of the mountains.

ES Día – 15 de enero
Decidimos salir de casa muy temprano (o muy tarde): a las dos de la mañana. Mamá, Nico y yo acordamos en la idea que no vale la pena ir a dormir y por eso nos no fuimos a las camas pero miramos Alicia en el país de las maravillas. Papá se levantó más temprano de lo que esperaba y por eso salimos de casa a la una y media. Yo y mis hermanos estábamos bastante cansados y ninguno de nosotros tiene problemas para dormir en cualquier lugar entonces dormimos todo el tiempo y nos despertamos cuando casi llegamos a Villa General Belgrano. Al parecer, somos todos muy buenos en dormir porque por la mañana nuestros padres nos dijeron que durante la noche hubo una tormenta terrible y tuvimos que parar por una hora en una estación y esperar para que el viento y la lluvia se calmen un poco. Pero yo dormí re bien. Si hay solamente una cosa que me ha ensañado mi intercambio es como dormir en cualquier hora, en cualquier lugar, en cualquier situación.
Cuando llegamos a Intiyaco la lluvia paró. Todo era verde y fresco. Trajimos nuestras cosas adentro de nuestra cabaña y mamá cocinó un almuerzo rápido: fideos. Después fuimos a ver el río. Fue muy lindo y sorprendentemente el agua no estaba tan fría. Quisimos meternos pero decidimos que somos responsables y siguiendo el lema “primero es la obligación que la devoción” fuimos de compras a Villa General Belgrano.
Cundo volvimos, disfrutamos el agua pura en el río. Estuvimos en la costa hasta la noche. Cuando llegó la hora de la cena, volvimos a nuestra cabaña y papá preparó la comida. Nos fuimos a las camas y disfrutamos oscuridad y silencio de las montañas.








CZ Den 2 – 16. ledna
Spánek bez hluku projíždějících aut, hulákajících a zpívajících individuí a koček pořádajících běžecké závody na střeše je výborný. Proto jsme si ho náležitě vychutnali. Když jsme se konečně probudili, šli jsme na procházku, protože jsem chtěla prozkoumat okolí. Už dlouho jsem neviděla tak krásné místo. Bylo docela horko, ale bylo to takové to dobré české horko bez otravné vlhkosti. Po procházce se šlo k řece. Poté jsme se naobědvali a vrátili jsme se k řece. Co jsme tam dělali? Plavali, hráli jsme si s nafukovacím kruhem, četli, patlali na sebe tuny opalovacího krému, zabíjeli komáry, vyhýbali se lidem poslouchajícím cumbiu… když přišel čas na čaj, někdo (tatínek) připravil maté a přinesl sušenky. Když se začalo stmívat, vrátili jsme se domů a táta uvařil večeři. V noci jsme se šli projít. Bylo to úchvatné. Díky neexistujícímu světelnému znečištění a mrakům jsme viděli miliony a miliony hvězd. Bratři mi dokonce ukázali Jižní Kříž, který jsem chtěla objevit. Rozhodně potřebuju zažít víc nocí, jako byla tato.

EN Day 2 – 16th January
Sleeping without the noise of passing cars, singing people and cats running on the roof is just awesome. So we did it a lot. When we finally woke up we went for a walk because I wanted to explore the village. I hadn’t seen such a lovely place in a while. It was pretty hot, but it was the good Czech kind of dry hot without the horrible humility. After the walk we went to the river. Then we had lunch and we returned to the river. What were we doing? Swimming, playing with an inflatable ring, reading, using lots of sun screen, killing mosquitos, avoiding people listening to cumbia… When tea time came, someone (daddy) prepared mate and brought some biscuits. When it started getting dark we returned home and dad cooked dinner. At night we went for a walk. It was amazing. There was no light pollution and no clouds so we saw millions stars. My brothers even showed me the Southern Cross which I’d wanted to find. I definitely need more nights like this one.

ES Día 2 – 16 de enero
Dormir sin el ruido de los autos, gente que está cantando y gatos que están corriendo en el techo es increíble. Entonces lo hicimos mucho. Cuando por fin nos despertamos fuimos a caminar un poquito porque yo quería explorar el pueblo. No había visto lugar tan maravilloso desde hace un buen tiempo. Hizo bastante calor pero tipo calor checo – seco sin la terrible humedad. Después de la caminata fuimos al río. Comimos el almuerzo y volvimos al río. ¿Que estuvimos haciendo? Estuvimos nadando, jugando con la cámara, leyendo, usando protector solar muchísimo, matando mosquitos, evitando gente que estaba escuchando cumbia… En la hora del té alguien (papá) se fue a preparar mate y traer unas galletitas. Cuando se empezó a oscurecer, volvimos a la cabaña y papá cocinó la cena. Por la noche fuimos a caminar. Era maravilloso. No había nada de contaminación de luz o nubes entonces vimos millones de estrellas. Mis hermanos me mostraron la Cruz del Sur que yo quería ver. De verdad, necesito más noches como esta.

Odpolední svačinka / Snack / Merienda

CZ Den 3 – 17. ledna
Ráno jsme šli s bratry a tátou na menší výlet. Vydali jsme se k vinohradu zvanému Finca Atos. Maminka se k nám nemohla připojit, protože na ni včera zákeřně zaútočily sluneční paprsky, a tak se jim dnes pro jistotu vyhýbala. Zůstala doma a přichystala nám oběd, který nás již očekával, když jsme se vrátili. Odpoledne bylo velmi podobné tomu předchozímu: řeka, slunce a knížky.
Odpoledne jsme zajeli do městečka Villa General Belgrano. Bylo založeno Němci a teď je turistickým centrem. A je moc pěkné. Prošli jsme se po hlavní ulici, zálibně jsme si prohlíželi výlohy se suvenýry a jinými pěknými věcmi, obdivovali jsme um pouličních umělců… Bylo to příjemné a bylo neobvykle teplo, takže jsme nepotřebovali svetry ani mikiny. Nevečeřeli jsme se v pěkné restauraci. Jedli jsme pizzu a pili německé pivo. Potom jsme se vypravili do cukrárny na zmrzlinu. Odhadla jsem své síly a došla jsem k závěru, že se do mě obří zmrzlina nevleze. A tak jsem vyzkoušela něco menšího: vlašský ořech slepený dulce de leche namáčený v čokoládě. A toto je příběh o tom, jak jsem objevila jednu z nejlepších argentinských sladkostí. Před návratem domů jsme se porozhlédli po jarmarku s víceméně ručními, pěknými a naprosto neužitečnými a netransportovatelnými výrobky.

EN Day 3 – 17th January
In the morning we went for a walk with my brothers and our dad. We went to a vineyard called Finca Atos. Mum couldn’t join us because she got sunburnt yesterday and didn’t want to spend time on sun again. So she stayed home and cooked us a lunch which was waiting for us when we returned. The afternoon was very similar to the previous one: river, sun, and books.
In the evening we drove to the town Villa General Belgrano. The town was founded by Germans and now it’s a touristic centre. It’s very nice. We walked down the main street, had a look on souvenirs and other things at the shops, we listened to some street musicians… It was great and it was unusually hot so we didn’t need jumpers or sweatshirts. We had a dinner in a nice restaurant. We ate pizza and drank German beer. Then we went to a sweetshop to have an ice cream. I didn’t feel like eating such a huge sweet so I tried something smaller: walnut with dulce de leche in chocolate. And this is how I discovered one of the best sweets in Argentina. Before we returned home, we visited a craft market with amazing but absolutely useless and non-transportable things.

ES Día 3 – 17 de enero
Por la mañana fuimos a caminar con mis hermanos y con papá. Fuimos a la bodega Finca Atos. Mamá no podía venir porque se quemó ayer y no quería estar al sol otra vez. Por eso se quedó en casa y nos esperó con el almuerzo preparado. La tarde era muy parecida a la de ayer: río, sol y libros.
 Por la noche fuimos a la ciudad Villa General Belgrano. La ciudad fue fundada por los alemanes y ahora es un centro turístico. Es hermosa. Caminamos por las calles, miramos vidrieras, escuchamos a algunos músicos callejeros… Era lindo e hizo extraordinariamente calor por eso no necesitamos camperas.
Cenamos en un lindo restaurante. Comimos pizza y tomamos cerveza alemana. Después fuimos a una heladería para tomar un helado. No tenía ganas comer un dulce tan grande entonces probé algo más chiquito: nuez con dulce de leche bañada en chocolate. Y eso es la historia de cómo descubrí uno de los dulces más ricos en Argentina.  Antes de volver a casa, visitamos una feria artesanal con cosas muy lindas pero totalmente inútiles y no transportables.









CZ Den 4 – 18. leden
Při včerejší procházce jsme narazili na tajuplnou cestičku ubírající se kamsi do kopce na protilehlém břehu řeky. Vypadala více než zajímavě. A tak jsme se dnes vypravili na dobrodružnou cestu. Téměř okamžitě jsme zjistili, že to nebude zas tak jednoduché. Museli jsme přebrodit řeku (kameny byly krásně kluzké, jak se sluší a patří), dostat se skrz/přes plot a probojovat se zarostlou džunglo-loukou plnou travin, bodláků a ostružiní a narazit na zmiňovanou cestu. Když jsme se na ni konečně dostali a vydali se po ní, bylo nám jasné, že nešplháme na jen tak ledasjaký malý kopeček, nýbrž na pořádnou horu. Nevzdali jsme se však a, ignorujíce bolest v nohách, které zlenivěly na rovině Buenos Aires, jsme dosáhli vrcholu. Výhled stál rozhodně za to a rychle jsme na předešlé utrpení zapomněli. Pokračovali jsme v chůzi po horském hřebenu. Bylo to nádherné místo. Když už jsme začínali uvažovat o návratu, objevila se před námi malá chaloupka. Rozhodli jsme se, že k ní dojdeme. Když se tak stalo, zjistili jsme, že stojí na břehu řeky, a tak jsme si u vody odpočinuli a osvěžili se. Na zpáteční cestě jsme se přesvědčili o tom, že sestup je snad ještě víc vyčerpávající než výstup. Byl to krásný výlet. I když celkem únavný.
Maminčin oběd nás už nedočkavě očekával a byl vynikající. Odpoledne jsme odpočívali u řeky a v noci se nám spalo opravdu dobře.

EN Day 4 – 18th January
During yesterday walk we discovered a nice path going uphill on the other side of the river and it looked really interesting. So today we went on an adventurous trip. It appeared almost immediately that it won’t be a piece of cake. We had to cross the river (the rocks were really slippery), get over/through a fence, walk through a meadow with wild grass, weeds, and bramble and then find the path. When we finally started following the right path we realized that we weren’t climbing on a small hill, but a very steep mountain. However, we didn’t give up and ignoring the pain in our legs which are used to the plain of Buenos Aires we made it to the top of the mountain. The view was definitely worth it and we quickly forget about previous suffering. We continued hiking on the mountain ridge. It was such an amazing place. When we were starting to think about returning back, a small cottage appeared in front of us. We decided to reach it and when we did so we discovered that it’s near the river so we rest a little on the bank. On our way back we realized that going downhill is ever more exhausting than going uphill. It was an awesome trip. Though we were fairly tired.
Mum’s lunch was waiting for us again and it was really delicious. In the afternoon we rested by the river and at night we slept really well.

ES Día 4 – 18 de enero
Durante la caminata de ayer descubrimos un camino lindo del otro lado del río. Nos pareció muy interesante. Así que hoy nos fuimos a una caminata de aventura. Casi inmediatamente parecía que no iba a ser un pedazo de pastel. Tuvimos que cruzar el río (las rocas eran muy resbaladizas), pasamos sobre de una cerca, caminar a través de un prado con hierba silvestre, maleza y zarzamoras y después tuvimos que encontrar el camino. Cuando por fin empezamos a seguir el camino correcto, nos dimos cuenta que no estábamos subiendo en una pequeña colina, sino una montaña muy empinada. Pero no nos damos por vencidos e ignorando el dolor en las piernas que están acostumbradas a la llanura de Buenos Aires terminamos en la cima de la montaña. La vista sin duda valió la pena y nos olvidamos rápidamente del sufrimiento anterior. Continuamos caminando en la cresta de la montaña. Fue un lugar increíble. Cuando estábamos empezando a pensar en volver, una pequeña casa de campo apareció frente a nosotros. Decidimos llegar a esa cabaña y cuando lo hicimos, descubrimos que está cerca del río, así que descansamos un poco en la costa. En el camino de vuelta descubrimos que bajar es más difícil que subir. Fue un viaje increíble. Aunque estábamos bastante cansados.
El almuerzo que cocinó mamá nos estuvo esperando y fue muy rico. Por la tarde descansamos en el río y durante noche dormimos re bien.



CZ Den 5 – 19. ledna
Dnes jsme se vypravili na místo zvané La Cumbrecita. Zanechali jsme naše auto na parkovišti a nasedli jsme do podivného vozidla. Kdysi to bývala dodávka. Teď vypadala, jako kdyby ji banda hippies používala během svých nejdivočejších dnů a teď, když zestárli, zmoudřeli a zklidnili se, ji přeměnili v malý autobus. Mé mínění o tomto dopravním prostředku nebylo zrovna vysoké. Přes můj despekt nás však bez větších komplikací (jako třeba ošklivý zvuk vyluzovaný při jízdě do kopce a neexistující klimatizace) dovezl na místo určení.
První věcí, kterou jsem uviděla, byla česká vlajka. Nekecám. Okamžitě mi bylo jasné, že to tohle místo bude fajn. Prošli jsme malou vesničkou, zálibně jsme obhlíželi obchody se suvenýry s věcmi z Německa a Švýcarska, ochladili jsme se v  lesíku, narazili jsme na malou kapli, potkali tři skupiny skautů (a já jsem vypadala jako pako, protože jsem netušila, jak je správně pozdravit), zahlédli jsme malý domek, který mi připomněl naši chalupu v České republice… Po chvíli jsme dorazili na místo, kde řeka vytvořila malé jezero. Táta a Nico si tu zaplavali, zbytek výpravy je povzbuzoval ze souše. Bylo to hezké místo a narazili jsme tu na lavičky, a tak jsme tu poobědvali. Když jsme zdolali naše sendviče, připravili jsme se k dosažení nejhezčího místa této oblasti.
Vydali jsme se po úzké cestičce vedoucí přes les. A přes kameny. Ostatním připadala neschůdná, pro mě to byla příjemná procházka. Taková mnohem jednodušší verze Slovenského ráje. Trmácela se však po ní spousta lidí – většina z nich v plavkách (což bylo docela pochopitelné) a se žabkami na nohách (ne tak logické). Ale finální místo rozhodně stálo za trochu toho šplhání: vodopád padající do jezera. Ráj. Strávili jsme tam spoustu času a pokoušeli jsme se tu krásu zachytit na fotografických snímcích.
Na zpáteční cestě jsme se stavili v cukrárně a pochutnali jsme si na vynikající zmrzlině. Po návratu domů jsme si odpočinuli na naší oblíbené pláži u řeky. Když jsme dojedli večeři, byli jsme tak unavení, že jsme ani nešli na večerní procházku.

EN Day 5 – 19th January
Today we went for a trip to a place called La Cumbrecita. We left our car in the parking lot and we got in a very interesting vehicle. It used to be a van. Now it looked as if a group of hippies had been using it during their wildest days and when they got older and wiser and calmer they transformed it into a small bus. My opinion about this vehicle wasn’t very high. Despite my scorn it took us without bigger problems (such as a nasty noise it was producing while going uphill and non-existent air condition) to the village.
One of the first thing I saw was a Czech flag. I’m not kidding. This place seemed to be a good one. And it was. We went for a long through a small village, passing by souvenir shops with stuff from Germany and Switzerland, went through a small forest, found a small chapel in the middle of it, met three groups of Scouts (and I looked like a fool because I had no idea how to salute correctly), saw a small house which reminded me of our cottage in the Czech Republic… After a while we arrived to a place where the river created a small lake. Dad and Nico went swimming there, the rest of us preferred watching them from the shore. It was a lovely place and we found some benches so we had lunch there. When we finished our sandwiches we prepared ourselves to reaching the most beautiful part of this place.
We followed a small path. It lead us through a forest and over many rocks. Others found it extremely difficult, for me it was a nice walk. It was like a basic version of hiking in Slovak Paradise. But there were many people – most of them were wearing swimming suits (that was pretty understandable) and flip flops (not that logical). But the final point we reached was worth climbing: waterfall and a lake. Paradise. We spent plenty of time there and took many wonderful photos.
On our way back we had a rest in in a sweetshop with delicious ice cream. When we returned back we went to our little beach near the river. After dinner we were so tired that we didn’t even go for an evening walk.

ES Día 5 – 19 de enero
Hoy fuimos al lugar que se llama La Cumbrecita. Dejamos nuestro auto en el estacionamiento y subimos en un vehículo muy raro. Debería ser una camioneta. Ahora parecía como si un grupo de hippies lo hubiese estado usando durante sus días más salvajes y cuando se hicieron más viejos y más sabios y más tranquilos lo transformaron en un pequeño colectivo. Mi opinión sobre este vehículo no era muy alta. A pesar de mi desprecio nos llevó sin mayores problemas (como un ruido desagradable que estaba produciendo mientras subía y la no existencia de aire acondicionado) al pueblo.
Una de las primeras cosas que vi fue la bandera de la República Checa. De verdad. Eso debía ser un buen lugar. Y realmente fue bonito. Caminamos por el pueblo chiquito, vimos muchas tiendas con cosas de Alemania y Suiza, pasamos por un bosque, en él encontramos una pequeña capilla, nos encontramos con tres grupos de Scout (y parecía una tonta porque no tenía ni idea de cómo saludaros correctamente), vimos una pequeña casa que me recordó a nuestra cabaña en la República Checa... En un rato llegamos en un lugar donde el río ha creado un lago chiquito. Papá y Nico se fueron a nadar acá, el resto de nosotros preferimos miraros desde la costa. Fue un lugar hermoso y había unos bancos así que almorzamos allá. Cuando terminamos nuestros sándwiches nos preparamos para llegar a la parte más hermosa de este lugar.
Seguimos un pequeño camino. Caminamos a través de un bosque y sobre muchas rocas. A otros les pareció muy difícil, para mí fue un buen paseo. Era como una versión básica de las caminatas en el Paraíso Eslovaco. Pero había muchas personas - la mayoría de ellos en maya (que era bastante comprensible) y ojotas (no es tan lógico). Pero el punto final que alcanzamos valía la pena escalar: cascada y un lago. Paraíso. Pasamos mucho tiempo allá y sacamos muchas fotos maravillosas.
Cuando estuvimos volviendo descansamos un poco en una heladería donde comimos un helado rico. Cuando volvimos, fuimos a nuestra playita al lado del río. Después la cena estuvimos demasiado cansados para caminar por la noche.










CZ Den 6 – 20. ledna (Tatínkovy narozeniny!!!)
Připravili jsme speciální narozeninovou snídani. Maminka u paní v Alice’s Tea Cup objednala pro tatínka speciální cheesecake s ostružinami. Byl krásný. A poté, co jsme zazpívali narozeninovou písničku, jsme se přesvědčili, že je i velice chutný.
S tatínkem a bratry jsme se vydali na procházku. Tentokrát jsme si vybrali cestu na našem břehu řeky. Byla to dobrá volba, protože kolem ní rostla spousta stromů, které nás chránili před zlomyslným sluncem toužícím spálit nás. Když jsme se vrátili zpátky, maminka nás už očekávala s připraveným obědem.
Odpoledne jsme se vydali k jiné části řeky. Je zvaná Sueño del bosque, protože protéká kolem restaurace nesoucí toto jméno. Je tam pěkná písečná pláž a poměrně hluboká voda. Když plavete kousek proti proudu, narazíte (pokud možno ne doslovně) na část řeky, kde je proud silnější, voda proudí rychleji a nachází se tu spousta balvanů. Kombinace těchto zmíněných skutečností vytváří přírodní hydro masážní lázně.
Večer jsme se opět vypravili do Villa General Belgrano. Prošli jsme se po centru, podívali se po obchodech. Navečeřeli jsme se v restauraci, ve které se podávaly výhradně německé speciality. Sdíleli jsme obrovský talíř plný klobás a masa s bramborovou kaší, bramborovým salátem a (ANO! ANO! ANO!) kyselým zelím. Netřeba říkat, kdo spřádal většinu zelíčka. Chuť domova.

EN Day 6 – 20th January (Daddy’s birthday!)
We prepared a special birthday breakfast. Mum asked the lady who was working in the Alice’s Tea Cup to prepare a cheesecake with blackberries for dad. It was beautiful. And after we sang the birthday song we discovered that it was delicious as well.
With dad and brothers we went for a walk. This time we chose a path on our side of the river. It was very nice because there were many trees that provided us shadow. When we returned back, mum was waited for us with cooked lunch.
In the afternoon we went to a different part of the river. We called it - because it’s near a restaurant with this name. There’s a nice beach and the water is pretty deep. And if you swim a little bit upstream you find a part where the stream is stronger, the water flows faster and there are many rocks. Combination of these things and factors creates a natural hydro massage spa.
In the evening we went to Villa General Belgrano again. We walked through the city centre, went to some shops. We had dinner in a restaurant where German specialities were served. We shared a huge plate of sausages and meet with mashed potatoes, potato salad, and (YES! YES! YES!) sauerkraut. There’s no need to say who ate most of the sauerkraut, I guess. It tasted like home.

ES Día 6 – 20 de enero (¡Cumpleaños de papá!)
Preparamos un desayuno especial. Mamá pidió a la chica que trabaja en Alice’s Tea Cup si podía preparar un cheesecake con zarzamora para papá. Fue re lindo. Y después cantar la canción de cumpleaños descubrimos que fue también muy rico.
Con papá y mis hermanos nos fuimos a caminar. Esta vez elegimos un camino en nuestro lado del río. Fue muy lindo porque había muchos árboles que nos dieron sombra. Cuando volvimos, mamá nos estaba esperando con el almuerzo cocinado.
Por la tarde fuimos a una parte diferente del río. Lo llamamos Sueños del bosque porque está cerca de un restaurante con este nombre. Hay una bonita playa y el agua es bastante profunda. Y si nadas un poco río arriba, encuentras una parte donde la corriente es más fuerte, el agua fluye más rápido y hay muchas rocas. La combinación de estas cosas y factores crea un spa de hidromasaje natural.
Por la noche otra vez fuimos a Villa General Belgrano. Caminamos por el centro de la ciudad, fuimos a algunas tiendas. Cenamos en un restaurante donde se servían especialidades alemanas. Compartimos un plato enorme de salchichas con puré de papas, ensalada de rusa, y (SÍ! SÍ! SÍ!) Chucrut. Supongo que no tengo que decir quién comió la mayoría del chucrut. Me gustó como el de casa.






CZ Den 7 – 21. ledna
Domů jsme se vrátili až pozdě v noci, a tak jsme si dnes hezky pospali. Posnídali jsme, vydali se k řece, zašli si domů na oběd, vrátili se k řece, dali jsme si maté a večer jsme doma povečeřeli. Oddechový den.

EN Day 7 – 21st January
We returned pretty late at night so we slept a lot today. Then we had breakfast, we went to the river, we returned home for lunch, we went back to our beach, had mate there and in the evening we had dinner at home. It was a relaxing day.

ES Día 7 – 21 de enero
Ayer volvimos bastante tarde así que hoy dormimos mucho. Después del desayuno nos fuimos al río, volvimos a casa para el almuerzo, fuimos a la playa, tomamos mate y por la noche cenamos en la casa. ¡Que buen día de descanso!














CZ Den 8 – 22. ledna
Poprvé za celou dovolenou jsme se probudili a slunce nás radostně nevítalo. Ostýchavě po nás pokukovalo zpoza mraků a opatrně prosvítalo těžkým vzduchem. Zatímco jsme snídali, vítr výrazně zesílil, a než jsme byli s jídlem hotovi, dalo se do deště. Dostalo se nám krásné bouřky s obrovskými kroupami. A tak jsme zůstali v pohodlí a bezpečí domova a koukali na Simpsonovi. Poobědvali jsme, a protože déšť neustával, řekli jsme si, že zkusíme štěstí ve Villa General Belgrano.
Jak jsme řekli, tak jsme učinili. A ukázalo se, že jsme udělali dobře, protože v městečku bylo sucho. A tak jsme měli spoustu času a slunečního světla. Konečně jsme nafotili typické turistické fotky na náměstí, prošli jsme centrem, a když nám vyhládlo, našli jsme výtečnou restauraci, v níž jsme povečeřeli. Interiér byl úchvatný: vysoký strop, obrovská okna, veškerý nábytek i podlahy ze dřeva. A jídlo bylo vynikající. Dala jsem salát a musím říct, že to byl jeden z nejlepších salátů, co jsem kdy jedla: hlávkový salát, rukola, cherry rajčata, červená cibule, červená paprika a to nejlepší – špíz z grilovaného ananasu a krevet.
Argentinci musejí mít větší žaludky než Evropani, protože si celá moje rodině v cukrárně dopřála obrovskou zmrzlinu. Já jsem zůstala u svých ořechů s dulce de leche v čokoládě.

EN Day 8 – 22nd January
For the first time we woke up and sun didn’t welcome us. It was cloudy and the air was heavy. While we were having breakfast, the wind became to blow strongly and by the time we were finished with our meals it began to rain. It was a nice storm with big hailstones. So we stayed inside and watched The Simpsons. Then we had lunch and since it was still raining we decided to go to Villa General Belgrano in the afternoon.
We did so and it was a good choice because it wasn’t raining there. And we had plenty of time and daylight so we finally took must have photos in the square. We went for a walk through the city centre and when we became hungry we found an amazing restaurant where we had dinner. The interior was beautiful: high ceiling, huge windows, everything made of wood. And the food was delicious. I ordered a salad and it was one of the best salads I’ve ever eaten: lettuce, rucola, cherry tomatoes, onion, red pepper, and the best part – grilled pineapple and shrimps.
Argentinians must have bigger stomachs than Europians because we went to a sweetshop and all my family had a huge ice cream. I stuck to my walnuts with dulce de leche in chocolate.

ES Día 8 – 22 de enero
Por primera vez nos levantamos y el sol no nos estaba esperando. Estaba nublado y el aire era pesado. Mientras estábamos desayunando, el viento empezó a soplar fuertemente y cuando terminamos con nuestras comidas empezó a llover. Fue una tormenta fuerte con granizos grandes. Así que nos quedamos adentro y vimos Los Simpson. Después almorzamos y como por la tarde todavía estaba lloviendo decidimos ir a Villa General Belgrano.
Lo hicimos y fue una buena opción porque no estaba lloviendo allá. Y teníamos un montón de tiempo y luz del día así que finalmente sacamos las fotos en la plaza que todos los turistas necesitan. Caminamos por el centro de la ciudad y cuando empezamos a tener hambre encontramos un restaurante increíble donde cenamos. El interior era precioso: techo alto, ventanas enormes, todo estaba hecho de madera. Y la comida era deliciosa. Pedí una ensalada y fue una de las mejores ensaladas que he comido: lechuga, rúcula, tomates cherry, cebolla, ají rojo, y la mejor parte piña y camarones a la parrilla.
Los argentinos deben tener estómagos más grandes que los europeos porque fuimos a una tienda de dulces y toda mi familia comió un helado enorme. Yo comí nueces con dulce de leche en chocolate.



 







CZ Den 9 – 23. ledna
Když tohle píšu, cítím se provinile, protože dávám své rodině další materiál k citování. A kdo zná moji rodinu, nebude ani v nejmenším překvapený tím, co si nyní přečte.
V noci jsem nespala moc dobře a ráno jsem se probudila s bolením břicha. A tak jsem zůstala s knížkou v posteli. Celá rodina o mě pečovala a byla jsem neustále zásobována horkým čajem. K obědu maminka speciálně pro mě připravila rýži. Odpoledne jsem si usnula na knížce. I přesto jsem šla spát docela brzy a doufala jsem, že mi následující den bude lépe.

EN Day 9 – 23rd January
I feel guilty right now because I’m giving my family more material to quote. And whoever knows me and my family won’t be surprised by the following story.
I didn’t sleep well during the night and I woke up with a stomach ache. So I stayed in bed with my book. All my family was very anxious about my health and kept providing me with hot tea. For lunch mum cooked rice especially for me. In the afternoon, I fell asleep on my book. Despite this, I went to sleep pretty soon and hoped to feel better the following day.

ES Day 9 – 23 de enero
Ahora me siento culpable porque estoy dando a mi familia más material para citar. Y quien conozca a mí y mi familia no se sorprenderá por la siguiente historia.
No dormí bien durante la noche y me desperté con un dolor de estómago. Así que me quedé en la cama con mi libro. Toda mi familia estaba muy ansiosa por mi salud y me estaba preparando té caliente. Para el almuerzo mamá especialmente cocinó arroz para mí. Por la tarde, me quedé dormida arriba de mi libro. A pesar de esto, me fui a dormir bastante temprano y esperaba sentirme mejor al día siguiente.

                                                                         ...

CZ Den 10 – 24. ledna
Měla jsem štěstí, a když jsem se probudila, opravdu jsem se cítila dobře. A tak jsme se po snídani mohli vydat na výlet. Dojeli jsme do města zvaného Santa Rosa de Calamuchita. Měli jsme před sebou zásadní misi: Nico dočetl poslední knihu, kterou vlastnil, ze série a nutně si potřeboval koupit další díl.  Jako vášnivý čtenář jsem mu naprosto rozuměla a pomohla jsem mu najít knihkupectví. Naštěstí tam inkriminovanou knihu měli, a tak byl bráška více než spokojený. Prošli jsme se centrem, ale téměř všechny obchody měly zavřeno. Nikomu se nechtělo pracovat v pondělí. Argentina. Naštěstí měla otevřeno alespoň pizzerie, a tak jsme si dali pizzu. Byla obrovská – dílky byly větší než naše talíře.
Po obědě jsme pokračovali v průzkumu města, ale obchody sále ještě nebyly otevřeny, a tak jsme se vrátili do Villa General Belgrano, kde jsme se vydali na další procházku. Nikam jsme nespěchali, a tak jsem volný čas zužitkovala k obrážení všech pekáren a pátrání po německém/evropském chlebu. Mé snažení bylo bezvýsledné. Ale alespoň jsem narazila na německé sušenky, které mi posloužily jako cena útěchy. Když už jsme měli lidí až po krk, vrátili jsme se do našeho mírumilovného a poklidného Intiyaca.

EN Day 10 – 24th January
Luckily, I felt well when I woke up so we could go on a trip after breakfast. We drove to a city called Santa Rosa de Calamuchita. We had a difficult mission ahead of us: Nico finished all the book of one series he owned and needed to buy the following part. As a bookdragon I absolutely understood that and I helped him to find a bookshop. Fortunately, they had the book he wanted so he was more than satisfied. We walked through the city centre but all the shops were closed. No one wanted to work on Monday. Argentina. Fortunately, the pizzeria was opened so we ordered a pizza. It was huge – the slices were bigger than our plates.
After lunch we continued exploring the city but the shops hadn’t opened yet so we drove to Villa General Belgrano where we went for another walk. We weren’t in hurry so I took the chance and went to all bakeries and asked for German/European bread. I didn’t succeed but at least we found some cookies. When we were fed up with people we returned to our peaceful and silent Intiyaco.

ES Día 10 – 24 de enero
Por suerte me sentí bien cuando me desperté así que pudimos llegar a otra ciudad después del desayuno. Fuimos a la ciudad Santa Rosa de Calamuchita. Tuvimos una misión difícil para completar: Nico terminó todos los libros de una serie que tenía y necesitaba comprar la parte siguiente. Como alguien quien ama leer lo entendí completamente y lo ayudé a encontrar una librería. Por suerte, tenían el libro que quería por lo que estaba más que satisfecho. Caminamos por el centro de la ciudad pero todas las tiendas estaban cerradas. Nadie quería trabajar el lunes. Argentina. Afortunadamente, la pizzería estaba abierta, así que pedimos una pizza. Era enorme - las rebanadas eran más grandes que nuestros platos.
Después del almuerzo continuamos explorando la ciudad pero las tiendas todavía no habían abierto así que fuimos a Villa General Belgrano donde caminamos un poco. No teníamos prisa, así que aproveché la oportunidad y fui a todas las panaderías y pedí pan alemán/europeo. No tuve éxito, pero al menos encontramos algunas galletas ricas. Cuando no quisimos estar más con la gente volvimos a nuestro tranquilo y silencioso Intiyaco.









CZ Den 11 – 25. ledna
Hezky jsme si pospali, protože jsme si byli vědomi smutné skutečnosti, že se naše dovolená nezastavitelně blíží ke svému konci. Všichni jsme se uvelebili v posteli rodičů, abychom si dali ranní maté. Poté jsme šli s tatínkem na krátkou procházku. Nebylo příliš horko, ale přijela nás navštívit moje stará kamarádka vzdušná vlhkost. A tak jsme procházku ukončili v řece.
Po obědě jsme se vrátili do vody, kde jsme strávili celé odpoledne. Večer jsme si dopřáli luxusní večeři. Zajeli jsme si do půvabné restaurace. Připomínala mi naši českou chalupu. Vevnitř bylo všechno ze dřeva, tlumená světla vytvářela příjemné pološero a vařilo se na kamnech, ve kterých se topilo dřevem. A jídlo bylo naprosto dokonalé. Objednala jsem si zeleninové lasagne a snědla jsem je do posledního kousku, protože jsem prostě nemohla přestat. Ostatní si také pochutnali. Podělili jsme se o dva zákusky: grilované ovoce s mascarpone zmrzlinou a teplý banán s dulce de leche, čokoládou, dvěma kopečky zmrzliny a vlašskými ořechy.
Na náměstí probíhal Sommer fest, a tak jsme se rozhodli, že se tam chvíli pozdržíme. Byla to zábava: německé pivo a kapela hrající polku. Nevěřili byste, jak skvělé bylo slyšet tu povědomou melodii (a polkovou verzi písně The Sound of Silence – kdybyste mi náhodou nevěřili, že něco takového opravdu existuje, klikněte na tento odkaz a přesvědčte se o tom https://www.youtube.com/watch?v=H7Az39_spCY). Dokonce jsem se Nica snažila naučit tancovat polku a docela mu to šlo.

EN Day 11 – 25th January
We slept a lot because we were aware of the sad fact that our holidays are gonna end soon. We all gathered in parents’ bed to have morning mate. Then I went for a short walk with dad. It wasn’t too hot but my friend humility came visit us. So we ended our walk in the river.
After lunch we returned to water where we spent the whole afternoon. In the evening we got ready to have a fancy dinner. We went to an extremely cute restaurant. It was in the middle of nowhere and it reminded me of our Czech cottage. The interior was wooden, there wasn’t much light and they cooked in a kitchen powered by wood. And the food was absolutely delicious. I ordered vegetable lasagne and I ate the whole thing because I couldn’t resist. Others looked very pleased with their dishes as well. We shared two desserts: grilled fruits with mascarpone ice cream and hot banana with dulce de leche, chocolate, ice cream, and walnuts.
There was a celebration called Sommer fest in the square so we decided to give it a try. It was fun: German beer and a band playing polka. You wouldn’t believe how great it was to hear that familiar songs (and a polka version of The Sound of Silence – here’s a link in case you don’t believe me that something like that exists https://www.youtube.com/watch?v=H7Az39_spCY). I even tried to teach Nico to dance polka and he was doing very well.

ES Día 11 – 25 de enero
Dormimos mucho porque sabíamos que las vacaciones se iban a terminar pronto. Todos nos juntamos en la cama de los padres a tomar mate. Después papá y yo fuimos a una caminata corta. No hizo mucho calor pero mi amiga humedad vino a visitarnos. Así que terminamos nuestra caminata en el río.
Después del almuerzo volvimos a la costa del río donde estuvimos toda la tarde. Por la noche nos preparamos para salir a cenar en un lugar lindo. Fuimos a un restaurante muy bonito. Está en el medio de nada y me recordó a nuestra cabaña checa. El interior era de madera, no había mucha luz y cocinaban en una cocina a leña. Y la comida era absolutamente deliciosa. Pedí lasaña de vegetales y comí todo porque no pude resistir. Los otros también parecían muy contentos con sus platos. Compartimos dos postres: frutas a la parrilla con helado de mascarpone y banana caliente con dulce de leche, chocolate, helado y nueces.
Había una celebración llamada Sommerfest en la plaza, así que decidimos ir. Fue divertido: cerveza alemana y una banda tocando polka. No creerías lo divertido que fue escuchar esas canciones familiares (y una versión polka de The Sound Of Silence - aquí tienen un enlace en caso de que no me creen que algo así existe https://www.youtube.com/watch?v=H7Az39_spCY). Traté de enseñar a Nico a bailar polka y lo estaba haciendo muy bien.








CZ Den 12 – 26. ledna
Dnes byl poslední den, kdy jsme mohli spát tak dlouho, jak se nám zachtělo, a tak jsme toho náležitě využili. Když jsme se probudili, pokračovali jsme v naší postelové maté tradici. Slunce svítilo a bylo horko, a tak jsme se vypravili na jednu z písečných pláží. Když nám vyhládlo, já a maminka jsme se vrátily do chaty a připravily jsme oběd. Udělaly jsme sendviče s řízky a donesly jsme je na pláž, kde jsme si udělali rodinný piknik. Po jídle jsme se vrátili k vodním radovánkám. Když přišel čas na maté, Nico a já jsme šli s tatínkem a po cestě jsme se stavili v Alice’s Tea Cup a koupili jsme tři cupcake (ehm… bábovičky) – čokoládový, ostružinový a ostružinovo-smetanový. Všechny byly vynikající.
Rodiče se vrátili do chaty dřív, aby se mohli pustit do balení, a tak se nám naskytla příležitost rozpoutat nádhernou sourozeneckou pískovo-vodní bitvu. Myslím, že všem lidem trávícím odpoledne u řeky se značně ulevilo, kdy jsme konečně odešli.
Sbalili jsme si věci, navečeřeli se, rozloučili se s hvězdnou oblohou a užili jsme si poslední tichou a temnou noc.

EN Day 12 – 26th January
This was the last day we could sleep as long as we wanted so we enjoyed it a lot. Then we continued in our mate in bed tradition. It was sunny and pretty hot so we went to one of the sandy beaches. When we became hungry, mum and I returned to our cottage to prepare lunch. We made schnitzel sandwiches and brought them to the beach where we had picnic. Then we continued enjoying the river. When mate time came, Nico and I went with dad and we made a stop in the Alice’s Tea Cup where we bought three cupcakes – chocolate one, blackberry one, and blackberry-cream one. They all very delicious.
Parents returned home sooner to start packing so we got an opportunity to start a wonderful sibling sand-water war. I guess that everyone in the river was truly relieved when we finally left.
We packed our stuff, had dinner, said goodbye to the stars and enjoyed the last silent and dark night.

ES Día 12 – 26 de enero
Fue el último día y pudimos dormir cuanto tiempo quisimos así que lo disfrutamos mucho. Después continuamos con nuestra tradición de tomar mate en la cama. Había sol e hizo bastante calor entonces nos fuimos a la playa. Cuando empezamos a tener hambre, mama y yo nos volvimos a la cabaña a preparar el almuerzo. Hicimos sándwiches de milanesas y los trajimos  a la playa para hacer un picnic. Después continuamos a disfrutar el río. Cuando llegó la hora del mate, Nico y yo fuimos con papá y paramos en Alice’s Tea Cup donde compramos tres cupcakes – uno de chocolate, uno de zarzamora y uno de zarzamora con crema. Todos eran muy ricos.
Los padres se volvieron a casa más temprano así que pudieron empezar a empacar las cosas. Por eso tuvimos una oportunidad buena para comenzar una maravillosa guerra de arena y agua entre hermanos. Supongo que todo el mundo en el río se sintió realmente aliviado cuando finalmente nos fuimos.
Empacamos nuestras cosas, cenamos, nos despedimos de las estrellas y disfrutamos la última noche silenciosa y oscura.












CZ Den 13 – 27. ledna
Museli jsme vstávat v osm hodin. Fuj. (Ano, říkám to jen proto, aby mi všichni, kteří musejí každý den vstávat brzo do školy či práce, záviděli.) Po snídani jsme se rozloučili se všemi roztomilými zákoutími Intiyaca a nasedli jsme do auta. Udělali jsme si menší zastávku ve Villa General Belgrano, abychom se mohli rozloučit i s tímto městem, a pak už jsme se vydali na zpáteční cestu. Zastavili jsme ve městě zvaném Bellville a naobědvali jsme se tam v pěkné restauraci. Dopřála jsem si cappelletti plněné lososem s krevetovou omáčkou. Mňam!
Poté jsme pokračovali v návratu domů. Byla to dlouhá cesta: 8 hodin v autě. Ujeli jsme zhruba 750 km. Ale vyplatilo se to. Cordobu jsem si zamilovala.
Když jsme dorazili do Lujánu a spatřili povědomá místa, byli jsme rádi, že jsme doma.

EN Day 13 – 27th January
We had to get up at 8 am. Meh. (Yeah, I’m just making everyone who has to get up soon every day to go to school or job jealous.) After breakfast we said goodbye to all the lovely places of Intiyaco and we got to our car. We made a stop in Villa General Belgrano to say goodbye to it as well and then the journey back began. We stopped in a city called Bellville to have lunch in a nice restaurant. I had cappelletti with salmon and shrimp sauce. Yummy!
Then we continued returning home. It was a long journey: 8 hours in car. We drove about 750 km. But it was definitely worth it. I did fall in love with Cordoba.
When we arrived to Luján and saw our house, we all were glad to be home.

ES Día 13 – 27 de enero
Tuvimos que levantarnos a las ocho. Meh. (Sí, estoy diciendo eso porque quiero poner celosos todos quienes tienen que levantarse pronto todos los días para ir a la escuela o trabajar.) Después del desayuno nos despedimos de todos los lugares increíbles de Intiyaco y subimos a nuestro coche. Hicimos una parada en Villa General Belgrano para decir adiós a también a ese ciudad y el viaje de regreso comenzó. Paramos en una ciudad llamada Bell Ville para almorzar en un restaurante lindo. Comí cappelletti con salmón y salsa de camarones. ¡Qué rico!
Después continuamos regresando a casa. Fue un viaje largo: 8 horas en coche. Recorrimos unos 750 km. Pero el viaje largo definitivamente valió la pena. De verdad, me enamoré de Córdoba.
Cuando llegamos a Luján y vimos nuestra casa, todos estuvimos felices de volver a casa.



(CZ Možná jste si všimli, že tentokrát nikoho nezmiňuji jako autora španělské části. A víte proč? No hádejte! Ano! Napsala jsem ji já. Tímto by však ráda poděkovala za bráchovi a mamince za korekturu na neskonalou trpělivost.)

(EN Maybe you’ve noticed that this time I didn’t mention anyone as the author of the Spanish part. And do you know why? Take a guess! Yes! I wrote it by myself. But now I’d like to thank my brother and my mum for correction and endless patience.)

(ES Puede ser que viste que tal vez no mencioné a nadie como el autor de la parte española. ¿Y sabes por que? ¡Adivina! ¡Sí! Lo escribí yo mismo. Pero ahora me gustaría dar las gracias a mi hermano y a mi madre por la corrección y la paciencia sin fin.)