Nová argentinská škola / New Argentinian school / Nueva escuela argentina

       CZ  Nejspíš mi neuvěříte, za jakých okolností vznikal tento článek. Byl počat ve škole, na kousku papíru vytrženého z mého sešitu. Udělala jsem to pro přehnanou autentičnost? Ne. Vysvětlím vám to? Pokračujte ve čtení a dozvíte se to.

       Jak můžete nejspíš vydedukovat, chystám se napsat něco o argentinském vzdělávacím systému. Ačkoli to může znít jako poměrně nezáživné téma, věřím, že vás zaujme a pohltí.

     Mí nejvěrnější a nejnadšenější čtenáři si možná pamatují, že jsem již o argentinském školství publikovala krátký článek. Nebojte se, nebudu jen citovat sama sebe (i když to zní docela lákavě). Přináším vám zcela nové a čerstvé informace a zážitky.

      Výměna sama o sobě už pro mě není žádná výzva, a tak jsem začala chodit do nové školy. No, vlastně jsem byla dotázána, jestli by mi nevadilo změnit školu, a když jsem se zeptala proč, bylo mi vysvětleno, že by to bylo mnohem lepší a mnohem jednodušší pro moje host rodiny. Pár minut (doslova) jsem o tom přemýšlela a pak jsem si řekla: „Jsi na výměně. Měla bys vyzkoušet tolik věcí, kolik je možné.“ A řekla jsem ano.

       První den školy byl naprostý zmatek. Opravdu. Chodím tady do „sexta“, což je poslední ročník střední školy (nebo lépe řečeno druhého stupně, protože tady nic takového jako střední školy nemají – jen 6 let prvního stupně a 6 let druhého stupně). To znamenalo, že si mí budoucí spolužáci užívali UPD. Co to je?

      Último primer día (UPD) = poslední první den – je naprosto bláznivá oslava posledního prvního dne střední školy pro studenty „sext“. Fakticky začíná již předchozího dne, nebo spíš už předchozí noci, kdy se všichni sejdou v dostatečně velkém prostoru (tj. prostor, do kterého se většina z nich vleze) a udělají „previa“ (previa = předpárty; setkání se před tím, než se jde ven/do klubu/na oslavu; obecně za účelem naladění se do správné atmosféry za doprovodu a výrazné pomoci konzumace čehokoli). Nejzdatnější (nebo nejšílenější) jedinci vůbec nespí, baví se celou noc a následujícího dne jdou do školy. A tam se baví ještě víc.

     Rotary mi preventivně zakázalo účast na této akci a upřímně řečeno, ani se mi tam úplně nechtělo, protože jsem netušila, co se bude dít, a hlavně jsem neznala své spolužáky. A tak jsem zůstala s Nachem a jeho kamarády.

     Když skončila oficiální část (paní ředitelka zakončila svůj projev, dozněly poslední tóny národní hymny a ti nejbázlivější studenti se ukryli v hlubinách svých tříd), do školy byli vpuštěni studenti „sext“. Oblékli si své staré školní uniformy, které předtím důkladně vyzdobili/zničili. Zpívali/ječeli písničky, které si sami otextovali, tančili, pískali, mávali vlajkami, které si nakreslili a popsali, a po všech a všem cákali umělou pěnu.

     Když oslava skončila, museli uklidit všechnu pěnu a pak se odebrali do své třídy, kde jsem se s nimi poprvé setkala. No, musím říct, že jsem mohla udělat lepší první dojem. Když jsem vstoupila do třídy, všichni (polo)spali na svých lavicích. A paní učitelka se je ani nesnažila vzbudit. A rozhodně neočekávala příchod nové žákyně, a tak byla docela překvapená a zaskočená, když jsem se objevila ve třídě.

       „Co tu chceš?“ optala se mě vlídně.

       „Budu tady studovat,“ odpověděla jsem.

       „Cože?“

       „Budu tu studovat. Jsem výměnná studentka…“

       „Aha, to jsem nevěděla. Tak… řekneš svým novým spolužákům něco o sobě?“

     ‚Dobrá, taky tě nesnáším,‘ pomyslela jsem si a snažila jsem se rychle přijít na něco chytrého, co bych mohla říct.

     „Ahoj, jmenuju se Eliška a jsem z České republiky. Jsem tu na výměně. Loni jsem chodila do školy Maristas no a teď tu budu studovat s vámi.“

        V tu chvíli jsem byla opravdu ráda, že jsou všichni ospalí a poslouchají mě tak na čtvrt až půl ucha. Ani jsem si nebyla jistá, jestli si mě následujícího dne budou pamatovat…

       Pamatovali si mě. A okamžitě se ukázalo, že jsou to ti nejlepší spolužáci, jaké jsem si mohla přát.

EN You'd not probably believe under which circumstances this article was written. Its creation begun at school, on a piece of paper ripped from my notebook. Did I do it just for authenticity? No. Will I explain it to you? Keep reading and you’ll see.

As you can probably deduce I’m about to write something about Argentinian education system. Though it may seem like a pretty boring topic, I believe that you’ll get hooked.

Some of my most enthusiastic readers possibly remember that I’ve already published a short text about my experience with Argentinian education. Don’t be afraid, I won’t just quote myself (though it’d be the easiest way). I’m coming with very new information and stories.

Exchange itself isn’t challenging enough for me anymore so I started a new school. Well, in fact I was asked if I’d mind changing schools and when I asked why it was explained to me that it’d be better and easier for my host families. I thought about it for few minutes (literally) and then I told myself: “It’s exchange. You ought to try as many things as possible.” And I said yes.

First day of school was a mess. Really. I’m going to “sexto” which is the last year of high school (or in fact it’s the end of secondary school because there’s nothing like high schools here – just 6 years of primary school and 6 years of secondary school). That meant that my soon-to-be classmates were enjoying their UPD. What’s that?

Último primer día (UPD) = last first day – an absolutely insane celebration of the last first day of high school for the students of “sextos”. It actually starts the previous day, or better to say the previous night, when they meet up and make a “previa” (previa = before party; meeting up before going out/going to the club/celebrating something, in general accompanied by getting in the mood by consuming alcohol). The toughest (or craziest) ones don’t sleep at all, have fun all night and then go to school at the morning. And have even more fun.

Rotary prohibited me to participate and honestly, I didn’t really want to because I had no idea what was about to go on and I hadn’t even known my classmates. So I stayed with Nacho and his friends.

When the official was over (the director’s speech had ended, the national anthem had been played and the most fearful students had hidden themselves in the depths of their classrooms) the students of “sextos” entered. They were wearing their old school uniforms which they’d decorated/ruined. They were singing/screaming songs with their own texts, dancing, whistling, waving the flags they’d made and spraying foam on everyone and everything.

When the celebration itself was over, they had to clean all the foam and then they went to their classroom where I met them for the very first time. Well, I could’ve made a better first impression. When I entered to the classroom, everyone was (half)sleeping on their desks. The teacher wasn’t even trying to wake them up. And she wasn’t expecting a new student so she was quite surprised and not really nice when I appeared at the room.

“What do you want?” she asked me.

“I’m gonna study here,” I responded.

“What?”

“I’m gonna study here. I’m an exchange student…”

“Oh, I didn’t know that. So, will you tell your new classmates something about yourself?”

‘Ok, I hate you, too.’ I thought and I tried to figure out what to say.

“Hi, my name’s Eliška and I’m from the Czech Republic. I’m here on an exchange. Last year I went to the Maristas and now I’m gonna study here with you.”

In the moment, I was really happy that they all were sleepy and didn’t pay much attention to anything. I wasn’t even sure if they’d remember me the next day…

They did. And they turned out to be the best classmates I could’ve asked for.

ES Ustedes probablemente no van a creer en qué circunstancias este artículo fue escrito. Su creación comenzó en la escuela, en un pedazo de papel arrancado de mi carpeta. ¿Lo hice sólo por autenticidad? No. ¿Voy a explicarlo? Sigue leyendo y vas a ver.

Como ustedes probablemente pueden deducir, voy a escribir algo sobre el sistema de educación argentino. Aunque puede parecer un tema bastante aburrido, creo que te engancharás.

Algunos de mis lectores más entusiastas recuerdan que ya he publicado un breve texto sobre mi experiencia con la educación argentina. No tengas miedo, no me voy a citar a mí misma (aunque sería la manera más fácil). Vengo con información e historias muy nuevas.

El intercambio en sí ya no es lo suficientemente desafiante para mí, así que empecé una nueva escuela. Bueno, de hecho me preguntaron si me importaba cambiar de escuela y cuando les pregunté por qué me explicaron que sería mejor y más fácil para mis familias anfitrionas. Pensé en ello durante unos minutos (literalmente) y luego me dije: "Es intercambio. Deberías probar tantas cosas como sea posible.” Y dije que sí.

El primer día de clases fue un desastre. De verdad. Voy a sexto, que es el último año de la escuela secundaria. Eso significaba que mis futuros compañeros de clase estaban disfrutando su UPD. ¿Qué es eso?

Último primer día (UPD) = una celebración absolutamente insana del último día de la escuela secundaria para los estudiantes de sextos. En realidad comienza el día anterior, o mejor decir la noche anterior, cuando se reúnen y hacen una "previa" (previa = antes de la fiesta; reunirse antes de salir / ir al club / celebrar algo, en general acompañado de obtener ese estado de ánimo por consumir alcohol). Los más duros (o más locos) no duermen en absoluto, se divierten toda la noche y luego van a la escuela por la mañana. Y tienen aún más diversión.

Rotary me prohibió participar y honestamente, realmente no quería porque no tenía idea de lo que estaba a punto de suceder y ni siquiera conocía a mis compañeros de clase. Así que me quedé con Nacho y sus amigos.

Cuando terminó la parte oficial (el discurso del director había terminado, el himno nacional había sido reproducido y los estudiantes más temerosos se habían escondido en las profundidades de sus salones de clase) los estudiantes de sexto entraron. Llevaban sus viejos uniformes escolares que habían decorado / arruinado. Cantando / gritando canciones con sus propios textos, bailando, silbando, agitando las banderas que habían hecho y tirando espuma sobre todo el mundo y todo.

Cuando terminó la celebración, tuvieron que limpiar toda la espuma y luego fueron a su salón donde los conocí por primera vez. Bien, podría haber hecho una mejor primera impresión. Cuando entré a la clase, todos estaban (medio) durmiendo en sus escritorios. El profesor ni siquiera intentaba despertarlos. Y ella no esperaba un nuevo estudiante, así que ella estaba bastante sorprendido y no muy agradable cuando aparecí en la habitación.

"¿Qué quieres?" me preguntó.

"Voy a estudiar aquí" respondí.

"¿Qué?"

"Voy a estudiar aquí. Soy un estudiante de intercambio... "

“Oh, no lo sabía. ¿Les vas a decir a tus nuevos compañeros algo sobre vos?"

'Ok, te odio, también.' Pensé y traté de averiguar qué decir.

"Hola, me llamo Eliška y soy de la República Checa. Estoy aquí en un intercambio. El año pasado fui a los Maristas y ahora voy a estudiar aquí con ustedes.”

En el momento, yo estaba muy feliz de que todos estaban soñolientos y no prestaban mucha atención a nada. Ni siquiera estaba segura de si me recordarían al día siguiente...

Lo hicieron. Y resultaron ser los mejores compañeros de clase que pude haber pedido.

               CZ Teď bych vám ráda řekla něco o své nové škole, vzdělávací systému a dalších věcech.

                Moje škola se jmenuje Los Tilos a je to soukromá škola. Je docela nová, a tak je její budova opravdu pěkná a můžete na ní poznat, že se o ni všichni starají a že jim na ní záleží. Specializuje se na sociální vědy. A není tu Wi-Fi.

                Jak jsem zmínila, jedná se o soukromou školu. Soukromé školy tu nejsou nic neobvyklého nebo luxusního. Všichni, kdo si to mohou dovolit, posílají své děti do soukromých škol. Proč? Není to jenom kvůli slušivým uniformám, které se tu musejí nosit. Všechno souvisí se vším a kvalita vzdělání závisí na politické a ekonomické situaci země. Kvůli nestabilní situaci, jež způsobila, že spousta lidí bojuje s chudobou a jejich životní úroveň je nízká, není úroveň vzdělání na veřejných školách příliš vysoká. Což pochopitelně způsobuje další problémy, protože děti nemají stejný start a ty, které absolvovaly „pouze“ veřejnou školu, to mají o mnoho složitější, pokud chtějí studovat na univerzitě. Aspoň že státní univerzity jsou tu neplacené. A jsou považovány za jedny z nejlepších v Jižní Americe.

                Protože chodím na soukromou školu, nosím školní uniformu. V poslední době jsem to, co si o ní myslím, hodně zvažovala a přehodnocovala. A sama se sebou jsem se shodla na tom, že jako všechno ostatní má své výhody i nevýhody. Osobně nesouhlasím s názorem, že školní uniformy zabíjejí originalitu a kreativitu. Každému se dostává tolik příležitostí a možností, aby se projevil, že na oblečení, které nosí do školy, vůbec nezáleží. Také je velmi jednoduché, rychlé a pohodlné se ráno probudit a obléct se bez dlouhého přemýšlení a vymýšlení. A líbí se mi myšlenka jednoty. Když kolem sebe vidím všechny ty lidi ve stejném oblečení, cítím se jako součástí něčeho většího, jako součást nějakého celku, ve vzduchu je pocit sounáležitosti. Co se mi na školních uniformách nelíbí, je jejich číslování. Zvláště u oblečení pro holky. Pokud nejste velmi hubené nebo opravdu vysoké, nejspíš padnoucí kousky nenajdete. Nerespektují totiž křivky ženského těla – pokud chcete vhodnou velikost košile a máte nějaká prsa (ne opravdu velká, jen nějaká) a boky, stojíte před zásadním rozhodnutím: košile, která končí tam, kde by měla, ale nenechá vás volně dýchat a svírá vám boky. Nebo košile, která končí někde ve výši vašich kolen, a pokud nemáte štěstí, je vám upnutá přes boky a velmi volná v oblasti břicha, což opravdu nesluší nikomu. Něco podobného se děje i se sukněmi. Pokud máte nějaké pozadí, budete trpět. Opět totiž řešíte dilema: sukně, která vypadá dobře zepředu, ale odkrývá vaše pozadí (nebo alespoň kraťásky, jež byste pod sukní měli nosit) oku každého, kdo se na vás dívá, když jdete/sedáte si/vstáváte/nedej bože jdete do schodů. Druhou možností je sukně, která sice zakrývá to, co má, ale její přední část vám končí někde pod koleny. A bez ohledu na to, pro kterou variantu se rozhodnete, při bočním pohledu bude vždy znatelné, že zadní část je o poznání kratší než ta přední. Bez ohledu na uvedené skutečnosti však musím říct, že mám svoji uniformu ráda. Pro mě, jakožto výměnnou studentku, je to výborné, protože tu nemám přehršel oblečení. A také jsem si vždycky chtěla vyzkoušet, jaké to je nosit školní uniformu.

                Nejspíš vás překvapí, že vyučovací hodina tu trvá 60 minut. Mě to alespoň zaskočilo. A mezi první a druhou hodinou není přestávka. Také téměř vždy máme dvouhodinovky z téhož předmětu. V době přestávek jdou všichni ven na dvůr, kde si povídají a poslouchají písničky. (Výběr hudby je jedním z privilegií studentů „sext“.) Na oběd máme pouze patnáctiminutovou pauzu a jíme ve třídách.

                Možná si pamatujete, že jsem vám již povídala o pravidlech a zvycích v argentinských školách. Musím říct, že rozdíl mezi dvěma školami, na kterých jsem tu měla tu čest studovat, je obrovský. Mí noví spolužáci a všichni ostatní žáci jsou mnohem ukázněnější, klidnější, tišší, organizovanější, zdvořilejší a zodpovědnější. Ale jejich přístup pořád nemůže být srovnávaný s tím českým. Přijít včas je asi tak obvyklé jako přijet na jednorožci. A to nemluvím pouze o příchodu do školy. Mám na mysli návrat do třídy po každé přestávce, ke kterému jsou donuceni o 5-10 minut později, než by měli. A vzhledem k tomu, že přestávají s jakoukoli prací dobrých 5 minut před zvoněním… No, zkuste si to spočítat a zjistíte, jaká je reálná doba vyučovacích hodin.

                Totéž co pro přístup studentů platí také pro úroveň vzdělání, čímž mám na mysli, co studují, jak studují, jak moc studují apod. Budu k vám naprosto upřímná: pro někoho, kdo je zvyklý na studium na českém gymnáziu, je argentinská škola naprosto jednoduchá a opravdu nudná (což tak nějak vysvětluje okolnosti vzniku tohoto článku). A neříkám to tak, jako spousta výměnných studentů, kteří ve škole nic nedělají, a pak si stěžují, že se nudí. Já dělám všechno jako mí spolužáci (jedinou výjimkou je, že nestuduji portugalštinu). A obvykle jsem s prací hotová mezi prvními a pak musím čekat, až skončí ostatní. A to nemluvím o předmětech, jako je matematika či angličtina, mám na mysli veškeré předměty, a to včetně takových jako je filosofie, literatura, dějepis… Myslím, že to něco ukazuje. Úroveň angličtiny je tu poměrně nízká. Připadá mi, že studenti jsou pomyslně rozděleni do dvou skupin: ti, kteří mluví anglicky (téměř) plynule, a ti, kteří neumí vůbec nic. Pro učitele je velmi obtížné vzdělávat je všechny najednou, protože rozdíl v úrovni jejich angličtiny je propastný. Přesto se však snaží ze všech sil a jeho hodiny jsou podle mě zajímavé a zábavné.

                Velmi odlišné je tu vnímání posledního ročníku střední školy. Pro mě je to rok ve znamení přípravy na studium na univerzitě, rok těžké práce a poslední možnost dohnat to, co jsem nestihla v předchozích letech. Pro Argentince je to rok plný oslav a party, rok, který si musejí užít naplno, nejlepší rok jejich životů. Pro mě je nejdůležitější událostí maturitní zkouška a přijímací zkoušky na vysokou školu. Pro ně to je výlet do Bariloche. (To je krásné město, které jsem navštívila v průběhu výletu na jih. Skoro všichni studenti „sext“ tam jedou v zimě na týden, zaplatí za to neuvěřitelné množství peněz a celý pobyt stráví chozením do klubů.) Fráze „Ya fue, es sexto.“ (což bych přeložila jako „No a co, je to náš poslední rok.“) je používána jako omluva pro cokoli – počínaje pozdními příchody, cákáním pěny na lidi konče. Některé aktivity organizované studenty „sext“ jsou však vynikající. Velmi se mi zamlouvá například nápad s prodáváním koláčů a dortů – jednou týdně skupinka spolužáků něco upeče a o přestávce prodává kousky dortů a koláčů ostatním žákům. Podle mě je to skvělý způsob, jak vydělávat peníze pro třídu. A také zbožňuju dekorace v naší třídě.

                Zajímavý fakt: Argentinci mají téměř čtyři měsíce letních prázdnin. Nedělám si z vás legraci. A taky se tu slaví spousta státních svátků. Nemohu než souhlasit s tím, že to zní lákavě. Ale chvilku se nad tím zamyslete. Následky nejsou tak skvělé…

                Toto je moje zkušenost s druhou argentinskou školou. Doufám, že jste mi neporozuměli špatně. Neříkám, jestli je lepší, nebo horší než ty české. Jen se je snažím porovnat, poukázat na to, v čem se liší, i na to, co mají společného. A samozřejmě přidávám své osobní názory. Také bych ráda zmínila, že jsem si vědoma faktu, že velmi záleží na jednotlivých školách, jednotlivých učitelích a především na jednotlivých žácích. Za sebe mohu říct, že jsem opravdu ráda, že se mi dostalo českého vzdělání a cením si ho. Ačkoli podle mého názoru český vzdělávací systém není dokonalý a zdokonalení by mu jen prospělo, porovnání se systémem argentinským hovoří jasně. A já jsem vděčná, že jsem měla možnost si to uvědomit.

                

                

EN Now I’d like to tell you something about my new school, the education system, and other stuff.

My school is named Los Tilos and it’s a private school. It’s pretty new so the building is really nice and you can notice that everyone is taking a good care of it. It’s specialized on social sciences. And there’s no Wi-Fi.

As I mentioned it’s a private school. Private schools are nothing extraordinary or posh here. Everyone, who can afford it, sends their children to private schools. Why? It’s not just because of the fancy uniforms you have to wear there. Everything is connected with everything and the quality of education depends on the political and economic situation of the country. Because of the unstable situation, which caused that many people are really poor and their standard of living is low, the level of education at public schools isn’t very high. Which in fact causes more problems because the children don’t have equal start and the ones, who absolved “just” a public school, get into a complicated situation when they want to study at a university. But at least the universities are free here. And they’re considered as good ones among the South America.

Since my school is private, we wear school uniforms. I’ve been thinking about them a lot lately. As always, there’re pros and cons. I personally don’t agree with the opinion that school uniforms kill originality. You have so many possibilities and opportunities to express yourself that clothes for school don’t really matter. Also it’s really easy and comfortable to get up in the morning and dress up without thinking about it. And I like the idea of unity. When I see everyone wearing the same clothes, I feel like a part of something. What I don’t like about the school uniforms are their sizes. Especially for girls. If you aren’t really slim and/or really tall, they won’t probably fit you well. They don’t respect the curves of women’s bodies – if you want a fitting shirt and you’re short and you have some breasts (not a really big ones, just some) and bottom, you have to make a choice: a shirt that ends where it should, but it doesn’t let you breathe and it’s really tight on your bottom, or a shirt which ends somewhere near your knees and, if you aren’t lucky, it’s tight in the part of your bottom and really loose in the part of your stomach which really doesn’t fit anyone well. Something similar happens with the skirts as well. If you have some bottom, you’ll suffer. You have two options again: a skirt that looks well from the front side but shows your bottom (or at least the short you should be wearing above the skirt) to everyone whenever you walk/stand up/sit up/walk up the stairs. The other possibility is a skirt that covers your bottom well, but the front sizes ends below your knees. And no matters which of the skirt you choose, from the side view you’ll always mention that the back part is shorter than the front one. Despite this, I really like my school uniform. For me, as an exchange student, it’s awesome because I don’t have that much clothes here. And also, I’d always wanted to try wearing it.

It may surprise you that one class is always 60 minutes long. At least it surprised me. And there’s no break between the two first lessons. Also we almost always have two lessons of the same subject. During the breaks everyone goes to the yard where they talk and listen to music. (Choosing the music is a privilege of the students of “sexto”.) We have just a 15 minutes break for lunch and we eat in our classroom.

You may remember something I’ve already told about the rules and costumes at Argentinian schools. Well, I have to say that there’s a huge difference between the two schools I’ve studied at. My new classmates and all the other students are way calmer, quieter, organized, respectful and responsible. But their attitude still can’t be compared with the Czech one. Coming on time is as probable as riding a unicorn. And I’m not talking only about the arrival to school. It means also returning to class after the break 5-10 minutes later than they’re supposed to. And considering the fact that they stop doing anything 5 minutes before the end of the lesson… Well, do your calculations and you’ll see the actual length of the lessons.

The same as for the attitude applies for the level of education by which I mean what they study, how they study, how much they study etc. I’ll be frank with you: for someone, who’s used to studying at Czech grammar school, is Argentinian school extremely easy and really boring (which may explain the begining of this article). And I don’t say it like many of other exchange students who do nothing at school and then complain that they get bored. I do everything (the only exception is that I don’t study Portuguese) with my classmates. And I’m usually one of the first ones who finish their work and have to wait for their classmates. And I’m not talking about subjects like math or English, I’m talking about all subjects, including philosophy, literature, history… I think that this can demonstrate you something. The level of English is pretty low here. It seems like the students are divided into two groups: the ones who speak English (almost) fluently and the ones who know literally nothing of it. And it’s really hard for the teacher to teach all of them together because the difference in the level of their knowledge of the language is enormous. He’s trying his best though and for me, his lessons are interesting and entertaining.

What’s very different here is the understanding of the last year of high school. For me, it’s the year of preparation for university, a year of hard work, the last chance to catch up things. For Argentinians, it’s a year for partying, it’s year that you must enjoy, it’s the best year of their lives. For me, the most important event of the last year is the graduation exam and university entrance exam. For them it’s their trip to Bariloche. (A really nice city which I visited during the South trip. Almost all students of “sextos” go there for a week during the winter, pay an unreasonable amount of money for it and spend the whole time by partying.) The phrase “Ya fue, es sexto.” (which can be traduced like “Deal with it, it’s our last year.”) is being used as an excuse for literally everything. From coming late to school to spraying foam at people. Some of the activities that students of “sextos” do are really cool though. I really love the idea of selling cakes – once a week a group of classmates makes some cakes and sells the pieces of them to other students. For me it’s a good way to earn some money for the class. And I love the decoration of our classroom as well.

And an interesting fact: Argentinians have almost 4 months of summer holidays here. I’m not kidding you. And plenty of state holidays. I can’t disagree with the fact that it sounds great. But stop and think about it for a moment. I think that the consequences aren’t that cool…

So this is my experience with my second Argentinian school. Please, don’t get me wrong. I’m not saying whether it’s better or worse than the Czech ones. I’m just trying to compare them, to show the differences and similarities. And of course, I’m adding my personal opinions. I’d also like to mention that I’m aware of the fact that it really depends on every school, every teacher and especially on every student. From my part I can say that I’m really happy that I’ve got my Czech education and I appreciate it. Despite the fact that Czech education system, in my view, isn’t perfect and it could/should be improved, the comparison with the Argentinian one speaks clearly to me. And I’m glad that I got the opportunity to realize it. 

ES Ahora me gustaría contarles algo sobre mi nueva escuela, el sistema educativo y otras cosas.

Mi escuela se llama Los Tilos y es una escuela privada. Es bastante nueva, así que el edificio es muy agradable y se puede notar que todo el mundo está tomando un buen cuidado de la misma. Se especializa en ciencias sociales. Y no hay Wi-Fi.

Como mencioné es una escuela privada. Las escuelas privadas no son nada extraordinario ni lujoso aquí. Todo el mundo, que puede pagarlo, envía a sus hijos a escuelas privadas. ¿Por qué? No es sólo por los uniformes que tienes que usar allí. Todo está relacionado con todo y la calidad de la educación depende de la situación política y económica del país. Debido a la situación inestable, que causó que muchas personas sean realmente pobres y su nivel de vida sea bajo, el nivel de educación en las escuelas públicas no es muy alto. Lo que de hecho provoca más problemas porque los niños no tienen igual inicio y los que absuelven "sólo" una escuela pública, entran en una situación complicada cuando quieren estudiar en una universidad. Pero al menos las universidades son libres aquí. Y son considerados buenas en América del Sur.

Como mi escuela es privada, uso uniforme escolar. He estado pensando mucho en ello últimamente. Como siempre, hay pros y contras. Yo personalmente no estoy de acuerdo con la opinión de que los uniformes escolares matan a la originalidad. Tienes tantas posibilidades y oportunidades para expresarte que la ropa para la escuela realmente no importa. También es muy fácil y cómodo levantarse por la mañana y vestirse sin pensar en ello. Y me gusta la idea de la unidad. Cuando veo a todos vestidos con la misma ropa, me siento como parte de algo. Lo que no me gusta de los uniformes escolares son sus tamaños. Especialmente para las niñas. Si usted no es realmente delgado y / o realmente alto, probablemente no le quedará bien. Ellos no respetan las curvas de los cuerpos de las mujeres - si quieres una camisa adecuada y eres corto y tienes algunos pechos (no muy grandes, sólo algunos) y trasero, tienes que hacer una elección: una camisa que termina donde debería, pero no te deja respirar y es realmente apretado en la parte inferior, o una camisa que termina en algún lugar cerca de las rodillas y, si no tienes suerte, es apretado en la zona de su parte inferior y muy suelto en la parte de su estómago que realmente no le queda bien a nadie. Algo similar ocurre con las polleras también. Si tienes algo de trasero, sufrirás. Tienes dos opciones de nuevo: una pollera que se ve bien desde la parte delantera, pero muestra tu trasero (o al menos el short que debe estar usando por debajo de la pollera) a todo el mundo cada vez que caminas / te levantas / te sientas / subes las escaleras. La otra posibilidad es una falda que cubra tu trasero bien, pero el lado delantero termina debajo de tus rodillas. Y no importa cuál de las polleras elijas, desde el costado se nota que la parte posterior es más corta que la delantera. A pesar de esto, me gusta mucho mi uniforme escolar. Para mí, como estudiante de intercambio, es impresionante porque no tengo mucha ropa aquí. Y también, siempre quise probar usarlo.

Puede sorprender que una clase tenga siempre 60 minutos de duración. Al menos me sorprendió. Y no hay recreo entre las dos primeras lecciones. También casi siempre tenemos dos lecciones del mismo tema. Durante los descansos todos van al patio donde hablan y escuchan música. (La elección de la música es un privilegio de los estudiantes de sexto.) Tenemos sólo un descanso de 20 minutos para el almuerzo y comemos en nuestro salón.

Puede que recuerdes algo que ya he dicho acerca de las reglas y trajes en las escuelas argentinas. Bueno, tengo que decir que hay una enorme diferencia entre las dos escuelas en las que he estudiado. Mis nuevos compañeros de clase y todos los demás estudiantes son más tranquilos, más silenciosos, organizados, respetuosos y responsables. Pero su actitud todavía no se puede comparar con la checa. Llegar a tiempo es tan probable como montar un unicornio. Y no estoy hablando sólo de la llegada a la escuela. Significa también volver a clase después de la pausa 5-10 minutos más tarde de lo que se supone. Y teniendo en cuenta el hecho de que dejan de hacer cualquier cosa 5 minutos antes del final de la lección... Bueno, hagan sus cálculos y verán la duración real de las lecciones.

Lo mismo que para la actitud se aplica para el nivel de educación con lo que me refiero a lo que estudian, cómo estudian, cuánto estudian, etc. Voy a ser franca con ustedes: para alguien que está acostumbrado a estudiar en la escuela de gramática checa la escuela argentina es extremadamente fácil y realmente aburrida. Y no lo digo como muchos otros estudiantes de intercambio que no hacen nada en la escuela y luego se quejan de que se aburren. Lo hago todo (la única excepción es que no estudio portugués) con mis compañeros de clase. Y por lo general soy una de los primeros que terminan su trabajo y tienen que esperar a sus compañeros. Y no estoy hablando de temas como matemática o inglés, estoy hablando de todos los temas, incluyendo filosofía, literatura, historia... Creo que esto puede demostrar algo. El nivel de inglés es bastante bajo aquí. Parece que los estudiantes se dividen en dos grupos: los que hablan inglés (casi) con fluidez y los que no saben literalmente nada de él. Y es muy difícil para el profesor enseñar a todos juntos porque la diferencia en el nivel de su conocimiento del idioma es enorme. Él está dando lo mejor de sí y para mí, sus lecciones son interesantes y entretenidas.

Lo que es muy diferente aquí es la comprensión del último año de la escuela secundaria. Para mí, es el año de preparación para la universidad, un año de trabajo duro, la última oportunidad para ponerse al día. Para los argentinos, es un año para la fiesta, es un año que debe disfrutar, es el mejor año de sus vidas. Para mí, el evento más importante del último año es el examen de graduación y el examen de ingreso a la universidad. Para ellos es su viaje a Bariloche. (Una ciudad realmente agradable que visité durante el viaje al Sur. Casi todos los estudiantes de sexto van allí durante una semana durante el invierno, pagan una cantidad excesiva de dinero por ella y pasan todo el tiempo haciendo fiestas). La frase "Ya fue, es sexto "(que se puede traducir como" Tratar con él, es nuestro último año. ") Se utiliza como una excusa para literalmente todo. Desde llegar tarde a la escuela hasta tirar espuma a la gente. Algunas de las actividades que hacen los estudiantes de sexto son realmente geniales. Me encanta la idea de vender pasteles - una vez por semana un grupo de compañeros de clase hace algunos pasteles y vende los pedazos de ellos a otros estudiantes. Para mí es una buena manera de ganar algo de dinero para la clase. Y me encanta la decoración de nuestro salón también.

Y un hecho interesante: los argentinos tienen casi 4 meses de vacaciones de verano aquí. No te estoy tomando el pelo. Y un montón de vacaciones estatales. No puedo estar en desacuerdo con el hecho de que suena genial. Pero parar y pensar en ello por un momento. Creo que las consecuencias no son tan geniales...

Así que esta es mi experiencia con mi segunda escuela argentina. Por favor, no me malinterpretes. No estoy diciendo si es mejor o peor que los checos. Sólo estoy tratando de compararlos, para mostrar las diferencias y similitudes. Y por supuesto, estoy agregando mis opiniones personales. También quisiera mencionar que soy consciente del hecho de que realmente depende de cada escuela, de cada profesor y especialmente de cada estudiante. Por mi parte puedo decir que estoy muy contenta de que tengo mi educación checa y la aprecio. A pesar de que el sistema educativo checo, en mi opinión, no es perfecto y podría / debería mejorarse, la comparación con el argentino me habla claramente. Y me alegro de que tuve la oportunidad de darme cuenta.