Nový domov / New home

28. 8. 2016

CZ V obrovském letadle se mi konečně podařilo najít mé místo. Usadila jsem se a čekala na své spolusedící, kteří budou mít tu čest strávit vedle mě přibližně 20 hodin. Měla jsem obrovské štěstí – dvě místa vedle mě zůstala prázdná. (Letadlo bylo vskutku prostorné – čtyři sedadla uprostřed, z každé strany ulička a tři sedadla vedle oken.) Seděla jsem někde uprostřed letounu. Překvapilo mě, jak chutné jídlo nám bylo naservírováno. Opravdu jsem si ho vychutnala, i když jsem byla unavená a nervózní. Rozhodla jsem se, že se potřebuju pořádně vyspat. Nasadila jsem si sluchátka, abych si mohla poslechnout nějakou ukolébavku. S Lufthansou bohužel máme rozdílný názor na to co poslouchat během letu přes půl světa. Byla jsem jejich výběrem trochu zklamaná a třikrát jsem se proklikala celým seznamem skladeb, než jsem našla něco poslouchatelného. A tak jsem začala usínat za zvuku starého alba od Bon Joviho. Sotva jsem zavřela oči, zjistila jsem, že moje sedadlo nakonec nebude z těch nejlepších. Měla jsem sice spoustu volného místa pro své krátké nohy a z vedlejšího sedadla jsem si ukradla polštář, který tam jen tak bezprizorně ležel, ale… Ale přímo za mnou seděla mladá žena s malým miminkem. S roztomilou holčičkou. Mohla mít tak rok. A jestli se z ní nestane operní pěvkyně, tak svět přijde opravdu o hodně a její talent bude zcela promrhán. Brečela z plných plic. Celou noc. CELOU NOC. Myslela jsem si, že kvůli tomu budu ráno podrážděná, ale když jsem vyhlédla z okénka a uviděla Jižní Ameriku, nic mi nemohlo zkazit radost. Řekla jsem si, že bych aspoň při prvním setkání s mou novou rodinou mohla vypadat jako člověk, a tak jsem z batohu vylovila make-up, řasenku a další nechci-vypadat-jako-zombík udělátka. Začala jsem se zkrášlovat. Sotva jsem dokončila první linku, pilot ohlásil, že očekáváme silné turbulence. Vzhledem k tomu, že jsme právě prolétali nad Uruguayí, jsem z nastalé situace obvinila Veroniku. Zapnula jsem si bezpečnostní pás. A nakreslila druhou linku. Je to o prioritách.

Do Buenos Aires jsme dorazili na čas (protože jsme necestovali s argentinskou leteckou společností). Kontrola mého víza tentokrát proběhla bez problémů, a dokonce jsem i svá zavazadla našla velmi rychle. Byla jsem připravena začít nový život.

Dveře se přede mnou rozevřely. Připadala jsem si jako kouzelník poprvé přijíždějící do Bradavic, protože jsem před sebou tlačila vozík naložený mými věcmi. (Chyběla mi jen sova – zato jsem však měla plyšové prase.) A taky proto, že ten okamžik byl skrz naskrz magický. A pak jsem je uviděla. Velká skupina lidí s balonky a s transparentem nesoucím mé jméno. Všichni na mě začali mluvit, vítat mě, objímat mě a líbat na tváře (argentinský zvyk, brzy se o něm dočtete více). Byla jsem naprosto šťastná. Čekali tu na mě dvě z mých host rodin a členové mého host Rotary Klubu. Nasedli jsme do auta a vyjeli jsme k mému novému domovskému městu Luján.

Doma jsem se seznámila s posledním členem mé nové rodiny – se psem Pradou. Věděla jsem, že toto setkání bude důležité, protože nikdy nebudete právoplatným členem žádné rodiny, dokud vás do ní nepřijme její pes. Sestra Pradu polapila, zvedla ji do vzduchu a podala mamince. Ta ji pohladila a podala ji mě. Vzala jsem své nové štěně do náručí, a to mi olízlo nos. A od té doby jsme kamarádky.

Za chvíli přijela má druhá host rodina se členy Rotary. Bratr mi upekl parádní dort! Kus jsme ho snědli a spolu s ním i další sladkosti a dobroty. A poprvé jsem ochutnala maté. Okamžitě jsem se do něj zamilovala. (Je to moooooooc silný, neuvěřitelně chutný zelený čaj.)

Sestra mi pomohla s vybalováním oblečení z kufru do skříně. Bylo o docela zábavné, protože jsem netušila, jak se jednotlivé kusy oblečení řeknou španělsky, a tak konverzace a domluv probíhala stylem: “Toto… tam… ano… děkuju!”

Po obědě jsem rodině předala malé dárečky, které jsem si pro ně přivezla z České republiky: knihu českých pohádek ve španělštině, jojo a bublifuky s Krtečkem, omalovánky, Hašlerky, JoJo gumové medvídky a kyselé rybičky, panenku v moravském kroji a brožurky o Kroměříži.

Odpoledne jsme se vypravili do centra města. Je úchvatné a zbožňuju ho. Můj výměnný rok bude úchvatný.

EN I found my seat in the huge plane. And I was waiting to see who'll be sitting next to me for the following 20 hours. I was very lucky – two seats next to me remained empty. (It was a big plane – four seats in the middle, an aisle from each side and three seats by the windows.) I was sitting somewhere in the middle of the plane. I was surprised how good the meal was. I really enjoyed it though I was tired and nervous. I decided to get some sleep and put on the head phones to listen to some lullaby. Lufthansa's music taste wasn't my cup of tea. I was quite disappointed and I went through the playlist three times before I finally found something acceptable. So I started falling asleep while listening to an old album by Bon Jovi. As soon as I closed my eyes I found out that my seat wasn't the best one. Yes, I had plenty space for my short legs and I stole another pillow from the seat next to me but... Right behind me was sitting a young lady with her baby. It was a cute girl. She could be one year old. And if she doesn't became an opera singer, her talent will be wasted. She cried all the night. ALL THE NIGHT. I thought I was going to be irritated in the morning but when I looked out of the window and I saw the South America, nothing could spoil my happiness. I decided to look as a human while meeting my new family for the first time so I prepared my make-up, mascara, and other how-not-to-look-like-a-zombie stuff. I started decorating myself. As soon as I applied eyeliner on my first eye, the pilot announced that we're expecting turbulences. We were flying over Uruguay so I blamed Veronika for this complication. I fastened my seat belt. And I applied the eyeliner on my second eye. Priorities.

We arrived to Buenos Aires on time (because it wasn't an Argentinian company). There were no problems with checking my visa this time and I even found my lougage quickly. I was ready to start my new life.

The door opened. I felt like a wizard arriving to Hogwards for the first time because I had my bags on a trolley. (Just an owl was missing – bud I had a teddy pig.) And because the moment was magical. And then I saw them. A large group of people with balloons and with  a banner with my name. Everyone started talking to me, welcoming me, hugging me, and kissing me on my cheeks (Argentinian costum, you'll read about this later). I was absolutely happy. Two of my host families and members of my Rotary Club had been waiting only for me. We got in a car and went to my new hometown Luján. 

At home I met the last member of my new family – our dog Prada. I knew that it was an important meeting because you can never be a true member of any family unless the dog accepts you. Sister caught  Prada, lifted her up and handed her to mom. Mom patted her and gave her to me. I hugged my new puppy, she licked my nose and we've been friends since that moment.

After a while arrived my second host family with members of Rotary. My brother baked me a wonderful cake! We ate the cake and other sweets and cookies and everything. And I tried mate for the very first time. I fell in love with it immediately. (It's a very very very strong incredibly wonderful green tea.)

Sister helped me to put all my clothes in my wardrobe. It was pretty funny because I didn't know the Spanish words for my pieces of clothes so I was like: "This... there... yes... thank you!"

After lunch I gave my new family small gifts which I brought from the Czech Republic: a book of Czech fairy tales in Spanish, yo–yos, bubble blowers, colouring books, Hašlerky, JoJo candies, doll in Moravian national costume, and tourist guides about Kroměříž.

In the afternoon we went to the city center. It's wonderful and I do love it. My exchange year is gonna be awesome.

Jsi výměnná studenka, Elis / You're an exchange student, Elis

Můj counselor / My counselor

Mí noví bratři / My new brothers

Mí milovaní Argentinci / My beloved Argentinians

Argentinsko-český dort / Argentinian-Czech cake

První host sestra, druhý host táta / First host sister, second host dad

Mí noví sourozenci a pes / My new siblings and dog

První maté / First mate

 Luján