Týden v ráji / One week in paradise

CZ Pátek 23. září

Prarodiče mě vyzvedli ze školy v 11 hodin, což bylo super, protože jsem přišla o dvě ne zrovna záživné vyučovací hodiny. Po obědě jsme nasedli do našeho minivanu a vyrazili jsme. Nejsem Cimrman, a tak vám nebudu detailně popisovat následujících devět hodin strávených na cestě. Přemístíme se do okamžiku, kdy jsme dorazili do Posady, hlavního města provincie Misiones, a začali jsme hledat hotel, ve kterém bychom mohli přenocovat. 'Na tom nemohlo být nic složitého,' řeknete si. Taky bych si to řekla. Jenže ono to složité bylo. Zastavili jsme u každého hotelu v centru města. Nikde neměli volné pokoje. Zamířili jsme do předměstí. Situace se tam příliš nelišila. Ale nakonec jsme jeden hotel našli. O půl jedné jsme se vypotáceli z minivanu. Sedm lidí se zvládlo vměstnat do pokoje pro pět osob. Snědli jsme pár empanád a padli jsme do neuvěřitelně pohodlňoučkých postelí.

EN Friday 23rd September

My grandparents picked me up at school at 11 o'clock which was great because I missed two not very interesting classes. After lunch we got to our mini van and our journey begin. I'm not Cimrman so I won't tell you everything about following nine hours spent on road. I'll skip to the moment when we arrived to Posada, the capital of Misiones, and started to look for a hotel in which we could spent the night. You'd say it can't be difficult. I'd say that as well. But it was. We stopped at every hotel in the centre. Nowhere had free rooms. So we headed to suburbs. Situation wasn't very different there. But in the end we found one. At half past eleven we got out of our mini van. Seven people managed to fit in a room for five. We ate some empanadas and fell into incredibly comfy beds.

Adventure time

Snap chat filtr / Snap chat filter

Cestování / Traveling

CZ Sobota 24. září

Vstávání v šest hodin a čekání, až na mě přijde řada v malé hotelové koupelně, mně zrovna nenadchlo. Situaci výrazně vylepšila chutná snídaně. Když jsme spořádali všechno, co se do nás vlezlo, pokračovali jsme v putování. Na oběd jsme se zastavili v kempu u obrovského jezera. Bylo tam krásně a měli průlezky.

Po pěti hodinách jsme dorazili k našemu hotelu, který se jmenoval La Canterna. Na pohled vypadal opravdu působivě: restaurace s prosklenými stěnami, velký bazén a kolem něho zavěšené hamaky... Místo v obyčejných pokojích jsme bydleli v útulných bungalovech. A víte, co bylo na našem ubytování úplně nejlepší? Bylo uprostřed pralesa.

Náš bungalov byl rozdělený na dvě ložnice a obě měly svou vlastní koupelnu. Sdílela jsem pokoj se svými dvěma sourozenci. Pochopitelně okamžitě vypukla hádka na téma tady-chci-spát-já-ne-tady-chci-spát-já. Jen jsem tam tak stála se svým kufrem a čekala jsem, až rozhodnou, která postel bude moje. Trvalo jim to docela dlouho, protože řešili rovnou dva problémy: oba  chtěli spát vedle mě a oba chtěli spát u okna. S prvním problémem si poradili celkem rychle: řekli mi, že budu spát uprostřed.  Tak jsem do přidělené postele skočila, vzala jsem si knížku a snažila jsem se ignorovat pokračující boj. Po několika minutách řevu a pláče se shodli na tom, že se budou každou noc střídat. Jakmile byla dohoda uzavřena a krize zažehnána, začali hrát poměrně otravnou hru: postelový parkur. Z první postele skákali na druhou, z druhé na třetí a zpět. A znova. Nemusíte být géniové, abyste zjistili, že moje postel byla nejfrekventovanější. Neustále mi někdo přistával na nohách, rukách nebo hlavě.

Zachránil mě až hotelový program. Pod vedením jednoho z členů kmenu Guaraní jsme se vypravili na procházku do pralesa. Guaraní jsou jedni z původních obyvatel, a tak jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o jejich kultuře a historii. Náš průvodce nám také ukázal pasti, do kterých se chytají zvířata, vyzkoušeli jsme si střelbu z tradičních luků (s tradičními šípy), byly nám prozrazeny názvy celé řady stromů a dalších rostlin. A poprvé v životě jsem se houpala na liáně. Bylo to perfektní! Jestli jste to ještě nezkusili, vřele vám takové pohoupání doporučuju.

EN Saturday 24th September

Getting up at six o'clock and waiting for my turn in a small hotel bathroom wasn't my cup of tea. Luckily, my cup of tea for breakfast was delicious. When we ate everything we could we continued with traveling. We stopped to have lunch in a camp by a huge lake. It was very beautiful and there were a playground as well.

After five hours we arrived to our hotel called La Canterna. It was really impressive: restaurant with glassy walls, huge swimming pool with hamakas around it... And the rooms were cosy bungalows. And the very best thing about our accommodation? It was in the middle of the rainforest.

Our bungalow was divided into two bedrooms and it had two bathrooms. I shared the bedroom with my two siblings. The I-wanna-sleep-here-no-I-wanna-sleep-here fight started immediately. I just stood there with my suitcase and waited for them to decide which bed is gonna be mine. It took them quite a long time because there were two problems: both of them wanted to sleep next to me and both of them wanted to sleep next to the window. First problem was solved pretty quickly: they told me to sleep in the middle. So I jump into my bed, took my book and tried to ignore the continuing argument. After few minutes of screaming they decided that they'll be changing the beds each night. As soon as they agreed on this they started playing a very annoying game: jumping from the first bed to the second one and from the second bed to the third one and back. It doesn't take a genius to realise that my bed was the most frequent. There was always someone on my feet, legs, hands or head.

The hotel programme saved me. We went for a walk to the rainforest with one of the member of the tribe called Guarani who are the original habitants. He told us many information about the culture of his tribe, about its history, traditions... He showed us which tramps they've been using for hunting animals, we tried archery with traditional bows and arrows, he taught us names of many trees and plants... And for the first time in my life I tried a liana swing. It was amazing! If you haven't tried it yet, I really recommend it to you.

Se sestrou u jezera / With my sister by the lake

Hřiště / Playing ground

Objímání stromů / Hugging trees

Liánová houpačka / Liana swing

Hamaka

CZ Neděle 25. září

Miluju zdejší hotelové postele. Jsou tak pohodlné! Sourozenci naprosto zapomněli na všechny spory i mírové dohody a spali spolu v jedné posteli. Po vydatné snídani (spousta druhů koláčků, čerstvé ovoce a pomerančová šťáva - jakože fakt z pomerančů) jsme se vydali do Národního parku Iguazu. Malý vláček nás vyvezl na kopec. Vykračovali jsme si po krásném chodníčku, který vedl k Ďáblovu chřtánu - největšímu z vodopádů Catarataz. Spousta lidí přišla, aby se, stejně jako my, pokochala pohledem na jeden ze sedmi moderních divů přírody. Ale nevadilo nám to. Výhled byl dechberoucí. Nevím, jestli jsem někdy předtím viděla něco tak úchvatného. Opravdu dlouho jsme tam jen stáli a zírali na vodopád. 

Poté jsme se vláčkem dopravili do mezistanice, kde začínaly hned dvě turistické trasy: Horní a Dolní okruh kolem vodopádů. Před začátkem procházky jsme se chtěli občerstvit. Sedli jsme si na obrubník vedle přecpané a předražené restaurace. Sotva jsme však vytáhli naše sušenky, připlížil se k nám nosál a v nestřeženém okamžiku nám celý, ještě neotevřený balíček ukradl. Rozběhli jsme se za ním, ale byl to profesionál, proti kterému jsme neměli šanci. A tak jsme pokračovali bez svačiny a na všechny nosály i opice jsme se dívali dost podezřívavě.

Absolvovali jsme obě trasy a rozhodně to stálo za to. Bylo to prostě překrásné, úchvatné a nepopsatelné. V jednom místě vedla cesta tak blízko k vodopádu, že jsme se mohli osprchovat. A vzhledem k tomu, že všichni věří, že voda z vodopádů Catarataz nosí štěstí, jsme to milerádi udělali. 

EN Sunday 25th September

I just love hotel beds here. They're so comfortable. And siblings forgot about all their agreements and slept together in one bed. After delicious breakfast (many kinds of cakes, fruits, and fresh orange juice) we went to National Park Iguazu. A small train took us uphill. There was a nice path leading right to the Devil's Throat - the biggest waterfall of Cataratas. Many people came to see one of the New 7 Wonders of Nature but it didn't matter. The view was awesome. I don't know if I'd seen something that impressive before. We spent a long time there, staring at the enormous waterfall.

Then we took a train to the middle station where started two tours: upper and lower circle of the waterfalls. Before we started the tour we wanted to eat something. So we sat down on a kerb stone near a full and overpriced restaurant. But as soon as we put the biscuits out of the bag a coati came and stole them from us. We tried to run after it but it was really quick. So we continued without the snack and we gave all coatis and monkeys a suspicious look. We absolved both of the tours and it was definitely worth it. It was so beautiful and amazing and everything. In one part the path lead us so close to the waterfall that we got a Cataratas shower. But since everyone believes that the water of Cataratas brings luck we really didn't mind.

Nosál / Coati

Národní park Iguazu / National park Iguazu

Horní okruh / Upper circle

Vodopády / Waterfalls

Trošku kýč /Kinda kitsch 

Ďáblův chřtán / The Devil's throat

Splněný sen / My dream came true

Sprchujeme se / Cataratas shower

Cataratas

7 moderních divů světa 1/7 / New 7 wonders of nature 1/7

Vodopád Dvě sestry / Waterfall Two sisters

Guaraní / Guarani

CZ Pondělí 26. září - Mé osmnácté narozeniny (Ano, zmiňuji to jen proto, aby se všichni, kdo mi zapomněli popřát, cítili provinile a trapně. Provinilci, nepropadejte panice! Pořád ještě přijímám blahopřání i dary.) Dostala jsem narozeninový kousek jablečného koláče se svíčkou a všichni lidé v restauraci mi zazpívali narozeninovou písničku. Fakt, že jsem se dnešním dnem stala dospělým jedincem, jsme oslavili výletem do Brazílie. (Což samozřejmé vůbec nesouviselo se žádným z mých nesmírně důležitých cestovních dokumentů, které všechny pochopitelně mám.) Šli jsme do Parque das Aves, což je něco jako ptačí zoo. Dlouho jsem vzpomínala na Sheldona Coopera a jeho fobii... Nejprve jsem se k ptačím chovancům snažila dostat co možná nejblíže. Ale poté, co mi jeden tukan zaútočil na tkaničky a pokusil se je sníst, jsem si od nich držela zdravý odstup. Zamilovala jsem si pavilón motýlů. Pestrobarevní motýli létali kolem nás a přistávali nám na rukách. Byli tak křehcí a krásní! Dvě tarantule spaly ve svém teráriu, na němž byla cedule: Prosím, neklepejte. Pro jednou jsem se rozhodla nějaké ty pokyny respektovat. Také jsme viděli motýlí kokony a poprvé v životě jsem měla možnost pozorovat, jak se motýl klube na svět. (Snažila jsem se malé sestře vysvětlit, proč motýli nemohou létat hned po vyproštění se z kokonu. Bez znalosti slov: křídlo, mokrý, schnout a létat to šlo poměrně těžko. Uchýlila jsem se proto k pantomimě. Vypadala jsem jako přerostlý motýl, který nemůže vzlétnout. (O což vlastně šlo.) Nevím, jestli sestra pochopila, co jsem se jí snažila vysvětlit, ale mé pantomimické schopnosti ji nadchly.)

Než jsme překročili hranice zpátky do Argentiny, zastavili jsme se v duty free obchodu. Byl... ohromující. Celý interiér byl na téma Londýn v čase vánočním.  Prošli jsme pod Tower Bridge, prohlédli jsme si London Eye pokryté umělým sněhem, zamával nám obří Santa Clause... Dokonce jsem zahlédla i malou sochu královny. A pak jsme našli obchod s evropskými sladkostmi. Učiněný ráj. Až na ty ceny teda. Ale prarodiče nám řekli, že si každý můžeme vybrat jednu věc. Mí sourozenci se okamžitě vrhli k těm nejpřihlouplejším (a nejdražším) blbůstkám. Nakonec se dohodli, že si vyberou jeden velký dárek pro oba. Shodli se na přístroji, který vám vydá M&M'sku, když do něj hodíte minci. (Prostě taková ta věc, kterou by mi rodiče v životě nekoupili. A kterou ja v životě nekoupím svým dětem.) Já jsem zmizela v části obchodu s dobrotami značky Lindt. Vybrala jsem si tu nejlevnější věc: tabulku hořké čokolády. Stála "pouze" $5. Slíbila jsem si, že si už nikdy nebudu stěžovat na ceny čokolády v České republice. 

Po návratu do hotelu jsme si sedli k bazénu, pili jsme maté a jedli tortas fritas (doslovně "smažené dorty"). Pročítala jsem si všechna přání k narozeninám, která jsem obdržela. (Ano, opět vám připomínám mé narozeniny.) Všichni očekávali, že budu smutná a bude se mi stýskat. Ale já jsem si lepší oslavu ani nedovedla představit. Snad jen kdyby tam bylo pár dalších lidí... Ale s nimi oslavím další narozeniny. Ty nejbližší budou... Počkejte... No ano! Za rok.

EN Monday 26th September - My 18th birthday. (Yes, I'm mentioning it just because I want everyone who forgot make feel ashamed and embarrassed. But don't panic, guilty people! I'm still accepting birthday cards and gifts.)

I got a birthday piece of an apple cake with a candle and all people in the restaurant sang me the birthday song. We celebrated the fact that I became an adult by traveling to Brazil. (It had nothing to do with any of my very important travel documents which I of course have.)

We went to a Parque das Aves; something like a bird zoo. Surprisingly, there were many birds. And I just thought about Sheldon Cooper and his phobia... At first, I tried to get close to the birds so I could take great photos. But then one toucan tried to eat my shoelaces and since then I was staying in some distance from the animals. I really love the butterfly exposition. Colourful butterflies were flying around us and landing on our hands. They were so tiny and so lovely! (Two tarantulas were sleeping in their terrarium and on the glass was sign saying: Please don't knock. For once I decided to follow the rules.) There were also cocoons of butterflies and for the first time in my life I saw how a butterfly escapes from its cocoon. (And I tried to explain to my little sister why it couldn't fly away right now. Without the knowledge of words: wing, wet, dry, and fly it was pretty difficult. I tried pantomime so I looked like an enormous butterfly that couldn't fly (which was the point, in fact). I don't know if my sister understood but she seemed to like my pantomime skills.

Before we crossed the border to Argentina we stopped in a duty free shop. It was... fascinating. The whole interior was designed as London in winter, during Christmas time. We went under the Tower bridge, saw the London Eye covered with plastic snow, huge Santa Clause waved at us... I even spot a small statue of the queen. And then we found an European sweetshop. Heaven. Except for the prices. But our grandparents told us that we all can choose one thing. My siblings immediately started bagging for the silliest (and most expensive) things. In the end they agreed on buying one big present for both. They chose a huge M&M's machine - that thing in which you put a coin and it gives you candie. (And also that kind of thing my parents would never buy me and I'd never buy it to my children.) I found a part of the shop selling products by Lindt. I picked the cheapest thing - a bar of dark chocolate. It cost "only" $5. I decided not to complain about the prices of chocolate in the Czech Republic anymore. In the hotel we sat by the swimming pool and had mate and tortas fritas (literally "fried cakes"). I was reading all the birthday messages I got. (Yes, I'm reminding you of my birthday again.) Everyone expected me to be sad and homesick but in fact I couldn't imagine better celebration. Maybe... Just if some people could be there. But I'm gonna celebrate others birthdays with them. The soonest are... Lemme think... Wow! In a year.

Sfoukni svíčku a něco si přej / Blow a wish and make a candle

Ano, jsem despělá / Yes, I'm an adult

Ne, nebylo tam plexisklo / No, there was no plexiglass

Nový domácí mazlíček / New pet 

Královna džungle / Queen of the jungle

Lady Butterfly

Asi chci být tarantule, abych tohle mohla mít na dveřích / I wanna be a tarantulla to have this on my door

Nejvíc kůl pták / The coolest bird

Prosím, ať nejsem jako krtek, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu / Please, don't poop on my head

Tenhle pták mi chtěl sezobnout tkaničky / This guy tried to eat my shoelaces

CZ Úterý 27. září

Ráno jsme se vypravili do města nesoucího název Port Iguazu. Předtím jsme tam už dvakrát večeřeli, takže jsme ho pokaždé viděli v noci. Nyní přišel čas prozkoumat ho za denního světla. V Port Iguazu naleznete jednu raritu: místo, ze kterého se díváte na Brazílii a Paraguay, a přitom stojíte v Argentině. Prostě něco jako trojmezí, až na to, že jednotlivé země od sebe nedělí meze, nýbrž dvě řeky. Brazílie je nalevo, Paraguay napravo a vy stojíte technicky vzato uprostřed, tedy v Argentině. Když jsme se dostatečně pokochali výhledem, opět jsme se vypravili do Brazílie. Tentokrát za účelem spatřit vodopády Cataratas z brazilské strany. K vodopádům jsme cestovali dvoupatrovým autobusem a samozřejmě jsme seděli nahoře. Bylo to super - vítr ve vlasech a prales všude kolem. Prošli jsme se kolem celé série vodopádů. Nemůžu se rozhodnout, která strana se mi líbila víc. Argentinská, nebo brazilská? Každá měla něco do sebe. V Argentině se mi moc líbily půvabné chodníčky a to, že jsme se dostali velmi blízko k vodopádům. Stáli jsme prakticky přímo nad tím největším. Ale z brazilské strany se zase dají vidět téměř všechny vodopády najednou. Opravdu nemohu říct, co se mi líbilo více.

EN Tuesday 27th September

In the morning we went to the city called Port Iguazu. We'd already been there many two times but always at night to have dinner. This time we saw it in daylight. There's one very special place in Port Iguazu. When you stand there there's a river in front of you, in fact two rivers. So technically you're in the middle, in Argentina. On the left bank is Brazil and on the right one you can see Paraguay.

Then we went to Brazil again. This time to see the Cataratas waterfalls from Brazilian side. We traveled there by a double decker and of course we sat in the upper part. It was great - wind in my hair, rainforest around. We walked by the series of waterfalls. I can't decide which side is nicer. Argentinian, or Brazilian? In Argentina I love the lovely paths and the fact that you're very close the waterfalls. In fact, you get above the biggest one. But from the Brazilian side you can see it almost all at once. I really can't say which one I like better.

Snídaně / Breakfast

BR, AR, PY

Argentina

Další vodopády / Other waterfalls

Dvoupatrový autobus / Double decker

A ještě pár vodopádů / And some more waterfalls

Já a vodopád / Waterfall and I

Víc vodopádů / More waterfalls
  

Brazilské maxi banány / Brazilian maxi bananas

CZ Středa 28. září

Vstávali jsme celkem brzy - o půl sedmé. Posnídali jsme, nasedli do minivanu a následujících pět hodin jsme strávili na cestě. Dorazili jsme k dalšímu hotelu, který se jmenoval Mocona. Další půvabné místo uprostřed pralesa, další útulný bungalov. Tentokrát jsem se o pokoj dělila s prarodiči, a tak boj o nejlepší postel nehrozil. 

Po vynikajícím obědu jsme vyzkoušeli jízdu na kajaku. Řeka byla pomalejší než Vltava před Českým Krumlovem. Ale okolí bylo poněkud jiné: všude samý prales. Trošku lepší pohled než na papírny ve Větřní... 

Poté jsme vyzkoušeli přejezd nad řekou/přes řeku. Dostali jsme "horolezecký" postroj a helmu. Karabina z postroje se nasadila na ocelové lano, po kterém jsme se převezli na druhou stranu řeky. Bylo to super a pohlédnout na řeku z ptačí perspektivy bylo úchvatné. Když jsme se úspěšně dopravili zpátky na výchozí stranu řeky, rozhodli jsme se, že trochu prozkoumáme její břeh. Objevili jsme úžasné místo: malý vodopád obklopený velkými kameny. Abych to shrnula: doplavali jsme k němu a usadili jsme se na kamenech přímo ve vodopádů. Voda byla celkem studená, ale vzhledem k tomu, že bylo horko, to vůbec nevadilo. Co nám vadilo a obtěžovalo nás byli komáři. Naprosto ignorovali profi repelent, který mi před odjezdem vnutila babička. Myslím, že jsem opravdu chutná, protože jsem na plné čáře vyhrála soutěž o to, kdo nasbírá nejvíc komářích štípanců. Zajímavost ohledně našeho hotelu: protože je uprostřed pralesa, není v něm signál. A tím pádem nefunguje ani hotelová wifi. A teď ta nejpřekvapivější věc: já jsem nebyla tím nejotrávenějším člověkem. Jasně, bylo mi trochu líto, že jsem nemohla Klárce na Facebook poslat žádné trapné fotky k narozeninám nebo že jsem nemohla přidat žádnou fotku na Instagram a podpořit tak svou Instafame (instagramovou slávu? popularitu?) nebo že jsem nemohla dát svojí rodině vědět, že žiju... Ale rozhodně mě absence internetu nezasáhla tak hluboce, jako zbytek rodiny. Což mě docela překvapilo.

EN Wednesday 28th September

We got up quite early - at half past six. We had breakfast and then we got to our mini van and spent five hours on the road. We got to another hotel called Mocona. Another lovely place in the middle of the rainforest, another cosy bungalow. This time I shared room with grandparents so I didn't have to listen to the best-bed fight again.

After delicious lunch we went kayaking. The river was slower than Vltava in front of Český Krumlov. But the surroundings were awesome: rainforest everywhere. Kinda better than paper factory in Větřní... Then we tried a huge swing across the river. It was that kind of swing that you get a "mountain climbing" equipment and a helmet, you click your karabiner to a metal rope and swing to the other side of the river. It was funny and the view was amazing. When we got successfully to "our" side of the river we decided to explore the bank a little. We found a wonderful place: small waterfall with huge stones around. Long story short, we swam to it and then we sat on the rocks in the waterfall. The water was pretty cold but the weather was hot so it didn't matter. What mattered and bothered us were the mosquitoes. They absolutely ignored the repellent my grannie had given me. I think that I'm really delicious because I absolutely won the who-gets-bitten-by-more-mosquitoes competition.

Fun fact about our hotel: since it's in the middle of the rainforest, there's no mobile signal. And since there's no signal, the hotel WiFi doesn't work. And now the most shocking thing: I wasn't the most irritated person. Yes, I felt quite sorry that I couldn't post some embarrassing photos on Klárka's Facebook because it was her birthday or that I couldn't add new photos on Instagram to build my Instafame or that I couldn't tell my family that I was alive... But I didn't feel as uncomfortable as the rest of my family. Quite a surprise for me.

 Skoro-horolezecké vybavení / Almost-mountainclimbing equiptment

 Rodinné foto ve vodopádu / Family photo in a waterfall

Ano, vidíte správně, je to moje fotka v plavkách / Yes, you're rigt, that's me wearing my swimsuit

CZ Čtvrtek 29. září 

Chtěli jsme vyzkoušet všechny aktivity poskytované naším hotelem. Ráno jsme se vydali do Národního parku Mocona. Nachází se v něm velmi zajímavá řeka. Je rozdělená na dvě části, přičemž jedna je výš než druhá. Díky tomuto rozdílu je uprostřed řeky souvislý vodopád. Abychom si ho mohli pořádně prohlédnout, vydali jsme se na řeku na lodi. Výhled byl překrásný. Jen jsem se cítila trošku provinile kvůli používání motorového člunu v tak panenské přírodě... 

Po obědě jsme vyzkoušeli tubing. Je to jedna z aktivit, kterou bych mohla dělat celé dny. Sednete si do obřího nafukovacího kruhu a necháte se unášet proudem. A ta nejlepší věc: je to považováno za sport. Takže jsem vlastně absolvovala vyčerpávající workout. 

Večer jsme se vypravili hlouběji do pralesa. Na otevřené korbě velkého terénního auta jsme dorazili k pěknému ohništi ohraničenému loučemi. Posadili jsme se kolem ohně a jeden z hotelových zaměstnanců nám vyprávěl příběhy ze života v pralese. Také nám připravil tradiční kávu kmene Guaraní. A díky mně si ji můžete přichystat i vy: dejte do konvice lístky máte a cukr, přihoďte pár žhavých uhlíků a vše zalijte vodou a dejte vařit nad oheň. Výsledek je neuvěřitelně chutný. Také jsme vyzkoušeli tradiční jídlo ze stejného těsta, ze kterého jsou chipas. Posezení kolem ohně bylo opravdu příjemné. Komáři si to, bohužel, mysleli také. A tak jsem do své sbírky přidala celou řadu nových štípanců. Mám já to ale štěstí!

EN Thursday 29th September

We wanted to try all activities provided by our hotel. In the morning we went to a National Park. There's a very interesting river in the park. It's divided into two parts, because one is lower than the another one. That creates a long waterfall in the middle of the river. We went on a boat trip to see it all. It was really beautiful. I just felt kinda guilty for using a motorboat in the pure nature...

After lunch we tried tubing. It's one of the activities I could be doing all day. You sat in an air buoy and let it carry you downstream. And the best thing: it's considered to be a sport. So in fact, I absolved an exhausting workout.

In the evening we went further into the rainforest. In fact we went there by a big car with opened trunk in which we sat. There was a nice fireplace. We sat down around it and a guy from the hotel told us stories about life in the rainforest. He prepared us traditional Guarani coffee. Thanks to me you can prepare it at home as well: put yerba mate and sugar into a pot, add a red hot clinker and then pour water on it and put it above the fireplace. It's incredibly delicious. We also tried traditional meal made of the same dough as chipas. Sitting around the fire was really fine. Sadly, mosquitoes thought it as well. So I could add more nips in my collection. How lucky I am!

Výlet na lodi / Boat trip

Příprava na tubing / Preparation for tubing

Oranžová je nová černá / Orange is the new black

Káva podle Guaraní / Guarani coffee

Oheň / Fire

CZ Pátek 30. září

Opět jsme vstávali brzy. Po snídani jsme se nasoukali do minivanu a sedm hodin jsme cestovali. Zastavili jsme až ve městě Chajari, kde jsme bez větších nesnází nalezli náš hotel nesoucí vznešené jméno Dinastie. Po obědě jsme sebou plácli do termálního bazénu (sourozenci k obecné nespokojenosti vzali plácání doslovně). Bylo to krásně uvolňující a uklidňující. Taky... kdo by se necítil dobře ve vodě, která má 38°C? V bazénu bylo i pár trysek. A vířivka. Bezva.

EN Friday 30th September

We got up early again. After breakfast we got to our mini van and traveled for seven hours. We stopped in a city called Chajari where we found our hotel called Dinastie. After lunch we went to a thermal swimming pool. It was great and very relaxing. Who wouldn't enjoy 38°C water? There were also some nozzles. It was really awesome.

 Vířivka / Whirpool

Nejpohodlnější kus oděvu / The most comfy thing

CZ Sobota 1. října

Vím, že to začíná být monotématické, ale vstávali jsme brzy, dali jsme si snídani a neskočili do minivanu. Vraceli jsme se do Lujánu. Trvalo nám asi pět hodin, než jsme se tam dostali. A když jsme konečně zpozorovali náš dům, cítila jsem se  jako bych se opravdu vracela domů.

EN Saturday 1st October

I know that I'm getting pretty monotonic, but we got up early, had breakfast and got to our mini van. We were returning to Luján. It took us approximately five hours to get there. And when I spot our house, I felt like I was coming home.

Miluju svoji ségru / I love my sis

A moje ségra miluje mě / And my sis loves me

CZ Tak toto byla má dovolená. Opravdu jsem si ji užila a jsem vděčná svým host rodičům, že mi umožnili prozkoumat tak úžasnou část Argentiny. K vodopádům Cataratas se rozhodně vrátím. Kdo do toho jde se mnou?

EN So this was my holiday. I really loved it and I'm so grateful that my host parents helped me to explore a wonderful part of Argentina. I'm definitely coming back to Cataratas! Who's joining me?