Víkend v La Platě / Weekend in La Plata

CZ Rotexáci z našeho distriktu jsou prostě nejlepší. Na minulém Rotary meetingu nám slíbili, že pro nás připraví speciální kemp. A o pár týdnů později svůj slib splnili. Týden před začátkem kempu nám poslali e-mail s instrukcemi. Chtěla jsem mít všechno v klidu nachystané a připravené, a tak jsem zprávu přeposlala svojí host rodině a zeptala jsem se jich, kdy můžeme všechny věci zařídit. Řekli mi, že na to máme spoustu času.  Pondělí jsem svou otázku ohledně příprav zopakovala. Dostalo se mi téže odpovědi jako předtím. Nebyla jsem z toho zrovna nadšená, ale rozhodla jsem se, že se k problému postavím jako Argentinka – nebudu ho řešit. Důsledky mého rozhodnutí mě docela překvapily.

EN Rotex in our district is the best. At the last Rotary meeting they told us that they’d prepare a special camp for us. And few weeks later they did so. They sent us an e-mail with instructions a week before the camp. I really wanted to have everything ready on time so I resent it to my host family immediately and I asked them when we can arrange all the things. They told me we had plenty of time. On Monday, I repeated my question about organising things. The answer was the same. It made me feel pretty uncomfortable but I decided to act like an Argentinian – which means not to care. Results were kinda surprising for me.

PÁTEK 9. prosince

Nastalo ráno a já jsem ještě pořád neměla všechno, co jsem potřebovala. Připomněla jsem se tatínkovi. Řekl mi, že autorizaci mi vytiskne, ale že SUBE kartu (karta na městskou dopravu) si nejspíš nekoupím, protože dnes je státní svátek a místo, kde by mi ji mohli vydat, je tím pádem zavřené. No super. Tak jsem chtěla alespoň upéct koláč, protože nám bylo řečeno, abychom přivezli něco k snědku. Když jsem otevřela ledničku, málem jsem dostala infarkt. Nebylo v ní skoro nic. A tak jsem zapojila veškerou svou kreativitu a fantazii a zkombinovala jsem tři různé recepty, protože jen na jeden konkrétní jsem neměla dostatek surovin. Rozhodla jsem se pro improvizovanou banánovou buchtu. Když už jsem si skoro oddechla, protože jsem téměř všechno měla úspěšně v míse, zjistila jsem, že nemáme mléko. Naštěstí však mám mladší sestru, které neustále pije takové to dětské mléko, tak jsem ho použila. Když jsem buchtu strkala do trouby, byla jsem si skoro jistá, že to skončí katastrofou. Ale po chvíli začala pěkně vonět. Když byla upečená, ochutnala jsem ji. Mňam. Aspoň v něčem jsem uspěla.

Odpoledne jsem si snažila sbalit věci, zatímco jsem koutkem oka neustále sledovala sestru, která se přehrabovala v mých věcech, protože oba rodiče spali, brácha koukal na televizi a ona se nudila. Ačkoli to bylo skoro nemožné, zvládla jsem se nachystat na čas. Když už jsme se chystali nasednout do auta, zeptala jsem se na svou autorizaci. Táta řekl, že je v tiskárně. Poděkovala jsem mu, zašla jsem si pro ni a dala jsem ji mamince k podepsání. Poté jsme nasedli do auta. Netroufala jsem se optat, jak to bude s podpisem mého counsellora. Ale vzhledem k tomu, že jsme rovnou opustili město, mi to bylo docela jasné. Nu což.

Překvapivě jsem přijela jako první. Pobývali jsme v domě, nebo spíše na zahradě prarodičů Olivie, jedné z členek Rotexu. Ostatní průběžně přijížděli, a tak jsme se pustili do stavění stanů. Bylo legrační dělat tu dobře známou práci na tak odlišném místě. Když už jsme byli se stavbou hotoví, dorazili poslední inboundi. Měla jsem obrovskou radost, když jsem uviděla Tabeu s Annikou, protože už jsem měla dost všudypřítomné němčiny. (Ano, obě jsou z Německa, ale jsou natolik slušné, aby v mojí přítomnosti mluvily anglicky.) A Tabein host táta přivezl domácí alfajores.

K večeři nám Rotaxáci připravili hamburgery a k nim jsme dál přikusovali alfajores. Po jídle jsme hráli hru – něco jako hledání pokladu. Byli jsme rozděleni do čtyř družstev. Dostali jsme první papírek s hádankou, jejíž řešení nás dovedlo k dalšímu papírku a tak dále, dokud jsme nenašli ten poslední. Byla to zábava, až na to, že některé papírky záhadně zmizely… Byli jsme z toho trochu zklamaní, protože jsme si mysleli, že nejsme malé děti, abychom dělali něco takového… I přes to byla hra super a do stanů jsme šli docela pozdě.

FRIDAY 9^th December

In the morning I still dit have the things I need. I remind my dad of it again. He said that he will print the authorization for me but that I can’t probably buy the SUBE card (card for taking a bus in the city) because it’s a national holiday and the office is closed. Great. So I wanted to bake a cake, because we were asked to bring one. When I opened the fridge I almost got a heart attack. There was almost nothing in it. I used all of my creativity and combined three different recipes because I didn’t have enough ingredients to prepare one particular cake. I decided to make an improvised banana cake. When I was almost done, I discovered that we had no milk. Luckily, I have a younger sister who still drinks that children milk so I used that. When I put the cake to the own I wasn’t very sure that it was gonna be delicious. But after a while it started to smell well. When it was prepared, I tasted it. Yummy. At least in this task I succeeded.

In the afternoon I was trying to pack my things while I was keeping an eye on my sister who was going through my things because parents were sleeping siesta, my brother was watching TV and sister was bored. Though it was almost impossible, I managed to get ready on time. When we were about to get to the car I asked again about my authorization. Dad told me that it was in the printer. I thanked him, went get it and gave it to my mom to sign it. She did so and we got to our car. I didn’t dare to ask about my counsellor’s signature and we just left the city so I assumed that I won’t get it. Never mind.

Surprisingly, I was the first one who arrived. We stayed in the house, or better to say in the garden of Olivia’s grandparents. (Olivia is one of the Rotex.) Others were continuously arriving so we started building tents. It was funny to do this familiar work in such a different place. When we were done, the last part of inbounds arrived. I was so happy to see Tabea and Annika because I was kinda fed up with the omnipresent German. (Yeah, they’re both from Germany, but they’re polite enough to speak English when I’m around.) And Tabea’s host dad Diego brought home made alfajores.

For dinner Rotex prepared hamburgers and we continued eating alfajores as well. When we finished eating we played a game. We played a treasure hunt. We were divided into four teams and we were given first note with a riddle and the solution led us to another note and so on until we found the last one. It was pretty funny though some notes magically disappeared… We were kinda disappointed by that because we’d thought that we weren’t little kids to do something like that… Nevertheless, the game was a great fun and we went to our tents pretty late.

SOBOTA 10. prosince

Byli jsme probuzeni v 7:45. Cumbiou. Upřímně řečeno, znám lepší budíčky. Rychle jsme se oblekli a spěchali do koupelny, protože jsme se v ní museli prostřídat všichni. Myslím, že vás ani nepřekvapí, že některým klukům to trvalo dýl, než všem holkám dohromady. (Pardon, jen tu bojuju proti určitým paradigmatům.) K snídani jsme si dopřáli alfajores a mou banánovou buchtu.

Když už jsme se chystali k odchodu, bylo nám řečeno, abychom si oblekli naše Rotary trička. Nebyli jsme z toho zrovna dvakrát nadšení, protože jsou světle modrá. A venku bylo asi 35 °C. Ale my jsme výměnní studenti – vždy připraveni na nemožné výzvy. A tak jsme si je oblekli.

Autobusem jsme dojeli do República de los niños. Je to model těch nejdůležitějších institucí Argentiny. Ačkoli je to místo primárně pro děti, i nás to docela bavilo. A pochopitelně jsme taky vyzkoušeli všechna dětská hřiště. Součástí tohoto areálu je i velký park, ve kterém spousta lidí sportuje. A tak jsou v něm i sprchy. Pochopitelně se strhla vodní bitva. (Ehm… Samozřejmě ne mojí vinou.) K obědu jsme si dali pár sendvičů a dalším autobusem jsme dojeli do centra La Platy.

Prozkoumali jsme ta nejznámější místa a Rotexáci nám povyprávěli spoustu zajímavostí o městě. Prohlídku jsme začali na hlavním náměstí a pokračovali jsme do katedrály. V jedné z jejích věží je výtah, který nás vyvezl nahoru, takže jsme si mohli vychutnat výhled na celou La Platu z ptačí perspektivy. Když jsme se dostali dolů, prošli jsme kolem radnice, minuli jsme divadlo a dostali jsme se až do parku Plaza Moreno, kde se stalo něco velmi divného, znepokojivého a trochu děsivého.

Procházeli jsme se po parku, když tu se za námi najednou objevili čtyři kluci. Mohlo jim být tak deset let. Malé děti. Ale něco na nich nám napovídalo, že bychom se před nimi raději měli mít na pozoru. A naše podezření se ukázalo být opodstatněné. Obklopili naši skupinku a začali po nás pokřikovat nadávky a urážky, snažili se nám „nahlédnout“ do tašek, a když jsme se jim v tom snažila zabránit, začali po nás házet kamínky, předstírali „rvačkové pohyby“…  Rotexáci nám okamžitě špitli, abychom odtamtud co nejrychleji zmizeli. Poslechli jsme, ačkoli se v nás proti tomu všechno bouřilo. Opustili jsme park a vyšli jsme na ulici, ale ty děti nás následovaly. A tak jsme zavolali policii a schovali jsme se v restauraci. Seděli jsme tam a nevěděli jsme, co si o tom máme myslet. Nebála jsem se. Spíš jsem se cítila zahanbeně, trapně, rozzlobeně… A taky mi bylo líto těch kluků, protože nejspíš nikdy nedostanou šanci na „normální“ život. A jsem si téměř jistá, že ostatní se mnou tyto pocity sdíleli, především dvoumetroví kluci z Německa, kteří tráví spoustu času v posilovně… A teď museli utéct před čtyřmi dětmi.

Když přijela policie, ti kluci už byli dávno pryč, ale policisté se nám nabídli, že nás doprovodí k městskému úřadu, který byl naším dalším cílem. Jeho budova je velmi pěkná a zrovna se tam nacházela expozice moderního umění. Potom jsme šli do McDonaldu a dali jsme si strašně sladké, ale skvělé frappé.

Cesta domů znamenala víc než hodinu cesty autobusem, a tak jsme se po návratu vrhli rovnou do bazénu. Pořádali jsme vodní bitvy, plavali jsme, potápěli se… Bylo to super.

Povečeřeli jsme pizzu a pak jsme hráli truco. Když se setmělo, uspořádali jsme si malou party.  Ale byla to argentinská party, takže byla výborná a mohli jsme tancovat s lidmi, které máme rádi.

SATURDAY 10^th December

We were woken up at 7:45. By cumbia. I know better alarm clocks, to be honest. We dressed up and hurried to the bathroom because we all had to take turn in one bathroom. I think that it won’t really surprise you that some of the guys spent there much more time than all the girls together. (I’m sorry I just needed to subvert some paradigms.) We ate some alfajores and my banana cake for breakfast. When we were about to leave, we were told to put on our Rotary t-shirts. We weren’t very happy about it because they were light blue. And it was about 35 °C. But we are exchange students – ready for impossible challenges. So we put them on.

We took a bus to the República de los niños. It’s a model of the most important institutions of Argentina. Though it’s primary for children, it was interesting for us as well. And we enjoyed all the playgrounds. There’s a huge park in the area and many people use it for doing sports. So there’re some showers. Of course, we started a water battle. (Ehm… Not my fault at all.) Then we ate some sandwiches for lunch and we took another bus to the city centre of La Plata.

We explored the most famous places and Rotex told us many interesting things about the city. We started on the main square and continued to the Cathedral of La Plata. There’s a lift in one of the towers so we could appreciate the beauty of the whole city.  They we got down, passed by the city hall, saw a theatre and ended up in park Plaza Moreno where something very strange, upsetting and kinda creepy happened.

We were walking through the park when four boys suddenly appeared behind us. They could be ten years old. Little kids. But something about them was weird and told us to be careful. Our suspicion turn out to be justified. They surrounded our group and started shouting swear words at us, they tried to “have a look” in our bags and when we didn’t allow them to do so, they started throwing small stones at us, making “fight moves”… Rotex immediately told us to get out of there as soon as possible. We did so though we were against that. We left the park and walked down the street but the kids kept following us. So we called the police and hid in one restaurant. We were sitting there and we weren’t sure what to think about it. I wasn’t scared at all.  I felt ashamed, embarrassed, angry and kinda sorry for these children who will probably never get a chance to live a “normal” life. And I guess that almost everyone shared these feelings with me, especially tall German guys who spends plenty of time at gym… And now had to run away from four children.

When the police arrived, the boys were gone but the policemen told us that they will guard us to the Municipality which we were about to explore. The building is very nice and there was an exhibition of modern art. Then we went to McDonald’s to enjoy terribly sweet frappe.

On our way home, we spent more than an hour in a bus so when we arrived, we went straight to the swimming pool. We play fight, swam, dived… It was great.

We ate pizza for dinner and then we played truco. When it got too dark, we had a little party. But it was an Argentinian party so it was a good one and we danced a lot with people we like.

 

<3

Skoro ticho v soudní síni / Court hall

Evita

RYE 4905

Naše výměna je pohádková / Our exchanges are as a fairy tale

Další skupinová fotka / Another group pic

A ještě jedna / And one more

Výtahová fotka z katedrály / Elevator photo from the cathedral

Městský úřad / Municipality

Konečně v bazénu / Finally in the pool

NEDĚLE 11. prosince

Rotexáci byli tak hodní, že pro dnešní budíček zvolili téměř poslouchatelnou písničku v angličtině. Zopakovali jsme si ranní závod do koupelny a pak jsme si dopřáli horké kafe a sušenky. Sbalili jsme si své věci i stany a pustili jsme se do hraní truca. Což je takový argentinský životní styl: když nevíte, co dělat, když se nudíte nebo když máte volnou chvilku, hrajte truco a pijte maté.

Opět jsme autobusem dojeli do La Platy. Tentokrát jsme se šli projít po parku El Bosque de La Plata. Byl docela pěkný a našli jsme v něm hřiště, na kterém jsme strávili spoustu času. K obědu jsme snědli sendviče a poté jsme šli do Museo de Ciencias Naturales. Expozice byla docela zajímavá, ale muzeum bylo opravdu velké a docela jsme se unavili, než jsme ho celé prošli.

Když jsme se cítili dostatečně vzdělaní, vrátili jsme se zpět do parku, dali jsme si sušenky a hráli hry. Bohužel jsem musela odejít dřív, protože jsem domů jela autobusem. Neměla jsem dokonce ani čas obejmout se se všemi, a tak doufám, že se s nimi brzy uvidím.

SUNDAY 11^th December

Rotex was so nice that they chose almost an acceptable English song as an alarm clock today. We repeated our morning run to the bathroom and we enjoyed hot coffee and biscuits for breakfast. Then we packed our stuff and our tents and played truco. That’s Argentinian way of life: if you don’t know what to do or if you’re bored or if you have some free time, play truco and drink mate.

Then we took bus to La Plata again. This time we went for a walk to a park called Bosque de La Plata. It was pretty nice and we found a playground where we spend plenty of time. We ate sandwiches for lunch and then we went to Museo de Ciencias Naturales. The exhibition was pretty interesting, but the museum was very huge and we got pretty tired when we explored it all.

When we felt educated enough, we went back to the park, ate another cookies and play games. Sadly, I had to leave sooner because I was going home by bus. I didn’t even have time to hug everyone so I really hope that I’ll see them soon.

Museo de Ciencias Naturales

Nic než láska / Pure love

CZ Tento víkend byl naprosto úžasný, a tak bych vám, naši milovaní Rotexáci, chtěla poděkovat za všechno, co jste pro nás udělali. Máme vás moc rádi, i když nám říkáte „děti".

EN This weekend was really awesome and I'd like to thank you, our dearest Rotex, for preparing it for us. We love you, though you call us "children".