Drazí lidé,
tento příspěvek je poměrně dlouhý, ale mohu vás ujistit, že
stojí za přečtení. Tak mu, prosím, dejte šanci.
Včera se stala tragická událost. Studentka účastnící se
programu Rotary Youth Exchange spáchala sebevraždu. (Oficiální informace v anglickém
jazyce jsou dostupné na těchto webových stránkách: http://mengnews.joins.com/view.aspx?aid=3029305&cloc=etc%7Cjad%7Cgooglenews)
Výměnní studenti vytvářejí velmi specifickou komunitu,
jelikož všichni mají společnou alespoň jednu věc: výměnu. U ostatních výměnných
studentů vždy nalezneme to, co potřebujeme – radu, pomoc, podporu, přátelství,
lásku. Výměnní studenti jsou tu jeden pro druhého. Ti, kteří se již z výměny
vrátili pomáhají všem. Ti, kdo jsou zrovna na výměně, se snaží pomáhat nováčkům
a budoucím výměnným studentům. Navzájem si důvěřujeme, víme, že se na ostatní
můžeme obrátit s prosbou o pomoc, víme, že nejsme sami. Proto mě velmi
šokovalo, co se stalo tentokrát.
Má kamarádka je na výměně ve stejné zemi, jako zesnulá
dívka. Znaly se a mou kamarádku její smrt zasáhla více než ostatní. Co má
kamarádka udělala? Napsala dojemnou zprávu. Nebyla nostalgická, melancholická
či depresivní. Nic takového. Dodávala podporu všem, kdo procházejí těžkou
situací, podporovala všechny, kteří se cítí na dně, všem vzkazovala, aby se nevzdávali.
Dávala naději výměnným studentům, kteří mají problémy, a nesmírně cenné rady
budoucím výměnným studentům. Přidala tento příspěvek na svůj Facebook, a
protože ho chtěla sdílet především s ostatními výměnnými studenty, poslala
ho také do dvou Facebookových skupin. Jedna znich je pro všechny výměnné
studenty z celého světa a je to „neoficiální“ skupina. Byla vytvořena
výměnnými studenty pro výměnné studenty. Tato skupina je to místo, které jsem
zmiňovala, když jsem psala o tom, kde hledáme rady, pomoc a podporu. Druhá
skupina je „oficiální“ skupinou pro Rotary výměnu mládeže pro rok 2016/2017. Nevěřili byste, co
následovalo. Její příspěvek byl vymazán z obou skupin. Odůvodnění? Jedná
se o citlivé téma.
Musím říct, že mě velmi překvapilo, silně zklamalo a jaksi
rozzlobilo, když jsem se o tom dozvěděla. Ano, jde o velmi citlivé téma. Ale
odkdy se takovýmto tématům vyhýbáme jen proto, že se nám o nich těžko mluví?
Odkdy je ignorujeme? Nikomu není příjemné mluvit o komplikovaných a smutných skutečnostech,
jako je tato. To však neznamená, že se s nimi nebudeme muset vypořádat. Nic
nezmizí jen proto, že se o tom nebude mluvit. Tyto věci jsou skutečné a musíme
jim čelit. Musíme o nich mluvit. Nejen z úcty k Alexii, ale protože
tak můžeme zachránit životy dalších výměnných studentů.
Tady je zpráva pro mé milované výměnné studenty: Než jsme
opustili své země, slyšeli jsme o následujícím roku především pozitivní věci. Bylo
nám slibováno, že zažijeme něco úchvatného. Bylo nám opakováno, že výměna bude
nejlepším rokem našich životů. A byli jsme varováni, že se možná budeme muset
vypořádat s kulturním šokem. Nikdo nás ale nepřipravil na to, že se můžeme
dostat do příšerných situací. Nebo že se u nás může projevit psychická porucha,
jakou je deprese, úzkost či spánkové poruchy. Rozumím tomu, že nikomu se nechce
o těchto negativních tématech mluvit, ale je velmi důležité, abychom o nich
byli informováni.
Mí drazí výměnní studenti, jestli zažíváte nejlepší období
svých životů, jsem za vás šťastná. Jestli se máte dobře, někdy lépe a někdy
hůře, přeji vám, aby dobré věci ty špatné převažovaly, a přeji vám spoustu
odvahy k vypořádáním se se těžkými okamžiky. Jestli jste nešťastní a
zoufalí, prosím, neobviňujte se z toho. Nikoho jste nezklamali, ačkoli vám
to tak může připadat. Ukázali jste obrovskou sílu jen tím, že jste se na výměnu
přihlásili, zvládli jste všechny přípravy a vycestovali jste ze svých zemí. Nemusíte
nikomu nic dokazovat. Návrat domů není selhání. Není to ostuda. (Neříkám, že se
máte vzdát při první nepříjemnosti. Mluvím o lidech, kteří se dostali do nezvladatelné
situace.) neposlouchejte nikoho, kdo vám říká věci jako „Co by jiné děti dali
za takovou příležitost, jakou jsi dostal/a ty, a ty ji zahazuješ.“ Nebo „Měl/a
jsi vědět, že to nezvládneš.“. Tito lidé netuší, čím si procházíte. Mohou
přijít s jakýmkoli argumentem, ale žádný z nich nikdy nebude silnější
než tento: vaše zdraví, včetně toho psychického, je tou nejdůležitější věcí. Na
ničem jiném nezáleží.
Jestli jsi jedním z výměnných studentů, kteří právě
bojují se svým (výměnným) životem, prosím, zapamatuj si toto. Jsi žádaný. Jsi
důležitý. Jsi milovaný. Záleží na tobě. Nejsi sám. Deprese je nemoc a lidé,
kteří jí trpí, potřebují pomoc. Neboj se požádat o pomoc, jestli ji potřebuješ.
A pokud máš pocit, že se nemáš na koho obrátit, prosím, neváhej mi napsat. Jsem
tu od toho, abych se všem pokusila pomoct. Proč? Protože jsem člověk.
-----------------------------------------------------------
Nikdy jsem nikoho neprosila o to, aby sdílel mé příspěvky,
ale připadá mi, že tentokrát si mohu dovolit udělat výjimku. Jestli vám má
zpráva připadá důležitá, sdílejte ji, prosím. Sdílejte ji se svými přáteli,
sdílejte ji s ostatními výměnnými studenty, sdílejte ji se světem.
Sdílejte ji, abychom ukázali, že se nebojíme mluvit o ožehavých tématech. Sdílejte
ji, abychom ukázali, že se nenecháme umlčet. Sdílejte ji, abychom ukázali, že
nám záleží na ostatních. Sdílejte ji, protože může někomu pomoci. Protože může
zachránit životy.
Dear
people,
This is
going to be a long post, but I can assure you that it is worth reading. So
please, give it a try.
A tragic
event happened yesterday. A Rotary Youth Exchange student committed suicide. (Official
information can be found on this webpage: http://mengnews.joins.com/view.aspx?aid=3029305&cloc=etc%7Cjad%7Cgooglenews)
Exchange
students create a very specific community, because we all have at least one
thing in common: the exchange. Among other exchange students we always find
what we need – advice, help, support, friendship, love. Exchange students are
here for each other. Rebounds are here for everyone. People who are currently
on exchange are willing to help newbies and future outbounds. We trust each
other, we know that we can ask for help, we know that we are not alone. That is
why I am so shocked by what happened this time.
A friend of
mine is on exchange in the same country as the dead girl. My friend knew her
and her death hit her more than others. What did my friend do? She wrote a
moving message. It was not nostalgic, melancholic or depressing. Nothing like
that. She was encouraging everyone who is going through tough stuff, she was
supporting everyone who is feeling down, she was telling everyone not to give
up. She was giving hope to exchange students who are in troubles and precious
advice to future outbounds. She posted this message on her Facebook and since
she wanted to share it especially with other exchange students she posted it
also to two Facebook groups. One of the groups is for all the exchange students
of the world and it is not an “official” group. It was created by exchange
students for exchange students. This group is the place where we seek advice,
help, and support as I have mentioned above. The second group was an “official”
group for Rotary Youth Exchange students 2016/2017. You would not believe what happened next. Her
post was deleted from both of the groups. Reason? It is a touchy topic.
I have to
say, I was very surprised, rather disappointed, and slightly angry when I heard
this. Of course, it is a delicate topic. But since when are we avoiding topics
just because they are not pleasant? Since when are we ignoring them? No one
feels comfortable when it comes to talking about complicated and sad things
like this, but that does not mean that we will not have to deal with them.
Because nothing will disappear just because you will not mention it. These
things are real and we have to face them. We must talk about them. Not just in
memory of Alexia, but because it may save other exchange students’ lives.
Here is my
message to all my beloved exchange students: Before we left our countries, we had
been told mostly positive things about the following year. We were promised to
experience something wonderful. We were told that the exchange year was going
to be the best year of our lives. And we were warned that we might have
problems with cultural shock. But no one had prepared for the fact that we
might get to a terrible situation. Or that we can develop a mental disorder,
such as depression, anxiety or sleeping disorder. I understand that no one is
excited about talking about these negative topics, but it is really important
to be aware of them.
My dear
exchange students, if you are having the time of your lives, I am very happy
for you. If you are doing well, sometimes better and sometimes worse, I wish
you more of the great things and plenty of courage to deal with the bad
moments. If you are unhappy and hopeless, please, do not blame yourselves. You
are not disappointing anyone, although you might feel it that way. You showed
an enormous amount of strength just by applying for the exchange, making it
through all the preparations and leaving your country. You don’t have to prove
anything to anyone. Returning home is not a failure. It is not a shame. (I am
not saying that you should give up after one little inconvenience. I am talking
about people who have got to an unbearable situation.) Do not listen to anyone
who says things like “What would other children give for the opportunity you
were given and you are throwing it away.” or “You should have known that you
would not be able to make it.”. These people have no idea what you have been
going through. They can come with whichever argument but none of them will ever
beat this one: your health, including your mental health, is the most important
thing. Nothing else matters.
If you are
one of the exchange students who is struggling with their (exchange) life right
now, please, remember this. You are wanted. You are important. You are loved.
You matter. You are not alone. Depression is an illness and depressed people need
help. Don’t be afraid to ask for help if you need it. And if you feel like you
have no one to talk to, please, feel free to message me. I am here to try to
help everyone. Why? Because I am a human.
-----------------------------------------------------------
I never ask
anyone to share my posts, but this time I feel like I can afford an exception.
If you find my message important, please share it. Share it with your friends,
share it with other exchange students, share it with world. Share it to show
that we are not afraid to talk about touchy topics. Share it to show that no
one can silence us. Share it to show that we care. Share it, because it can
help someone. Because it may save lives.
#alexiassoulwithus
Žádné komentáře:
Okomentovat