CZ Nejspíš
mi neuvěříte, za jakých okolností vznikal tento článek. Byl počat ve škole, na
kousku papíru vytrženého z mého sešitu. Udělala jsem to pro přehnanou
autentičnost? Ne. Vysvětlím vám to? Pokračujte ve čtení a dozvíte se to.
Jak
můžete nejspíš vydedukovat, chystám se napsat něco o argentinském vzdělávacím
systému. Ačkoli to může znít jako poměrně nezáživné téma, věřím, že vás zaujme
a pohltí.
Mí
nejvěrnější a nejnadšenější čtenáři si možná pamatují, že jsem již o
argentinském školství publikovala krátký článek. Nebojte se, nebudu jen citovat
sama sebe (i když to zní docela lákavě). Přináším vám zcela nové a čerstvé
informace a zážitky.
Výměna
sama o sobě už pro mě není žádná výzva, a tak jsem začala chodit do nové školy.
No, vlastně jsem byla dotázána, jestli by mi nevadilo změnit školu, a když jsem
se zeptala proč, bylo mi vysvětleno, že by to bylo mnohem lepší a mnohem
jednodušší pro moje host rodiny. Pár minut (doslova) jsem o tom přemýšlela a
pak jsem si řekla: „Jsi na výměně. Měla bys vyzkoušet tolik věcí, kolik je
možné.“ A řekla jsem ano.
První
den školy byl naprostý zmatek. Opravdu. Chodím tady do „sexta“, což je poslední
ročník střední školy (nebo lépe řečeno druhého stupně, protože tady nic
takového jako střední školy nemají – jen 6 let prvního stupně a 6 let druhého
stupně). To znamenalo, že si mí budoucí spolužáci užívali UPD. Co to je?
Último
primer día (UPD) = poslední první den – je naprosto bláznivá oslava posledního
prvního dne střední školy pro studenty „sext“. Fakticky začíná již předchozího
dne, nebo spíš už předchozí noci, kdy se všichni sejdou v dostatečně
velkém prostoru (tj. prostor, do kterého se většina z nich vleze) a
udělají „previa“ (previa = předpárty; setkání se před tím, než se jde ven/do
klubu/na oslavu; obecně za účelem naladění se do správné atmosféry za doprovodu
a výrazné pomoci konzumace čehokoli). Nejzdatnější (nebo nejšílenější) jedinci
vůbec nespí, baví se celou noc a následujícího dne jdou do školy. A tam se baví
ještě víc.
Rotary
mi preventivně zakázalo účast na této akci a upřímně řečeno, ani se mi tam
úplně nechtělo, protože jsem netušila, co se bude dít, a hlavně jsem neznala
své spolužáky. A tak jsem zůstala s Nachem a jeho kamarády.
Když
skončila oficiální část (paní ředitelka zakončila svůj projev, dozněly poslední
tóny národní hymny a ti nejbázlivější studenti se ukryli v hlubinách svých
tříd), do školy byli vpuštěni studenti „sext“. Oblékli si své staré školní
uniformy, které předtím důkladně vyzdobili/zničili. Zpívali/ječeli písničky,
které si sami otextovali, tančili, pískali, mávali vlajkami, které si
nakreslili a popsali, a po všech a všem cákali umělou pěnu.
Když
oslava skončila, museli uklidit všechnu pěnu a pak se odebrali do své třídy,
kde jsem se s nimi poprvé setkala. No, musím říct, že jsem mohla udělat
lepší první dojem. Když jsem vstoupila do třídy, všichni (polo)spali na svých
lavicích. A paní učitelka se je ani nesnažila vzbudit. A rozhodně neočekávala
příchod nové žákyně, a tak byla docela překvapená a zaskočená, když jsem se
objevila ve třídě.
„Co tu
chceš?“ optala se mě vlídně.
„Budu tady studovat,“
odpověděla jsem.
„Cože?“
„Budu
tu studovat. Jsem výměnná studentka…“
„Aha,
to jsem nevěděla. Tak… řekneš svým novým spolužákům něco o sobě?“
‚Dobrá,
taky tě nesnáším,‘ pomyslela jsem si a snažila jsem se rychle přijít na něco
chytrého, co bych mohla říct.
„Ahoj,
jmenuju se Eliška a jsem z České republiky. Jsem tu na výměně. Loni jsem
chodila do školy Maristas no a teď tu budu studovat s vámi.“
V tu
chvíli jsem byla opravdu ráda, že jsou všichni ospalí a poslouchají mě tak na
čtvrt až půl ucha. Ani jsem si nebyla jistá, jestli si mě následujícího dne
budou pamatovat…
Pamatovali
si mě. A okamžitě se ukázalo, že jsou to ti nejlepší spolužáci, jaké jsem si
mohla přát.
EN You'd not probably believe under which circumstances this article was written. Its creation begun at school, on a piece of paper ripped from my notebook. Did I do it just for authenticity? No. Will I explain it to you? Keep reading and you’ll see.
As you can probably deduce I’m about to write something about Argentinian education system. Though it may seem like a pretty boring topic, I believe that you’ll get hooked.
Some of my most enthusiastic readers possibly remember that I’ve already published a short text about my experience with Argentinian education. Don’t be afraid, I won’t just quote myself (though it’d be the easiest way). I’m coming with very new information and stories.
Exchange itself isn’t challenging enough for me anymore so I started a new school. Well, in fact I was asked if I’d mind changing schools and when I asked why it was explained to me that it’d be better and easier for my host families. I thought about it for few minutes (literally) and then I told myself: “It’s exchange. You ought to try as many things as possible.” And I said yes.
First day of school was a mess. Really. I’m going to “sexto” which is the last year of high school (or in fact it’s the end of secondary school because there’s nothing like high schools here – just 6 years of primary school and 6 years of secondary school). That meant that my soon-to-be classmates were enjoying their UPD. What’s that?
Último primer día (UPD) = last first day – an absolutely insane celebration of the last first day of high school for the students of “sextos”. It actually starts the previous day, or better to say the previous night, when they meet up and make a “previa” (previa = before party; meeting up before going out/going to the club/celebrating something, in general accompanied by getting in the mood by consuming alcohol). The toughest (or craziest) ones don’t sleep at all, have fun all night and then go to school at the morning. And have even more fun.
Rotary prohibited me to participate and honestly, I didn’t really want to because I had no idea what was about to go on and I hadn’t even known my classmates. So I stayed with Nacho and his friends.
When the official was over (the director’s speech had ended, the national anthem had been played and the most fearful students had hidden themselves in the depths of their classrooms) the students of “sextos” entered. They were wearing their old school uniforms which they’d decorated/ruined. They were singing/screaming songs with their own texts, dancing, whistling, waving the flags they’d made and spraying foam on everyone and everything.
When the celebration itself was over, they had to clean all the foam and then they went to their classroom where I met them for the very first time. Well, I could’ve made a better first impression. When I entered to the classroom, everyone was (half)sleeping on their desks. The teacher wasn’t even trying to wake them up. And she wasn’t expecting a new student so she was quite surprised and not really nice when I appeared at the room.
“What do you want?” she asked me.
“I’m gonna study here,” I responded.
“What?”
“I’m gonna study here. I’m an exchange student…”
“Oh, I didn’t know that. So, will you tell your new classmates something about yourself?”
‘Ok, I hate you, too.’ I thought and I tried to figure out what to say.
“Hi, my name’s Eliška and I’m from the Czech Republic. I’m here on an exchange. Last year I went to the Maristas and now I’m gonna study here with you.”
In the moment, I was really happy that they all were sleepy and didn’t pay much attention to anything. I wasn’t even sure if they’d remember me the next day…
They did. And they turned out to be the best classmates I could’ve asked for.
ES Ustedes probablemente no van a creer en qué
circunstancias este artículo fue escrito. Su creación comenzó en la escuela, en
un pedazo de papel arrancado de mi carpeta. ¿Lo hice sólo por autenticidad? No.
¿Voy a explicarlo? Sigue leyendo y vas a ver.
Como ustedes probablemente pueden deducir, voy
a escribir algo sobre el sistema de educación argentino. Aunque puede parecer
un tema bastante aburrido, creo que te engancharás.
Algunos de mis lectores más entusiastas
recuerdan que ya he publicado un breve texto sobre mi experiencia con la
educación argentina. No tengas miedo, no me voy a citar a mí misma (aunque
sería la manera más fácil). Vengo con información e historias muy nuevas.
El intercambio en sí ya no es lo
suficientemente desafiante para mí, así que empecé una nueva escuela. Bueno, de
hecho me preguntaron si me importaba cambiar de escuela y cuando les pregunté
por qué me explicaron que sería mejor y más fácil para mis familias
anfitrionas. Pensé en ello durante unos minutos (literalmente) y luego me dije:
"Es intercambio. Deberías probar tantas cosas como sea posible.” Y dije
que sí.
El primer día de clases fue un desastre. De
verdad. Voy a sexto, que es el último año de la escuela secundaria. Eso
significaba que mis futuros compañeros de clase estaban disfrutando su UPD.
¿Qué es eso?
Último primer día (UPD) = una celebración
absolutamente insana del último día de la escuela secundaria para los
estudiantes de sextos. En realidad comienza el día anterior, o mejor decir la
noche anterior, cuando se reúnen y hacen una "previa" (previa = antes
de la fiesta; reunirse antes de salir / ir al club / celebrar algo, en general
acompañado de obtener ese estado de ánimo por consumir alcohol). Los más duros
(o más locos) no duermen en absoluto, se divierten toda la noche y luego van a
la escuela por la mañana. Y tienen aún más diversión.
Rotary me prohibió participar y honestamente,
realmente no quería porque no tenía idea de lo que estaba a punto de suceder y
ni siquiera conocía a mis compañeros de clase. Así que me quedé con Nacho y sus
amigos.
Cuando terminó la parte oficial (el discurso
del director había terminado, el himno nacional había sido reproducido y los
estudiantes más temerosos se habían escondido en las profundidades de sus
salones de clase) los estudiantes de sexto entraron. Llevaban sus viejos
uniformes escolares que habían decorado / arruinado. Cantando / gritando
canciones con sus propios textos, bailando, silbando, agitando las banderas que
habían hecho y tirando espuma sobre todo el mundo y todo.
Cuando terminó la celebración, tuvieron que
limpiar toda la espuma y luego fueron a su salón donde los conocí por primera
vez. Bien, podría haber hecho una mejor primera impresión. Cuando entré a la
clase, todos estaban (medio) durmiendo en sus escritorios. El profesor ni
siquiera intentaba despertarlos. Y ella no esperaba un nuevo estudiante, así
que ella estaba bastante sorprendido y no muy agradable cuando aparecí en la
habitación.
"¿Qué quieres?" me preguntó.
"Voy a estudiar aquí" respondí.
"¿Qué?"
"Voy a estudiar aquí. Soy un estudiante de
intercambio... "
“Oh, no lo sabía. ¿Les vas a decir a tus nuevos
compañeros algo sobre vos?"
'Ok, te odio, también.' Pensé y traté de
averiguar qué decir.
"Hola, me llamo Eliška y soy de la
República Checa. Estoy aquí en un intercambio. El año pasado fui a los Maristas
y ahora voy a estudiar aquí con ustedes.”
En el momento, yo estaba muy feliz de que todos
estaban soñolientos y no prestaban mucha atención a nada. Ni siquiera estaba
segura de si me recordarían al día siguiente...
Lo hicieron. Y resultaron ser los mejores
compañeros de clase que pude haber pedido.
CZ Teď
bych vám ráda řekla něco o své nové škole, vzdělávací systému a dalších věcech.
Moje
škola se jmenuje Los Tilos a je to soukromá škola. Je docela nová, a tak je
její budova opravdu pěkná a můžete na ní poznat, že se o ni všichni starají a
že jim na ní záleží. Specializuje se na sociální vědy. A není tu Wi-Fi.
Jak
jsem zmínila, jedná se o soukromou školu. Soukromé školy tu nejsou nic
neobvyklého nebo luxusního. Všichni, kdo si to mohou dovolit, posílají své děti
do soukromých škol. Proč? Není to jenom kvůli slušivým uniformám, které se tu
musejí nosit. Všechno souvisí se vším a kvalita vzdělání závisí na politické a
ekonomické situaci země. Kvůli nestabilní situaci, jež způsobila, že spousta
lidí bojuje s chudobou a jejich životní úroveň je nízká, není úroveň
vzdělání na veřejných školách příliš vysoká. Což pochopitelně způsobuje další
problémy, protože děti nemají stejný start a ty, které absolvovaly „pouze“
veřejnou školu, to mají o mnoho složitější, pokud chtějí studovat na
univerzitě. Aspoň že státní univerzity jsou tu neplacené. A jsou považovány za
jedny z nejlepších v Jižní Americe.
Protože
chodím na soukromou školu, nosím školní uniformu. V poslední době jsem to,
co si o ní myslím, hodně zvažovala a přehodnocovala. A sama se sebou jsem se
shodla na tom, že jako všechno ostatní má své výhody i nevýhody. Osobně
nesouhlasím s názorem, že školní uniformy zabíjejí originalitu a
kreativitu. Každému se dostává tolik příležitostí a možností, aby se projevil,
že na oblečení, které nosí do školy, vůbec nezáleží. Také je velmi jednoduché,
rychlé a pohodlné se ráno probudit a obléct se bez dlouhého přemýšlení a
vymýšlení. A líbí se mi myšlenka jednoty. Když kolem sebe vidím všechny ty lidi
ve stejném oblečení, cítím se jako součástí něčeho většího, jako součást
nějakého celku, ve vzduchu je pocit sounáležitosti. Co se mi na školních
uniformách nelíbí, je jejich číslování. Zvláště u oblečení pro holky. Pokud
nejste velmi hubené nebo opravdu vysoké, nejspíš padnoucí kousky nenajdete.
Nerespektují totiž křivky ženského těla – pokud chcete vhodnou velikost košile
a máte nějaká prsa (ne opravdu velká, jen nějaká) a boky, stojíte před zásadním
rozhodnutím: košile, která končí tam, kde by měla, ale nenechá vás volně dýchat
a svírá vám boky. Nebo košile, která končí někde ve výši vašich kolen, a pokud
nemáte štěstí, je vám upnutá přes boky a velmi volná v oblasti břicha, což
opravdu nesluší nikomu. Něco podobného se děje i se sukněmi. Pokud máte nějaké
pozadí, budete trpět. Opět totiž řešíte dilema: sukně, která vypadá dobře
zepředu, ale odkrývá vaše pozadí (nebo alespoň kraťásky, jež byste pod sukní
měli nosit) oku každého, kdo se na vás dívá, když jdete/sedáte
si/vstáváte/nedej bože jdete do schodů. Druhou možností je sukně, která sice
zakrývá to, co má, ale její přední část vám končí někde pod koleny. A bez
ohledu na to, pro kterou variantu se rozhodnete, při bočním pohledu bude vždy
znatelné, že zadní část je o poznání kratší než ta přední. Bez ohledu na
uvedené skutečnosti však musím říct, že mám svoji uniformu ráda. Pro mě,
jakožto výměnnou studentku, je to výborné, protože tu nemám přehršel oblečení.
A také jsem si vždycky chtěla vyzkoušet, jaké to je nosit školní uniformu.
Nejspíš
vás překvapí, že vyučovací hodina tu trvá 60 minut. Mě to alespoň zaskočilo. A
mezi první a druhou hodinou není přestávka. Také téměř vždy máme dvouhodinovky
z téhož předmětu. V době přestávek jdou všichni ven na dvůr, kde si
povídají a poslouchají písničky. (Výběr hudby je jedním z privilegií
studentů „sext“.) Na oběd máme pouze patnáctiminutovou pauzu a jíme ve třídách.
Možná
si pamatujete, že jsem vám již povídala o pravidlech a zvycích
v argentinských školách. Musím říct, že rozdíl mezi dvěma školami, na
kterých jsem tu měla tu čest studovat, je obrovský. Mí noví spolužáci a všichni
ostatní žáci jsou mnohem ukázněnější, klidnější, tišší, organizovanější,
zdvořilejší a zodpovědnější. Ale jejich přístup pořád nemůže být srovnávaný
s tím českým. Přijít včas je asi tak obvyklé jako přijet na jednorožci. A
to nemluvím pouze o příchodu do školy. Mám na mysli návrat do třídy po každé
přestávce, ke kterému jsou donuceni o 5-10 minut později, než by měli. A
vzhledem k tomu, že přestávají s jakoukoli prací dobrých 5 minut před
zvoněním… No, zkuste si to spočítat a zjistíte, jaká je reálná doba vyučovacích
hodin.
Totéž
co pro přístup studentů platí také pro úroveň vzdělání, čímž mám na mysli, co
studují, jak studují, jak moc studují apod. Budu k vám naprosto upřímná:
pro někoho, kdo je zvyklý na studium na českém gymnáziu, je argentinská škola
naprosto jednoduchá a opravdu nudná (což tak nějak vysvětluje okolnosti vzniku
tohoto článku). A neříkám to tak, jako spousta výměnných studentů, kteří ve
škole nic nedělají, a pak si stěžují, že se nudí. Já dělám všechno jako mí
spolužáci (jedinou výjimkou je, že nestuduji portugalštinu). A obvykle jsem
s prací hotová mezi prvními a pak musím čekat, až skončí ostatní. A to
nemluvím o předmětech, jako je matematika či angličtina, mám na mysli veškeré
předměty, a to včetně takových jako je filosofie, literatura, dějepis… Myslím,
že to něco ukazuje. Úroveň angličtiny je tu poměrně nízká. Připadá mi, že
studenti jsou pomyslně rozděleni do dvou skupin: ti, kteří mluví anglicky
(téměř) plynule, a ti, kteří neumí vůbec nic. Pro učitele je velmi obtížné
vzdělávat je všechny najednou, protože rozdíl v úrovni jejich angličtiny
je propastný. Přesto se však snaží ze všech sil a jeho hodiny jsou podle mě
zajímavé a zábavné.
Velmi
odlišné je tu vnímání posledního ročníku střední školy. Pro mě je to rok ve
znamení přípravy na studium na univerzitě, rok těžké práce a poslední možnost
dohnat to, co jsem nestihla v předchozích letech. Pro Argentince je to rok
plný oslav a party, rok, který si musejí užít naplno, nejlepší rok jejich
životů. Pro mě je nejdůležitější událostí maturitní zkouška a přijímací zkoušky
na vysokou školu. Pro ně to je výlet do Bariloche. (To je krásné město, které
jsem navštívila v průběhu výletu na jih. Skoro všichni studenti „sext“ tam
jedou v zimě na týden, zaplatí za to neuvěřitelné množství peněz a celý
pobyt stráví chozením do klubů.) Fráze „Ya fue, es sexto.“ (což bych přeložila
jako „No a co, je to náš poslední rok.“) je používána jako omluva pro cokoli –
počínaje pozdními příchody, cákáním pěny na lidi konče. Některé aktivity
organizované studenty „sext“ jsou však vynikající. Velmi se mi zamlouvá
například nápad s prodáváním koláčů a dortů – jednou týdně skupinka
spolužáků něco upeče a o přestávce prodává kousky dortů a koláčů ostatním
žákům. Podle mě je to skvělý způsob, jak vydělávat peníze pro třídu. A také
zbožňuju dekorace v naší třídě.
Zajímavý
fakt: Argentinci mají téměř čtyři měsíce letních prázdnin. Nedělám si
z vás legraci. A taky se tu slaví spousta státních svátků. Nemohu než souhlasit
s tím, že to zní lákavě. Ale chvilku se nad tím zamyslete. Následky nejsou
tak skvělé…
Toto je
moje zkušenost s druhou argentinskou školou. Doufám, že jste mi
neporozuměli špatně. Neříkám, jestli je lepší, nebo horší než ty české. Jen se
je snažím porovnat, poukázat na to, v čem se liší, i na to, co mají
společného. A samozřejmě přidávám své osobní názory. Také bych ráda zmínila, že
jsem si vědoma faktu, že velmi záleží na jednotlivých školách, jednotlivých
učitelích a především na jednotlivých žácích. Za sebe mohu říct, že jsem
opravdu ráda, že se mi dostalo českého vzdělání a cením si ho. Ačkoli podle
mého názoru český vzdělávací systém není dokonalý a zdokonalení by mu jen
prospělo, porovnání se systémem argentinským hovoří jasně. A já jsem vděčná, že
jsem měla možnost si to uvědomit.
EN Now I’d like to tell you something about my new
school, the education system, and other stuff.
My school is named Los Tilos and it’s a private
school. It’s pretty new so the building is really nice and you can notice that
everyone is taking a good care of it. It’s specialized on social sciences. And there’s
no Wi-Fi.
As I mentioned it’s a private school. Private schools
are nothing extraordinary or posh here. Everyone, who can afford it, sends
their children to private schools. Why? It’s not just because of the fancy
uniforms you have to wear there. Everything is connected with everything and
the quality of education depends on the political and economic situation of the
country. Because of the unstable situation, which caused that many people are
really poor and their standard of living is low, the level of education at
public schools isn’t very high. Which in fact causes more problems because the
children don’t have equal start and the ones, who absolved “just” a public school,
get into a complicated situation when they want to study at a university. But at
least the universities are free here. And they’re considered as good ones among
the South America.
Since my school is private, we wear school uniforms. I’ve
been thinking about them a lot lately. As always, there’re pros and cons. I
personally don’t agree with the opinion that school uniforms kill originality. You
have so many possibilities and opportunities to express yourself that clothes
for school don’t really matter. Also it’s really easy and comfortable to get up
in the morning and dress up without thinking about it. And I like the idea of
unity. When I see everyone wearing the same clothes, I feel like a part of
something. What I don’t like about the school uniforms are their sizes. Especially
for girls. If you aren’t really slim and/or really tall, they won’t probably
fit you well. They don’t respect the curves of women’s bodies – if you want a
fitting shirt and you’re short and you have some breasts (not a really big
ones, just some) and bottom, you have to make a choice: a shirt that ends where
it should, but it doesn’t let you breathe and it’s really tight on your bottom,
or a shirt which ends somewhere near your knees and, if you aren’t lucky, it’s
tight in the part of your bottom and really loose in the part of your stomach
which really doesn’t fit anyone well. Something similar happens with the skirts
as well. If you have some bottom, you’ll suffer. You have two options again: a
skirt that looks well from the front side but shows your bottom (or at least
the short you should be wearing above the skirt) to everyone whenever you
walk/stand up/sit up/walk up the stairs. The other possibility is a skirt that
covers your bottom well, but the front sizes ends below your knees. And no
matters which of the skirt you choose, from the side view you’ll always mention
that the back part is shorter than the front one. Despite this, I really like
my school uniform. For me, as an exchange student, it’s awesome because I don’t
have that much clothes here. And also, I’d always wanted to try wearing it.
It may surprise you that one class is always 60
minutes long. At least it surprised me. And there’s no break between the two
first lessons. Also we almost always have two lessons of the same subject. During
the breaks everyone goes to the yard where they talk and listen to music.
(Choosing the music is a privilege of the students of “sexto”.) We have just a
15 minutes break for lunch and we eat in our classroom.
You may remember something I’ve already told about the
rules and costumes at Argentinian schools. Well, I have to say that there’s a
huge difference between the two schools I’ve studied at. My new classmates and
all the other students are way calmer, quieter, organized, respectful and
responsible. But their attitude still can’t be compared with the Czech one. Coming
on time is as probable as riding a unicorn. And I’m not talking only about the
arrival to school. It means also returning to class after the break 5-10
minutes later than they’re supposed to. And considering the fact that they stop
doing anything 5 minutes before the end of the lesson… Well, do your
calculations and you’ll see the actual length of the lessons.
The same as for the attitude applies for the level of
education by which I mean what they study, how they study, how much they study
etc. I’ll be frank with you: for someone, who’s used to studying at Czech
grammar school, is Argentinian school extremely easy and really boring (which may explain the begining of this article). And I
don’t say it like many of other exchange students who do nothing at school and
then complain that they get bored. I do everything (the only exception is that
I don’t study Portuguese) with my classmates. And I’m usually one of the first
ones who finish their work and have to wait for their classmates. And I’m not
talking about subjects like math or English, I’m talking about all subjects,
including philosophy, literature, history… I think that this can demonstrate
you something. The level of English is pretty low here. It seems like the
students are divided into two groups: the ones who speak English (almost)
fluently and the ones who know literally nothing of it. And it’s really hard
for the teacher to teach all of them together because the difference in the
level of their knowledge of the language is enormous. He’s trying his best
though and for me, his lessons are interesting and entertaining.
What’s very different here is the understanding of the
last year of high school. For me, it’s the year of preparation for university,
a year of hard work, the last chance to catch up things. For Argentinians, it’s
a year for partying, it’s year that you must enjoy, it’s the best year of their
lives. For me, the most important event of the last year is the graduation exam
and university entrance exam. For them it’s their trip to Bariloche. (A really
nice city which I visited during the South trip. Almost all students of “sextos”
go there for a week during the winter, pay an unreasonable amount of money for
it and spend the whole time by partying.) The phrase “Ya fue, es sexto.” (which
can be traduced like “Deal with it, it’s our last year.”) is being used as an
excuse for literally everything. From coming late to school to spraying foam at
people. Some of the activities that students of “sextos” do are really cool
though. I really love the idea of selling cakes – once a week a group of
classmates makes some cakes and sells the pieces of them to other students. For
me it’s a good way to earn some money for the class. And I love the decoration
of our classroom as well.
And an interesting fact: Argentinians have almost 4
months of summer holidays here. I’m not kidding you. And plenty of state
holidays. I can’t disagree with the fact that it sounds great. But stop and
think about it for a moment. I think that the consequences aren’t that cool…
So this is my experience with my second Argentinian
school. Please, don’t get me wrong. I’m not saying whether it’s better or worse
than the Czech ones. I’m just trying to compare them, to show the differences
and similarities. And of course, I’m adding my personal opinions. I’d also like
to mention that I’m aware of the fact that it really depends on every school,
every teacher and especially on every student. From my part I can say that I’m
really happy that I’ve got my Czech education and I appreciate it. Despite the
fact that Czech education system, in my view, isn’t perfect and it could/should
be improved, the comparison with the Argentinian one speaks clearly to me. And
I’m glad that I got the opportunity to realize it.
ES Ahora me gustaría contarles algo sobre mi nueva
escuela, el sistema educativo y otras cosas.
Mi escuela se llama Los Tilos y es una escuela
privada. Es bastante nueva, así que el edificio es muy agradable y se puede
notar que todo el mundo está tomando un buen cuidado de la misma. Se
especializa en ciencias sociales. Y no hay Wi-Fi.
Como mencioné es una escuela privada. Las
escuelas privadas no son nada extraordinario ni lujoso aquí. Todo el mundo, que
puede pagarlo, envía a sus hijos a escuelas privadas. ¿Por qué? No es sólo por
los uniformes que tienes que usar allí. Todo está relacionado con todo y la
calidad de la educación depende de la situación política y económica del país.
Debido a la situación inestable, que causó que muchas personas sean realmente
pobres y su nivel de vida sea bajo, el nivel de educación en las escuelas
públicas no es muy alto. Lo que de hecho provoca más problemas porque los niños
no tienen igual inicio y los que absuelven "sólo" una escuela
pública, entran en una situación complicada cuando quieren estudiar en una
universidad. Pero al menos las universidades son libres aquí. Y son
considerados buenas en América del Sur.
Como mi escuela es privada, uso uniforme
escolar. He estado pensando mucho en ello últimamente. Como siempre, hay pros y
contras. Yo personalmente no estoy de acuerdo con la opinión de que los
uniformes escolares matan a la originalidad. Tienes tantas posibilidades y
oportunidades para expresarte que la ropa para la escuela realmente no importa.
También es muy fácil y cómodo levantarse por la mañana y vestirse sin pensar en
ello. Y me gusta la idea de la unidad. Cuando veo a todos vestidos con la misma
ropa, me siento como parte de algo. Lo que no me gusta de los uniformes
escolares son sus tamaños. Especialmente para las niñas. Si usted no es
realmente delgado y / o realmente alto, probablemente no le quedará bien. Ellos
no respetan las curvas de los cuerpos de las mujeres - si quieres una camisa
adecuada y eres corto y tienes algunos pechos (no muy grandes, sólo algunos) y
trasero, tienes que hacer una elección: una camisa que termina donde debería,
pero no te deja respirar y es realmente apretado en la parte inferior, o una
camisa que termina en algún lugar cerca de las rodillas y, si no tienes suerte,
es apretado en la zona de su parte inferior y muy suelto en la parte de su
estómago que realmente no le queda bien a nadie. Algo similar ocurre con las
polleras también. Si tienes algo de trasero, sufrirás. Tienes dos opciones de
nuevo: una pollera que se ve bien desde la parte delantera, pero muestra tu
trasero (o al menos el short que debe estar usando por debajo de la pollera) a
todo el mundo cada vez que caminas / te levantas / te sientas / subes las
escaleras. La otra posibilidad es una falda que cubra tu trasero bien, pero el
lado delantero termina debajo de tus rodillas. Y no importa cuál de las
polleras elijas, desde el costado se nota que la parte posterior es más corta
que la delantera. A pesar de esto, me gusta mucho mi uniforme escolar. Para mí,
como estudiante de intercambio, es impresionante porque no tengo mucha ropa
aquí. Y también, siempre quise probar usarlo.
Puede sorprender que una clase tenga siempre 60
minutos de duración. Al menos me sorprendió. Y no hay recreo entre las dos
primeras lecciones. También casi siempre tenemos dos lecciones del mismo tema.
Durante los descansos todos van al patio donde hablan y escuchan música. (La
elección de la música es un privilegio de los estudiantes de sexto.) Tenemos
sólo un descanso de 20 minutos para el almuerzo y comemos en nuestro salón.
Puede que recuerdes algo que ya he dicho acerca
de las reglas y trajes en las escuelas argentinas. Bueno, tengo que decir que
hay una enorme diferencia entre las dos escuelas en las que he estudiado. Mis
nuevos compañeros de clase y todos los demás estudiantes son más tranquilos,
más silenciosos, organizados, respetuosos y responsables. Pero su actitud
todavía no se puede comparar con la checa. Llegar a tiempo es tan probable como
montar un unicornio. Y no estoy hablando sólo de la llegada a la escuela.
Significa también volver a clase después de la pausa 5-10 minutos más tarde de
lo que se supone. Y teniendo en cuenta el hecho de que dejan de hacer cualquier
cosa 5 minutos antes del final de la lección... Bueno, hagan sus cálculos y
verán la duración real de las lecciones.
Lo mismo que para la actitud se aplica para el
nivel de educación con lo que me refiero a lo que estudian, cómo estudian,
cuánto estudian, etc. Voy a ser franca con ustedes: para alguien que está
acostumbrado a estudiar en la escuela de gramática checa la escuela argentina es
extremadamente fácil y realmente aburrida. Y no lo digo como muchos otros
estudiantes de intercambio que no hacen nada en la escuela y luego se quejan de
que se aburren. Lo hago todo (la única excepción es que no estudio portugués)
con mis compañeros de clase. Y por lo general soy una de los primeros que
terminan su trabajo y tienen que esperar a sus compañeros. Y no estoy hablando
de temas como matemática o inglés, estoy hablando de todos los temas,
incluyendo filosofía, literatura, historia... Creo que esto puede demostrar
algo. El nivel de inglés es bastante bajo aquí. Parece que los estudiantes se
dividen en dos grupos: los que hablan inglés (casi) con fluidez y los que no
saben literalmente nada de él. Y es muy difícil para el profesor enseñar a
todos juntos porque la diferencia en el nivel de su conocimiento del idioma es
enorme. Él está dando lo mejor de sí y para mí, sus lecciones son interesantes
y entretenidas.
Lo que es muy diferente aquí es la comprensión
del último año de la escuela secundaria. Para mí, es el año de preparación para
la universidad, un año de trabajo duro, la última oportunidad para ponerse al
día. Para los argentinos, es un año para la fiesta, es un año que debe
disfrutar, es el mejor año de sus vidas. Para mí, el evento más importante del último
año es el examen de graduación y el examen de ingreso a la universidad. Para
ellos es su viaje a Bariloche. (Una ciudad realmente agradable que visité
durante el viaje al Sur. Casi todos los estudiantes de sexto van allí durante
una semana durante el invierno, pagan una cantidad excesiva de dinero por ella
y pasan todo el tiempo haciendo fiestas). La frase "Ya fue, es sexto
"(que se puede traducir como" Tratar con él, es nuestro último año.
") Se utiliza como una excusa para literalmente todo. Desde llegar tarde a
la escuela hasta tirar espuma a la gente. Algunas de las actividades que hacen
los estudiantes de sexto son realmente geniales. Me encanta la idea de vender
pasteles - una vez por semana un grupo de compañeros de clase hace algunos
pasteles y vende los pedazos de ellos a otros estudiantes. Para mí es una buena
manera de ganar algo de dinero para la clase. Y me encanta la decoración de
nuestro salón también.
Y un hecho interesante: los argentinos tienen
casi 4 meses de vacaciones de verano aquí. No te estoy tomando el pelo. Y un
montón de vacaciones estatales. No puedo estar en desacuerdo con el hecho de
que suena genial. Pero parar y pensar en ello por un momento. Creo que las consecuencias
no son tan geniales...
Así que esta es mi experiencia con mi segunda
escuela argentina. Por favor, no me malinterpretes. No estoy diciendo si es
mejor o peor que los checos. Sólo estoy tratando de compararlos, para mostrar
las diferencias y similitudes. Y por supuesto, estoy agregando mis opiniones
personales. También quisiera mencionar que soy consciente del hecho de que
realmente depende de cada escuela, de cada profesor y especialmente de cada
estudiante. Por mi parte puedo decir que estoy muy contenta de que tengo mi
educación checa y la aprecio. A pesar de que el sistema educativo checo, en mi
opinión, no es perfecto y podría / debería mejorarse, la comparación con el
argentino me habla claramente. Y me alegro de que tuve la oportunidad de darme
cuenta.
Žádné komentáře:
Okomentovat