28. 8. 2016
CZ V obrovském
letadle se mi konečně podařilo najít mé místo. Usadila jsem se a čekala na
své spolusedící, kteří budou mít tu čest strávit vedle mě přibližně 20 hodin.
Měla jsem obrovské štěstí – dvě místa vedle mě zůstala prázdná. (Letadlo bylo
vskutku prostorné – čtyři sedadla uprostřed, z každé strany ulička a tři
sedadla vedle oken.) Seděla jsem někde uprostřed letounu. Překvapilo mě, jak
chutné jídlo nám bylo naservírováno. Opravdu jsem si ho vychutnala, i když jsem
byla unavená a nervózní. Rozhodla jsem se, že se potřebuju pořádně vyspat.
Nasadila jsem si sluchátka, abych si mohla poslechnout nějakou ukolébavku.
S Lufthansou bohužel máme rozdílný názor na to co poslouchat během letu
přes půl světa. Byla jsem jejich výběrem trochu zklamaná a třikrát jsem se
proklikala celým seznamem skladeb, než jsem našla něco poslouchatelného. A tak
jsem začala usínat za zvuku starého alba od Bon Joviho. Sotva jsem zavřela oči,
zjistila jsem, že moje sedadlo nakonec nebude z těch nejlepších. Měla jsem
sice spoustu volného místa pro své krátké nohy a z vedlejšího sedadla jsem
si ukradla polštář, který tam jen tak bezprizorně ležel, ale… Ale přímo za mnou
seděla mladá žena s malým miminkem. S roztomilou holčičkou. Mohla mít
tak rok. A jestli se z ní nestane operní pěvkyně, tak svět přijde opravdu o
hodně a její talent bude zcela promrhán. Brečela z plných plic. Celou noc.
CELOU NOC. Myslela jsem si, že kvůli tomu budu ráno podrážděná, ale když
jsem vyhlédla z okénka a uviděla Jižní Ameriku, nic mi nemohlo zkazit
radost. Řekla jsem si, že bych aspoň při prvním setkání s mou novou
rodinou mohla vypadat jako člověk, a tak jsem z batohu vylovila make-up,
řasenku a další nechci-vypadat-jako-zombík udělátka. Začala jsem se zkrášlovat.
Sotva jsem dokončila první linku, pilot ohlásil, že očekáváme silné turbulence.
Vzhledem k tomu, že jsme právě prolétali nad Uruguayí, jsem z nastalé
situace obvinila Veroniku. Zapnula jsem si bezpečnostní
pás. A nakreslila druhou linku. Je to o prioritách.
Do Buenos
Aires jsme dorazili na čas (protože jsme necestovali s argentinskou leteckou
společností). Kontrola mého víza tentokrát proběhla bez problémů, a dokonce
jsem i svá zavazadla našla velmi rychle. Byla jsem připravena začít nový
život.
Dveře se
přede mnou rozevřely. Připadala jsem si jako kouzelník poprvé přijíždějící do
Bradavic, protože jsem před sebou tlačila vozík naložený mými věcmi. (Chyběla
mi jen sova – zato jsem však měla plyšové prase.) A taky proto, že ten
okamžik byl skrz naskrz magický. A pak jsem je uviděla. Velká skupina lidí
s balonky a s transparentem nesoucím mé jméno. Všichni na mě začali
mluvit, vítat mě, objímat mě a líbat na tváře (argentinský zvyk, brzy se o něm
dočtete více). Byla jsem naprosto šťastná. Čekali tu na mě dvě z mých host
rodin a členové mého host Rotary Klubu. Nasedli jsme do auta a vyjeli jsme
k mému novému domovskému městu Luján.
Doma jsem se
seznámila s posledním členem mé nové rodiny – se psem Pradou. Věděla jsem,
že toto setkání bude důležité, protože nikdy nebudete právoplatným členem žádné
rodiny, dokud vás do ní nepřijme její pes. Sestra Pradu polapila, zvedla ji do
vzduchu a podala mamince. Ta ji pohladila a podala ji mě. Vzala jsem své nové
štěně do náručí, a to mi olízlo nos. A od té doby jsme kamarádky.
Za chvíli
přijela má druhá host rodina se členy Rotary. Bratr mi upekl parádní dort! Kus
jsme ho snědli a spolu s ním i další sladkosti a dobroty. A poprvé
jsem ochutnala maté. Okamžitě jsem se do něj zamilovala. (Je to moooooooc
silný, neuvěřitelně chutný zelený čaj.)
Sestra mi
pomohla s vybalováním oblečení z kufru do skříně. Bylo o docela zábavné,
protože jsem netušila, jak se jednotlivé kusy oblečení řeknou španělsky, a tak
konverzace a domluv probíhala stylem: “Toto… tam… ano… děkuju!”
Po obědě
jsem rodině předala malé dárečky, které jsem si pro ně přivezla z České
republiky: knihu českých pohádek ve španělštině, jojo a bublifuky
s Krtečkem, omalovánky, Hašlerky, JoJo gumové medvídky a kyselé rybičky,
panenku v moravském kroji a brožurky o Kroměříži.
Odpoledne
jsme se vypravili do centra města. Je úchvatné a zbožňuju ho. Můj výměnný rok
bude úchvatný.
EN I
found my seat in the huge plane. And I was waiting to see who'll be sitting
next to me for the following 20 hours. I was very lucky – two seats next to me
remained empty. (It was a big plane – four seats in the middle, an aisle from
each side and three seats by the windows.) I was sitting somewhere in the
middle of the plane. I was surprised how good the meal was. I really enjoyed it
though I was tired and nervous. I decided to get some sleep and put on the head
phones to listen to some lullaby. Lufthansa's music taste wasn't my cup of tea.
I was quite disappointed and I went through the playlist three times before I
finally found something acceptable. So I started falling asleep while listening
to an old album by Bon Jovi. As soon as I closed my eyes I found out that my
seat wasn't the best one. Yes, I had plenty space for my short legs and I stole
another pillow from the seat next to me but... Right behind me was sitting a
young lady with her baby. It was a cute girl. She could be one year old. And if
she doesn't became an opera singer, her talent will be wasted. She cried all
the night. ALL THE NIGHT. I thought I was going to be irritated in the morning
but when I looked out of the window and I saw the South America, nothing could
spoil my happiness. I decided to look as a human while meeting my new family
for the first time so I prepared my make-up, mascara, and other
how-not-to-look-like-a-zombie stuff. I started decorating myself. As soon as I
applied eyeliner on my first eye, the pilot announced that we're expecting
turbulences. We were flying over Uruguay so I blamed Veronika for this
complication. I fastened my seat belt. And I applied the eyeliner on my second
eye. Priorities.
We arrived to Buenos Aires on time (because it wasn't an Argentinian
company). There were no problems with checking my visa this time and I even
found my lougage quickly. I was ready to start my new life.
The door opened. I felt like a wizard arriving to Hogwards for the first
time because I had my bags on a trolley. (Just an owl was missing – bud I had a
teddy pig.) And because the moment was magical. And then I saw them. A large
group of people with balloons and with a banner with my name. Everyone
started talking to me, welcoming me, hugging me, and kissing me on my cheeks
(Argentinian costum, you'll read about this later). I was absolutely happy. Two
of my host families and members of my Rotary Club had been waiting only for me.
We got in a car and went to my new hometown Luján.
At home I met the last member of my new family – our dog Prada. I knew that
it was an important meeting because you can never be a true member of any
family unless the dog accepts you. Sister caught Prada, lifted her up and
handed her to mom. Mom patted her and gave her to me. I hugged my new puppy,
she licked my nose and we've been friends since that moment.
After a while arrived my second host family with members of Rotary. My
brother baked me a wonderful cake! We ate the cake and other sweets and cookies
and everything. And I tried mate for the very first time. I fell in love with
it immediately. (It's a very very very strong incredibly wonderful green tea.)
Sister helped me to put all my clothes in my wardrobe. It was pretty funny because
I didn't know the Spanish words for my pieces of clothes so I was like:
"This... there... yes... thank you!"
After lunch I gave my new family small gifts which I brought from the Czech
Republic: a book of Czech fairy tales in Spanish, yo–yos, bubble blowers,
colouring books, Hašlerky, JoJo candies, doll in Moravian national costume, and
tourist guides about Kroměříž.
In the afternoon we went to the city center. It's wonderful and I do love
it. My exchange year is gonna be awesome.
Jsi výměnná studenka, Elis / You're an exchange student, Elis
Můj counselor / My counselor
Mí noví bratři / My new brothers
Mí milovaní Argentinci / My beloved Argentinians
Argentinsko-český dort / Argentinian-Czech cake
První host sestra, druhý host táta / First host sister, second host dad
Mí noví sourozenci a pes / My new siblings and dog
První maté / First mate
Luján
Ahoj Eliško, umíš moc pěkně psát. Dobře se to čte. Přeji hodně příjemných zážitků.
OdpovědětVymazatMoc děkuju, i když nevím, kdo mě to chválí :)
VymazatEliško, hodně štěstí! Jsi moc odvážná a pěkně píšeš nejen v češtině, ale i v angličtině! Tvá angličtina je na velmi vysoké úrovni! Klobouk dolů! Drž se a pokračuj v psaní těchto článků, moc ráda si je přečtu. :-) Eva
OdpovědětVymazatDěkuji! Moc si takovéto pochvaly vážím! Rozhodně budu ve psaní pokračovat, jen nemohu zaručit, jak často budu články publikovat :)
Vymazat