Získej svoje vízum! / Let's get your visa!

27. – 28. 6. 2016

CZ Jste znudění? Máte více volného času, než je vám libo? Máte pocit, že musíte přestat žít svůj monotónní život? Chcete vyzkoušet něco nového? Něco vzrušujícího? Možná trochu nebezpečného a děsivého? Jestli ano, tato hra je právě pro vás. Jmenuje se: ZÍSKEJ SVOJE VÍZUM!

Chtěla jsem tuto hru začít hrát příliš brzy, ještě dříve, než se stala populární mezi všemi výměnnými studenty. Poprvé jsem argentinskou ambasádu, sídlící v Praze, kontaktovala v dubnu. Bylo mi řečeno, že hra ještě nezačala a že mám spoustu času na to, abych se na ni připravila. A tak jsem čekala. Stala se spousta věcí a po nějaké době, v květnu, jsem se rozhodla odeslat další zprávu. Bylo mi sděleno, že hra je téměř připravena a že se již čeká pouze na technickou podporu z Argentiny.

Hra začala 15. května. Prvním úkolem bylo získání či připravení jistých dokumentů a podobných materiálů:

1) taková ta nejsem-sériový-vrah-jen-jsem-škaredá-a-snažím-se-vypadat-roztomile-ale-vypadám-jako-agresivní-brambora fotka

2) pas (pokud možno se stejným typem fotografie)

3) rodný list 

4) rezervace letu

5) výpis z trestního rejstříku

6) souhlas rodičů

Zařídila jsem to velmi rychle.

Fajn, tohle bylo jednoduché! Pomyslela jsem si. Bohužel si některý z tvůrců hry musel vyslechnout moje myšlenky.

Druhá část byla složitější. Musela jsem získat apostilu. A nejen jednu, rovnou dvě.

Otázka pro všechny: Slyšeli jste již někdy slovo APOSTILA? Pokud ano, dejte mi, prosím, vědět, abych před vámi mohla pokleknout a uctívat vaši neskonalou moudrost.

Ačkoli jsem dlouho pátrala na internetu, nikde jsem nezjistila, co přesně to ta apostila je. Ano, tetička Wiki mě zklamala. Naštěstí jsem našla dvě nápovědy. První byla ne webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí, druhá na webu Ministerstva spravedlnosti. Protože jsem apostilu potřebovala kvůli cestě do zahraničí, rozhodla jsem se, že se obrátím na první z ministerstev.

“Dobrý den, tady Eliška Buzášová. Mohla bych se vás, prosím, na něco zeptat?”

“Všechno je na naší webové stránce.”

“Ehm, omlouvám se, ale nemohla jsem to tam nikde najít.”

“Všechno je na naší webové stránce.”

“Potřebuji získat apostilu a nevím, jak to mám udělat. Mohla byste mi pomoci?”

“Všechno je na naší webové stránce.”

Telefon oněměl.

Dobrá, tvůrci hry ji instruovali velmi dobře. A ona pravidla dodržela na jedničku s hvězdičkou. Řekla jsem si.

Ale pořád jsem netušila, co mám dělat, a tak jsem se pokusila zavolat na Ministerstvo spravedlnosti.

K mému překvapení byla dáma, která zvedla telefon, velmi milá a snažila se mi pomoci.

“Můžu se vás zeptat, k čemu apostilu potřebujete?”

Pověděla jsem jí svůj příběh o nadcházející výměně.

“To je zajímavé! Které dokumenty potřebujete ověřit?

“Rodný list a výpis z trestního rejstříku.”

“Víte, který výpis z trestního rejstříku potřebujete, že ano?”

“Omlouvám se, ale obávám se, že nevím, o čem to mluvíte. Já už výpis mám.”

“Kde jste ho dostala?”

“V Check Pointu, na poště.”

“Víte, tento použít nemůžete.”

“Jak to?”

“Máte na něm kulaté razítko, že?”

“Ano.”

“Ale vy potřebujete hranaté. To dostanete pouze v Praze v Centrálním registru.”

“Dobře… A jaký je mezi těmito dvěma dokumenty rozdíl?”

“To razítko.”

“Prosím?”

“Jak jsem řekla, to razítko.”

“Ale… Ty dokumenty jsou totožné, obsahují naprosto stejné informace… Jen mají jiná razítka jiných tvarů.”

“Správně. Upřímně řečeno… Nemáme v tom úplně systém.”

“Dobrá, moc vám děkuji, brzy na viděnou.”

“Počkejte… Jste si vědoma toho, že u nás apostilu nedostanete?”

“Ale proč ne? Právě jste mi řekla…”

“My apostilou ověřujeme pouze ty dokumenty, které budou použity v České republice. Ale vy apostilu potřebujete do zahraničí. Takže si budete muset zajít na Ministerstvo zahraničních věcí.”

Je mi to jasné. Ještě jednou děkuji.”

“Nemáte zač. Přeji vám hodně štěstí.”

Ta dáma věděla, o čem mluví.

Jsem přesvědčená, že tvůrci hry s touto dámou před začátkem hry nemluvili. Troufám si tvrdit, že jsem je překvapila, neočekávali, že by někdo volal na jiné ministerstvo. Cítila jsem se skvěle. Mohla jsem postoupit do třetí části.

Třetím úkolem byla cesta do Prahy. Děda se mi nabídl, že mě tam odveze. První zastávku jsem si udělali v Centrálním registru, v němž jsem si vyžádala svůj výpis z trestního rejstříku. Dostala jsem ho. I s hranatým razítkem. Zamířili jsme na Ministerstvo zahraničních věcí. Hra tam byla skvěle zorganizovaná. Ta dáma, se kterou jsem již měla tu čest hovořit po telefonu, již na mě čekala.

“Dobrý den, potřebovala bych si tyto dokumenty nechat ověřit apostilou,” podala jsem jí můj rodný list, výpis z trestního rejstříku a dva kolky.

Vzala si výpis z trestního rejstříku a jeden kolek, zbytek mi vrátila.

“Toto vám apostilou neověřím.”
“Omluvte mě?”

“Toto vám apostilou neověřím.”

“Ehm… Proč?”
“Špatná velikost.”
“Špatná velikost čeho?”

“Vašeho rodného listu.”
“Ale to je můj originální rodný list.”
“Má špatnou velikost.”
“Jak už jsem řekla, je to original. Nemám žádný jiný.”

“Musíte mít správnou velikost.”

“Jak jsem to měla vědět?”

“Všechno je na našich webových stránkách.”

“Tam je pouze napsáno, že si mám přinést original mého rodného…”

Ale ta ženská už mě neposlouchala. Odkráčela do hlubin své kanceláře a nechala mě na sebe čekat. Po chvíli se vrátila s mým výpisem z trestního rejstříku. Podala mi ho.

“Děkuji vám. Mohla byste mi nyní, prosím, sdělit vice informací ohledně mého rodného listu?”
“Všechno je na našich webových stránkách.”
Zavřela přepážku, která nás oddělovala.

To mě opravdu rozčílilo a vyběhla jsem z kanceláře.

Oficiální verze: Jak jsem ve spěchu opouštěla budovu, pokusila jsem se co možná nejrychleji zavřít dveře, ale bylo ten den velmi větrno a vítr mi vyrval dveře z rukou a způsobil tak při zavírání dveří velmi hlasitý zvuk.

Neoficiální verze: Práskla jsem za sebou dveřmi.

 Venku jsem zavolala mamince. Naštěstí ještě nejsem plnoletá, a tak mi maminka mohla sehnat nový, větší rodný list. Když mluvila s paní na matrice, byla jí položena otázka, k čemu že to potřebuji nový rodný list. Maminka jí vypověděla můj příběh. Dáma zvážněla.

“Takže budete potřebovat apostilu, že?”
“Ano.”
“Tak to nejdřív budete muset na kraj nechat si to ověřit. Bez potvrzení z kraje apostilu nedostanete.”
A tak maminka jela do krajského města na další úřad. Všechno vysvětlila další paní.

“Je mi to velmi líto, ale nemohu vám pomoci.”

“Jak je to možné?”
“Systém nám dneska nepracuje.”
“Prosím?”
“Zdá se, že máme pokažený systém.”
“Nemůže ho někdo opravit?”
“Nic nepomáhá.”
“Obávám se, že to budete muset spravit hned teď. Opravdu to potvrzení potřebuji. Zítra ho vezu do Prahy.”
“Opravdu se vám omlouvám…”
“Prosím… Zkuste to.”
A tak ta dáma desetkrát restartovala systém, až jí konečně povolil vytisknout inkriminovaný list papíru. Maminka vyhrála.

Mou další zastávkou byla argentinská ambasáda. Myslela jsem si, že jsem připravená na vše. Ale tvůrci byli doslova a do písmene kreativní.

Otevřela jsem dveře. Nikde nikdo.

“Je tu někdo?”

Přišla stará paní.
“Koho sháníte?”

“Potřebuji mluvit se sekretářkou pana velvyslance.”
“Máte domluvenou schůzku?”
“Ne, právě si ji chci domluvit.”
“To nebude možné.”
“Jak to?”

“Protože dnes je argentinský státní svátek.”
“Dobrá… Můžu přijít zítra?”
“Můžete to zkusit.”

Byla jedna hodina odpoledne, což znamenalo, že jsem měla k dispozici celé jedno volné odpoledne. A tak jsem poprvé využila kontaktů získaných díky Rotary. Rozhodla jsem se napsat jednomu výměnnému studentovi z Brazílie, se kterým jsem se seznámila na třetím Orientation meetingu. Svou výměnu trávil v Praze. Odpověděl mi během několika minut. Byl z možného setkání nadšený a řekl mi, že mě seznámí se svými brazilskými kamarády, kteří byli na výměně v Evropě a právě byli na výletě v Praze. Řekl mi, ať mu zavolám, až budu připravená.

"Hey, Nic. Elis is speaking."

"Já vím. Jak se máš?"

"Dobře, už jsem na cestě. Kde jste?"

"Dávej pozor, popíšu ti cestu."

A popsal mi česky celou cestu přes Prahu. Jeho čeština byla perfektní, mluvil téměř plynule. Setkání s Nicem a jeho kamarády jsem si moc užila a cítila jsem se po tom všem, co jsem právě zažila, o poznání lépe.

Ale hra další den pokračovala. Brzy ráno jsme na nádraží vyzvedli maminku. Přivezla mi rodný list požadované velikosti. Mohli jsme se znova vydat na Ministerstvo zahraničních věcí. Dokonce i démoni musejí někdy odpočívat. Jedině tak si dovedu vysvětlit skutečnost, že jsem znova nepřišla do styku s paní Všechno-je-na-našich-webových-stránkách. Apostilu jsem obdržela bez jakýchkoli problému.

Čtvrtá část nebyla obtížná, zato byla pěkně drahá. Musela jsem si tyto dva ověřené dokumenty nechat soudně přeložit. Všichni byli velmi laskaví a milí. Taky bych byla, kdybych brala takové peníze jako oni… Požádali mě, abych si na překlad počkala, a tak jsme našli dobrou kavárnu a čekali jsme na zprávu. Ta po dvou hodinách konečně přišla. Vyzvedla jsem si dokumenty, má peněženka zaplakala a poslední část hry mohla začít.

Pátá mise: Argentinská ambasáda

Věděla jsem, že toto bude ta nejošemetnější a nejkomplikovanější část, proto jsem se rozhodla vytasit své veškeré zbraně – oblékla jsem si své rotariánské sako.

Zdá se mi, že ti nejprotivnější lidé vždy pracují v pondělí, protože I tady byla jiná paní. Byla velmi milá a popřála mi před mou schůzkou hodně štěstí.

V kanceláři jsem potkala pána z Argentiny. Dali jsme se do řeči. Komunikace byla krapet komplikovaná, protože znal pouze nejzákladnější anglické fráze. Což se dá tvrdit také o mně a mé znalosti španělštiny. Náš dialog musel znít neuvěřitelně legračně, ale rozuměli jsme si a sdělili jsme si své příběhy. Byl nadšený, když jsem mu řekla, že pojedu na výměnu právě do jeho země. Dal mi svou vizitku se slovy, abych se na něho obrátila, kdykoli budu něco potřebovat.

Když byla pánova záležitost vyřešena, sekretářka se začala věnovat mně a mým dokumentům. Všechny dokumenty jsem měla připravené bezchybně. Byla jsem na sebe opravdu hrdá. Sekretářka mi domluvila schůzku s panem velvyslancem. Měli jsme se sejít po obědě.

Pan velvyslanec byl velmi milý a vedli jsme spolu rozverný dialog.

"Dobrý den, slečno."

"Hola, buenos día."

"Jak se máte?"

"Bien, ¿vos?"

"Dobře, děkuji. Jak dlouho se učíte španělsky?"

"Estudio español tres meses."

"Mluvíte moc dobře."

"Gracias."

"Dobře, děkuji vám. Na shledanou."

"¡Mucho gusto! Adios."

A to bylo vše.

Následující týden jsem v ruce držela své vízum. Hra skončila. Zvítězila jsem.

VÍTĚZSTVÍ!!! ✌️ 

EN Are you bored? Do you have much more free time than you need? Do you think you need to stop living your ordinary life? Do you want to experience something new? Something exciting? Maybe something kinda dangerous and creepy? If so, this game is right for you. It's called: LET'S GET YOUR VISA!

I wanted to start playing this game too soon, literally before it became popular among all the exchange students. I made the first contact with Argentinian Embassy in Prague in April. I was told that the game hadn't started yet and that I had plenty of time to get ready to play it. So I waited. Many things happened and after some time, in May, I decided to send another message. I was told that the game is almost prepared, they were just waiting for some technical support from Argentina.

The game begun on June 15. The first task was to prepare some documents and other stuff:

1) the I-am-not-a-serial-killer-I-am-just-ugly-and-I-tried-to-look-cute-but-I-look-like-an-aggressive-potato photo

2) passport (preferably with the same kind of photo)

3) birth certificate

4) flight booking

5) criminal record

6) parent's permission

I got it ready really quickly.

Well, this was easy! I thought.

Unfortunately, some of the creators of the game must've heard my thoughts.

The second part was trickier. I had to get an apostille. Two of them.

Question for everyone: Had you ever heard the word APOSTILLE before? If so, please let me know so I can kneel before you and admire your endless knowledge.

Though I did an Internet research, I still wasn't sure what exactly the apostille was. Yes, Auntie Wiki disappointed me. Luckily, I found two hints. One was on the web page of the Ministry of Foreign Affairs, another on the web page of the Ministry of Justice. Since I needed the apostille in order to travel abroad, I decided to contact the first one.

"Good morning, Eliška Buzášová is speaking. May I ask you something, please?"

"Everything is on our web page."

"Uhm, I'm sorry but I couldn’t find it there."

"Everything is on our web page."

"I need to get an apostille and I don't know how to do it. May you help me?"

"Everything is on our web page."

The phone went silent.

Well, the creators of the game gave her good instructions. And she obeyed the rules perfectly. I thought.

But I really had no idea what to do so I tried to call the Ministry of Justice.

Surprisingly, the lady who answered the phone was really nice and she was willing to help me. 

"May I ask you why do you need the apostille?"

I told her my exchange story.

"Interesting! For which documents do you need it?"

"For my birth certificate and my criminal record."

"Oh, you know which criminal record you need, don't you?"

"I'm sorry, I think I don't know what you're talking about. I already have one."

"Where did you get it?"

"At the Check Point, in a post office."

"Well, you can't use this one."

"Why not?"

"You got a round stamp, right?"

"Yes."

"But you need a square one. You can get it only in Prague, in the Central Register."

"Oh... Okay... And what's the difference between those two documents?"

"The stamp."

"Excuse me?"

"As I said, the stamp."

"But... The documents are exactly the same, they contain the same information... They just have different shapes of stamps."

"Right. Honestly... it's a mess."

"Well, thank you very much, see you soon."

"Wait... Are you aware of the fact that you won't get the apostille here?"

"Oh, why not? You've just told me..."

"We give apostilles only to documents which are going to be used in the Czech Republic. But you need it for a foreign country. So you have to go to the Ministry of Foreign Affairs."

"I see. Thank you very much!"

"You're welcome. Good luck!" 

The lady knew what she was talking about.

I'm sure that creators hadn't talked to this lady before the game begun. I think I surprised them, they didn't expect anyone to call other Ministry. I felt great. I might continue with part three.

Third task was a journey to Prague. My grandpa gave me a ride. First stop was at the Central Register where I asked for my crime report. I got it. With the right square stamp.

Then we headed to the Ministry of Foreign Affairs. The game was perfectly organized there. That lady with whom I had the chance to talk via mobile phone was waiting for me. 

"Good afternoon, I'd like to get apostilles on these documents," I handed her my birth certificate, the crime report, and two stamps. 

She took the crime report and one stamp but she gave the rest back to me.

"I won't give you the apostille on this."

"Beg your pardon?"

"I won't give you the apostille on this."

"Ehm... Why?"

"Wrong size."

"Wrong size of what?"

"Of your birth certificate."

"But this is my original birth certificate."

"It has a wrong size."

"As I said, it's the original. I don't have another one."

"You have to have the right size."

"How should have I known this?"

"Everything is on our web page."

"There's only written that I have to bring my original birth..."

But the woman wasn't listening anymore. She walked in her office and let me wait for her. After a while she returned with my crime report. She handed it to me.

"Thank you, ma'am. Would you please give me some information about the birth certificate now?"

"Everything is on our web page."

And she closed the partition between us.

I got really angry and I ran out of the office. 

Official version: As I was leaving the building in a hurry I tried to close the door very quickly but it was really windy and the wind took the door from my hands and made a loud noise as the door was closing.

Unofficial version: I slammed the door.

Outside I called my mom. Luckily, I'm not full-aged, yet. So my mom could get me a new, bigger birth certificate. When she was talking to the lady in the office she was asked why I needed a new one. Mom told her my story. The lady became serious:

"So you will need an apostille, right?"

"Yes."

"Then you have to go to the regional office to get another confirmation. Without that you won't get the apostille."

So my mum went to another city, to another office. She explained everything to another woman.

"I'm very sorry, but I can't help you."

"How's this possible?"

"The system doesn't work today."

"I'm sorry?"

"The system seems to be broken."

"Can't anyone fix it?"

"Nothing helps."

"I'm afraid, you have to repair it right now. I really need this confirmation. I'm taking it to Prague tomorrow."

"I really am sorry..."

"Please... Give it a try."

So the lady restarted the system ten times and then it finally allowed her to print the list of paper. My mom won.

My next stop was the Embassy of Argentina. I thought I was ready for everything. But the creators were literally creative. 

I opened the door. I didn't see anyone. 

"Is anybody in here?" 

An old lady came. 

"Who are you looking for?"

"I need to talk with the secretary of the ambassador."

"Do you have a planned appointment?"

"No, I want to plan one."

"That won't be possible."

"Why not?"

"Because today is an Argentinian national holiday."

"Oh, well... May I come tomorrow?"

"You can try it."

It was 1 p.m. which meant that I had a free afternoon. I used my Rotary friendship for the first time. I decided to text one exchange student from Brazil whom I met at the third Orientation meeting. He was currently living in Prague. He responded within few minutes. He was very excited to meet me again and he told me he'd introduce me to his Brazilian friends who were spending their exchanges in Europe and who were on a trip in Prague now. He asked me to call him when I was ready.

"Hey, Nic. Elis is speaking."

"Já vím. Jak se máš?"

"Dobře, už jsem na cestě. Kde jste?"

"Dávej pozor, popíšu ti cestu."

And he described me how to get through Prague. His Czech was perfect, he was almost fluent. I had a great time with Nic and his friends and they really made me feel better after everything I had experienced.

But the game continued next day. We picked my mum up at the railway station early in the morning. She brought me the right sized birth certificate. We could go to the Ministry of Foreign Affairs again. Even demons have to rest sometimes. That's probably why I didn't have to deal with the Everything-is-on-our-web-page lady again. I got the apostille without any complications.

Part four wasn't difficult but it was pretty expensive. I had to get a certified translation of those two documents. Everyone was really kind and nice. I'd be nice as well if I were earning as much money as them... They asked to wait for the translation so we found a good café and we waited for a message. After two hours it finally came. I picked the documents, my wallet cried, the last part of the game could begin.

Task five: The Embassy of Argentina 

I knew that this was the trickiest and most important part so I decided to use all my advantages - I put on my Rotary blazer. It seems like the rudest people always work on Mondays because another lady was even here. She was very nice and wished me the best luck before my appointment. 

I met a man from Argentina in the office. We started to talk. The communication was quite complicated because he knew only the basic English phrases. And you can say the same about me and my Spanish. Our dialog had to sound really funny but we understood each other's story. He was very excited when I told him that I was going to spend my exchange in his country. He gave me his business card and told me to message him or call him whenever I need anything.

When the man's problem was solved the secretary started working with my documents. All the documents very prepared properly. I was so proud of myself. The secretary made me an appointment with the ambassador. We were meeting after lunch.

The ambassador was really nice and we had a lovely dialogue.

"Dobrý den, slečno."

"Hola, buenos día."

"Jak se máte?"

"Bien, ¿vos?"

"Dobře, děkuji. Jak dlouho se učíte španělsky?"

"Estudio español tres meses."

"Mluvíte moc dobře."

"Gracias."

"Dobře, děkuji vám. Na shledanou."

"¡Mucho gusto! Adios."

And that was all. 

I got my visa the following week. The game ended. I won. 

VICTORY!!! ✌️

Symbol argentinské ambasády / The emblem of the Argentinian Embassy

Argentinská ambasáda / The Embassy of Argentina

Praha / Prague